Přehled týdeníků

r_2100x1400_radio_praha.png

Nahlédněte, spolu s Kateřinou Brezovskou, na stránky prestižních českých týdeníků.

V těchto dnech oslavuje důležité výročí jedna z nejvýznamnějších afér polistopadového Česka známá pod jménem "Černé konto Občanské demokratické strany," píše týdeník Respekt a pokračuje: Právě uplynuly tři roky od první odpovědi švýcarských úřadů na českou žádost o pomoc. Pro osvěžení paměti list píše: Šlo o to potvrdit či vyvrátit zvěsti, že špičky tehdy vládnoucí ODS mají ve Švýcarsku u banky Crédit Suisse zakonspirované konto za úplatky z privatizace. Aféra v roce 1997 málem rozvrátila ODS, padla kvůli ní Klausova vláda a došlo k hlubokému, dodnes trvajícímu rozkolu na pravici českého politického spektra. Policie prozatím vypátrala jedno - švýcarský tajný účet opravdu existuje. V roce 1996 z něj přišlo 45 milionů korun na konto jistého Ludvíka Otta u Forestbanky. Při forenzním auditu hospodaření ODS vyšlo najevo, že z účtu mohl vybírat peníze i pokladník ODS Libor Novák, jemuž Otto - jinak majitel drobné servisní firmy - dělal v té době asistenta. Otto policii nikdy nevysvětlil, od koho a proč peníze dostal, a než mu úřady zablokovaly účet, stihl převést 12 milionů do kasy ODS. Aby policie mohla případ posunout dál, pokračuje týdeník Respekt, potřebovala by znát pár údajů o kontě u Crédit Suisse. Především majitele, pak ty, kdo na něj posílali peníze, a kdo podepsal převod peněz na Ottův účet. Tato data se však českým úřadům už tři roky nedaří sehnat. "Vaše žádost neobsahuje informace, zda a jaký byl spáchán trestný čin," napsal bernský Federální policejní úřad v odpovědi na žádost, jejíž tříleté výročí bylo zmíněno úvodem. Česká strana se brání, že to jinak nejde. "Byla to velká politická aféra, ale z hlediska porušení zákona nic nemáme. Mlčí Švýcaři, ODS i Otto, takže ohledně informací o kontu jsme tam, kde v roce 1998," řekla týdeníku Respekt autorka obou posledních žádostí, náměstkyně Městského státního zastupitelství v Praze Marcela Kratochvílová. Navíc je podle ní spis veden jako důvěrný, protože ministerstvo vnitra do něj v roce 1998 vložilo jisté přísně tajné přílohy, konstatuje v závěru týdeník Respekt. Stejné periodikum přináší pod titulkem "Hledám byt. Značka: Pořád a kdekoli." zamyšlení nad tím, že Státní fond bydlení má miliardy, ale naděje lidí bez bytu nenaplnil. Když před necelým rokem přinesl ministr pro místní rozvoj Petr Lachnit do Poslanecké sněmovny zákon o vzniku Státního fondu bydlení, snesla se na něj vlna kritiky pravicových poslanců bez rozdílu. Vyčítali mu, že pro dostupnost bydlení je daleko důležitější skoncovat s regulováním nájmu než rozdělovat státní miliardy bez veřejné kontroly. Fond však nakonec protlačila sněmovnou hlasovací mašinerie vládních sociálních demokratů a smlouvně opoziční Občanské demokratické strany. "Nelíbí se mi to ani trochu, ale jedním z dodatků opoziční smlouvy je slib, že jeho vznik umožníme," přiznala se tehdy podle týdeníku Respekt bytová odbornice ODS Zdeňka Horníková. Minulý týden vláda projednala první výroční zprávu fondu bydlení. Loni utratil 760 milionů, pouhý zlomek z 26 miliard korun, se kterými bude nakládat příští rok. I tak se však jasně ukázalo, že naděje lidí postižených nekonečnou bytovou krizí fond bydlení rozhodně nenaplnil. Co tedy fond konkrétně podpořil? - ptá se týdeník Respekt a vzápětí odpovídá: Za necelou polovinu ze zmíněných 760 milionů korun vzniklo sedmnáct domů s pečovatelskou službou, zbylé dotace dostaly téměř tři desítky měst na výstavbu bytů. Ministr Lachnit sliboval, že fond bude přispívat na stavbu dostupných nájemních bytů. Skutečnost je však úplně jiná. Většinou se totiž vůbec nejedná o nájemní byty, ale o obdobu toho, co v dostatečné míře nabízejí desítky soukromých firem - postupné odkoupení bytu do soukromého vlastnictví. Rozdíl je jen v tom, že díky státní dotaci zaplatí o něco míň. To však má podle zjištění listu své mouchy. Například úspěšný zájemce o takový byt v Kolovratech u Prahy se totiž musí líbit zastupitelstvu. "Žadatel musí především budit dobrý dojem," vysvětlil týdeníku Respekt jeden z členů místního zastupitelstva Jaromír Jech, jak si poradili s trojnásobným počtem zájemců.


A na závěr listování v periodicích pojďme na chvíli za koníčky. Časopis Týden píše o tom, že ve východočeských Pardubicích, známých mimo jiné z pořádání nejtěžšího dostihu v kontinentální Evropě - Velké pardubické steeplechase, vzniká škola pro dostihové jezdce a trenéry. V roce 2003 - 2004 tak posílí všední tréninkový ruch na pardubickém závodišti 20 až 25 studentů. Bude to první třída dětí "studujících na žokeje". Proč potrvá její zrod tak dlouho? Do té doby je nutné zřídit nejen učební prostory, ale také osnovy, a co víc - obhájit je na ministerstvu školství. Měly by odrážet kuriózní obor v celé jeho šíři, od odborného výcviku jezdců přes chov koní až k práci s počítačem. Studenti-průkopníci půjdou k maturitě po čtyřech letech. Tehdy bude mít střední odborná škola plný stav: čtyři ročníky maximálně po 25 jezdcích, tedy asi sto studentů. Jeden z ředitelů akciové společnosti Dostihový spolek Petr Pucandl při návštěvě redaktora časopisu Týden mávl na pardubickém závodišti rukou směrem k tribuně majora Miloše Svobody: "Škola bude sídlit buď tam, nebo postavíme jinou budovu." V Pardubicích totiž už před válkou existovalo vojenské jezdecké učiliště, a právě major Svoboda na něm učil. Když s koněm Titan v roce 1946 Velkou pardubickou steeplechase vyhrál, vděční Pardubané po něm pojmenovali tribunu. I dnes turfoví odborníci výsledky českých jezdců znají a oceňují. Mnohdy se však žokejové vypracovali sami. Například Josef Váňa, který vyhrál s Železníkem opakovaně Velkou pardubickou, byl původně lyžařem. Vznikající čtyřletá střední odborná škola pro jezdce a trenéry by měla zahrnout každého, kdo pochází z "koňského" prostředí a hodlá se vzdělávat dál. Talent a praktické zkušenosti z dostihových stájí, jsou podle Petra Pucandla nutným předpokladem. Ti nejlepší pak mohou odjet na praxi například do Doncasteru, zatímco angličtí jezdci se naopak seznámí s tratí Velké pardubické, uzavírá časopis Týden.