Přehled týdeníků

Výběr z českých týdeníků připravila Eva Petržílková.

V souvislosti s popravou Timothyho McVeigha, který při atentátu v Oklahoma City zabil 168 lidí, se časopis Týden pozastavuje nad trestem smrti v České republice:

V československých věznicích uvázal kat oprátku naposledy v červnu 1989, píše týdeník. V Bratislavě byl za vraždu oběšen Slovák Štefan Svitek. O rok později parlament trest smrti zrušil. (Ovšem totéž už v letech 1987 a 1988 chystal i komunistický režim.)

Kdyby se popravení číslovali, dostal by Štefan Svitek číslo 1207. Přesně nad tolika lidmi byl vykonán ortel smrti vynesený československými soudy. Nejvíc lidí - hlavně válečných zločinců a kolaborantů /731/ se popravovalo po druhé světové válce a v gottwaldovských padesátých letech /234/ - z devadesáti procent političtí vězni. Za 43 let Rakouska-Uherska (1874 až 1917) bylo přitom popraveno jen 24 delikventů.

A v posledních deseti letech před první světovou válkou neskončil na popravišti ani jeden(!) ze 146 odsouzených k smrti, píše týdeník. Teď, když je nejpřísnějším trestem doživotí, tráví ve věznici Mírov zbytek života devatenáct vrahů. Dvacátý, Jiří Kajínek, je dočasně na samotce ve valdické věznici. List dále uvádí, že v Česku stejně jako v jiných zemích se o obnovení trestu smrti diskutuje hlavně při trojí příležitosti: Buď se stane nějaký ohavný zločin, nebo z vězení uprchne nebezpečný kriminálník, nebo se blíží volby. První velká polemika vypukla už v roce 1991, kdy skupina vězňů při útěku z Leopoldova zabila pět dozorců. Časopis dále připomíná, že devětapadesát procent Čechů starších patnácti let je pro znovuzavedení trestu smrti.

Zdá se to dost, ale průzkum mínění z letošního března narazil na historické minimum: ještě před dvěma lety totiž bylo pro 67 procent veřejnosti. Podle sociologa Vladimíra Jelínka z CVVM, který průzkum zpracoval, to souvisí s tím, že se mravy obecně zjemňují. Stoupá také spokojenost s prací policie a lidé už nemají tak silný pocit, že musí vzít spravedlnost do vlastních rukou. Jak dodal, lidé v průzkumech nejčastěji říkají, že po brutálních zločinech by měl následovat co nejpřísnější trest a že ty současné jsou přísné málo. Jejich odpůrci oponují tím, že trest smrti není trest, ale pomsta. A tím, že tresty mají vychovávat a ne zneškodňovat.


Dne 11.října 1993 pronesl tehdejší premiér Václav Klaus na mítinku v Plzni dnes již legendární větu: "Ekonomická reforma skončila." V dalších dnech pak upřesnil, že za námi je nejtvrdší fáze reformy. Od zahájení reformních kroků uplynulo více než deset let. Podle obecného názoru většiny ekonomů ale transformace neskončila dodnes - ani u nás, ani v ostatních zemích, dodává týdeník Respekt a pokračuje:

Samotná privatizace je poměrně jednoduchý úkol, který je možné splnit i krátkým nemorálním "zhasnutím" jako ve Formanově filmu Hoří má panenko. Idea kuponové privatizace - bezplatného rozdělení státního vlastnictví občanům - není chybná. Jako každá spravedlivá metoda rozdělení je v zásadě přijatelná a je často kritizována neprávem. Je fakt, že kuponovka se nezdařila v žádné zemi. Problémem byla až neschopnost státu zajistit nezcizitelnost takto získaného majetku a všech akcionářských práv. Stát majetek napřed relativně spravedlivě rozdal, a pak teprve cynicky "zhasnul".

Týdeník dále podotýká, že vznik kapitálového trhu bez regulátora ovšem vede ke vzniku finančně silných skupin, které se obohacují na úkor ostatních akcionářů. Kvůli jejich silným lobbistickým tlakům byl dozor nad kapitálovým trhem zaváděn ztěžka a dodnes není plně funkční. Tady je i jedna z příčin, proč neupisují české firmy nové akcie na domácím trhu a dávají přednost drahým bankovním úvěrům. Hlavním důvodem našich současných problémů podle listu paradoxně není příliš silný stát, ale nepřiměřeně slabý. Selhal v roli ochránce vlstnických práv a konkurenčního prostředí. A naopak, státní vliv bují v oblastech, kde ho potřeba není. Typickou ukázkou nepochopení základní role státu při ochraně vlastnictví je nedávná snaha o možnost vyvlastnění v privátním zájmu korporací nebo zvláštní zákon pro výstavbu hokejové haly. Jako spadlá z Marsu pak působí snaha o zavedení majetkových přiznání. Namísto, aby stát stíhal kriminální činnost, raději ji zdaní a de facto zlegalizuje. Tím se jen tak mimochodem popírá jeden z důvodů existence státu, uzavírá své zamyšlení týdeník Respekt.

Autor: Eva Petržílková
spustit audio