Přehled týdeníků

r_2100x1400_radio_praha.png

Výběr z českých týdeníků připravila Eva Petržílková


Nad tím, kdo získá dědictví po českém spisovateli Jaroslavu Foglarovi - autorovi proslulých Rychlých šípů a mnoha dalších knih pro mládež - se pozastavuje časopis Týden:

Platí závěť, kterou Jaroslav Foglar odkázal veškerý svůj majetek Nadaci Jaroslava Foglara? Nebo poloslepý autor netušil, co podepisuje, jak se o tom snaží soud přesvědčit spisovatelův synovec Petr Foglar?, ptá se týdeník a pokračuje: Na jedné straně právní zástupci Nadace Jaroslava Foglara, které spisovatel v roce 1996 odkázal veškerý majetek v četně autorských práv. Nadace je navíc kvůli nesplnění zákonných podmínek v likvidaci. Na straně druhé Foglarův synovec, který se při otevření spisovatelovy závěti podivil, že na něj strýc nepamatoval. Týdeník dále připomíná, že Jaroslav Foglar pobýval od roku 1995 v Thomayerově nemocnici. Prodělal zde několik operací, a také velice špatně viděl.

Svědkové - známí, kteří jej navštěvovali - u soudu vypověděli, že když spisovateli nosili k podpisu knížky, museli mu vždy položit ruku na místo, kde se má podepsat, aby autogram nezasahoval do tištěného textu. Soudní pře o dědictví, které se odhaduje na desítky miliónů korun, patří k těm negativním okamžikům spojeným se jménem Foglar. Jako když jej v roce 1992 napadli a chtěli okrást dva učni nebo když někdo na výstavě k Foglarovým 90.narozeninám v roce 1997 ukradl spisovatelův deník a ježka v kleci. Nebo když ČTK v roce 1995 vypustila zprávu o Foglarově smrti a spisovatel si ji vyslechl v radiu. "Musel jsem se tehdy štípnout do ruky, abych se ujistil, že nespím. Ale i takové věci se mohou stát," zareagoval tehdy spisovatel.

Tolik časopis Týden o sporném dědictví spisovatele Jaroslava Foglara. Týdeník Respekt se ještě vrací k zadržení dvou českých občanů Ivana Pilipa a Jana Bubeníka na Kubě a k jejich propuštění po 25 dnech strávených v kubánském vězení.

Podle týdeníku to byl pro českou politiku mimořádně užitečný a důležitý měsíc. Česká diplomacie byla vůbec poprvé ve své krátké polistopadové historii vystavena zkoušce. Úkol byl mimořádně delikátní a diplomaté i politici se pohybovali na tenkém ledě: museli vyjednávat s diktátorem, jehož nejbližší kroky nelze vůbec předvídat. Castro má totiž oproti politikům demokratického světa neobyčejnou výhodu - svá rozhodnutí nemusí vůbec nikomu vysvětlovat ani se z nich zodpovídat voličům. Nebylo to jednoduché: jak si zachovat tvář před domácí i mezinárodní veřejností a zároveň dostat oba muže rychle a bezpečně domů? Viděno alespoň s minimální dávkou nutného nadhledu: Češi v této zkoušce obstáli až nečekaně dobře. Nejde jen o to, že v přípravě klíčové Pithartovy mise spolupracovala sociálnědemokratická vláda s opozičním předsedou Senátu. Dobrou zprávou je i to, že prezident s premiérem ve vzácné shodě odmítli byť jen uvažovat o omluvě, kterou Castro svými vyděračskými metodami tvrdě vyžadoval, připomíná týdeník Respekt, podle kterého měli čeští politici a diplomaté oproti Castrovi jednu velkou výhodu: mohli se spolehnout na solidaritu a podporu svobodného světa.

O českém jazyce se často hovoří jako o jednom z nejtěžších. A právě na nejdelší české slovo se zaměřil časopis Týden:

Jak uvádí, nejdelší české slovo složené ze souhlásek má devět písmen. Na základě schválení odborníků z Ústavu pro jazyk český je jím nyní poněkud krkolomná "čtvrthrst". Ta nahradila dosud nejdelší slovo "scvrnkls". Na dotaz autorů českých dodatků Guinessovy knihy rekordů odpověděla Milena Uhlířová z Ústavu pro jazyk český jednoznačně: "V češtině máme celou řadu slov složených, jejichž první částí je čtvrt - např. čtvrtarch, čtvrtfinále, čtvrthektolitr, čtvrthodina, čtvrtkružnice, čtvrtletí, čtvrttón, čtvrtobrat a další. Vůbec nejdelším slovem je prý od roku 1997 tvar "nejnevykrystalizovávatelnějšími", mající 31 hlásek. Toto slovo o pět písmen trumflo šestadvacetipísmenné "nejneobhospodářovatelnější", dodává časopis.


Autor: Eva Petržílková
spustit audio