Přehled týdeníků

r_2100x1400_radio_praha.png

Z českých týdeníků vybírala Zdeňka Kuchyňová.

Soudci se perou o soudní síně, píše časopis Respekt. Soudce Petr Braun v této souvislosti připomíná sledovaný proces s bývalým důstojníkem kontrarozvědky Romanem Hrubantem, kdy se dostal do neuvěřitelné situace. Zjistil, že "jeho" soudní síň už obsadil jiný soudce. Když našel vhodnou místnost, nefungoval počítač a pak se ještě navíc nedostavili svědci. Další jednání bude v půlce července, neboť soudce už má nabitý program. Český justiční systém je prostě nastaven tak, že ani ten nejpilnější soudce nemůže někdy třeba rok vynést rozsudek, i kdyby se snahou přetrhnul. Právní systém má základy v hlubokém komunismu, soudy nejsou vybavené potřebnou technikou. To jsou slova, která v různých variantách slyšíme už od vzniku České republiky. 2500 soudců má v současné chvíli na stole 25 tisíc případů - šestina z toho jim v zásuvkách leží už více než dva roky. První český ministr spravedlnosti Jiří Novák sestavil v roce 1993 tzv. rekodifikační tým a dal mu úkol vypracovat zásady nového trestního řádu s prvky anglosaského práva. Zkrátka trestní řád se měl zjednodušit a zmizet měla řada byrokratických prvků. Tým se činil až do roku 1998 a vypracoval řadu návrhů. Pak nastoupil do funkce ministr Otakar Motejl, který všechnu práci smetl ze stolu, komisi rozpustil a přišel s vlastní reformou. Na té pracoval dva roky a sněmovna pak reformu zamítla. S novelou, kterou poslanci nyní přijali pak přišel jeho nástupce Jaroslav Bureš. Soudci připouštějí, že část agendy může novela urychlit, alespoň u jednoduchých trestných činů. Pokud bude volná jednací síň a soudce, dodává týdeník Respekt.


Kladenštní zažili jedny z největších policejních manévrů od vzniku České republiky. Ve středu 20. června se ztratila pětiletá Terezka Čermáková. Jak píše časopis Týden, možné je však i druhé vysvětlení. Kladno leží ve středních Čechách, volebním obvodu ministra vnitra Stanislava Grosse. V úterý 26. července do kladna dorážejí autobusy plné posluchačů Střední policejní školy. Nad městem krouží vrtulník vybavený termovizí. Ozývá se štěkot služebních psů. V akci je 600 mužů. Více pohromadě se jich objevilo pouze při loňském zasedání finančníků v Praze a o měsíc později, kdy uprchl vrah Kajínek. Rozsáhlé akci předcházela návštěva Grosse přímo na Kladně. Ministr úvahy o své volební kampani odmítá a hovoří o politickém hyenismu. Skutečností však podle Týdne zůstává pro laika nevysvětlitelný postup, kdy nejvíce policistů je nasazeno až týden poté, kdy se dívka ztratila. Případ pětileté Terezky Čermákové není ojedinělý pouze rozsahem pátrací akce, ale i okolnostmi, které jej provázely. Už samotné zmizení obestírá mlha. Ze zoufalé matky se postupně vyklubal nepříliš zodpovědný rodič. Matka předložila několik rozdílných výpovědí. Ty se vysvětlily. Helena Čermáková totiž podle svědků předchozí noc strávila v nedalekém nonstopu. Kriminalisté dvacet hodin vyslýchají jejího přítele, ale nakonec ho propouštějí. Do pátrání zasahuje další tragická událost. Matka Terezky se pokusila o sebevraždu - vyskočila ze třetího patra. Policejní akce však pomalu bez výsledku končí a další den se Kladno vrací do normálu. Z poněkud jiného úhlu se na případ a mediální tlak dívá týdeník Respekt. Dodává, že matka Terezky, Helena Čermáková se pro média stala na pár dní symbolem pohnutého osudu, zoufalou matkou. Když ale pátrání pokračovalo, proskočily na první stránky policejní zprávy, že má "problémy s pitím". Ze zoufalé maminky se stala matka vysedávající věčně po hospodách a tak vlastně není divu, že se dítě ztratilo. Jako první je namístě otázka, proč policie vlastně zvěsti o "alkoholu v krvi" novinářům prozrazovala. Nenese tím velký díl viny na psychickém zhroucení paní Čermákové? Předsedkyně etické komise Syndikátu novinářů Barbora Osvaldová si myslí, že vlna zájmu médií o soukromí "obyčejného" člověka přesáhla normální hranici. Před hřištěm, kde se Terezka ztratila dnes postávají hloučky starších dam a ovlivněny novinovými titulky diskutují, jak se její matka tahá po hospodách. Asi čtyřicetiletá číšnice v hospodě, kde to údajně měla Helena Čermáková "pěkně roztáčet", krčí rameny. Já jsem ji tu viděla maximálně dvakrát na zábavě. Novináři z toho dělají bůhvíjakou senzaci, ale ona to byla úplně normální ženská, dodáváRespekt.


Propadli jsme nejen mobilům, ale i bleskovým textovým zprávám na jejich displejích. V nové češtině se takovým telegramům říká "esemesky". Jak dodává časopis Týden, přes česká operátorská centra jich prosviští až třicet tisíc za minutu. Loni jsme si poslali 180 miliónů zpráv, což znamená po Německu druhé místo v Evropě. V poměru esemesek k počtu obyvatel jsme dokonce na místě prvním. Před sto lety, nebo i později čekala dívka na dopis od milého několik dnů i týdnů. Autoři i autorky psali vlastní rukou a obvykle si s psaním dávali práci. Ten, kdo dopis dostal, si jej mohl schovat. Případně uložit do krabice s mašlí, kterou po letech otevřou jeho vnuci. A ti užasnou. Dopisy, a na papíře? Dneska to chodí jinak. K psaní dopisů chybí čas a taky umění dopisy psát. Dívky si milostná vyznání mohou uložit nanejvýš do paměti svého mobilního telefonu. Člověk nemluví s člověkem, ale s malinkou obrazovkou. Není jednoduché říci, proč esemeskám tolik propadli zrovna Češi. Jistě to souvisí s tím, že jsme celí pryč do mobilních telefonů jako takových, i s tím, že esemesky jsou poměrně levné. Je to i generační symbol. Zprávy nemají už jen svůj informační charakter. Lidé si s jejich pomocí povídají, řeší své osobní problémy, prostřednictvím esemesek se hádají, vyznávají lásku a rozcházejí. Psychology a sociology to přivádí do rozpaků. Na západ od nás už vznikají speciální kursy, kde se lidé učí spolu normálně mluvit. V blízké budoucnosti budeme moci prostřednictvím displeje telefonu přijímat nejenom zprávy, ale i obrázky, zvuky či videozáznamy. Domluví se ještě lidé s mobilem a lidé bez mobilu, ptá se závěrem časopis Týden.