Přehled týdeníků
Výběr článků z nejnovějších čísel českých týdeníků připravila Milena Štráfeldová.
O tom, jak jedenáct let po odchodu sovětských vojsk ze země Rusové znovu dobývají Českou republiku, píše časopis Týden. V ulicích je opět na každém kroku slyšet ruština. Rusové tu však už dávno nechodí v typických teplákových soupravách. Novou generaci přistěhovalců z Ruska už podle oblečení poznáte jen stěží. Jejich přítomnost však prozrazuje stále více ruských nápisů na obchodech a tu a tam vyvěšená ruská vlajka na některém z domů. Zatímco v první polovině 90. let se Rusové usazovali především v Karlových Varech, nyní se jejich hlavním cílem stala Praha. Postupně zde budují "město ve městě". Mají specializovaná zdravotnická pracoviště, která se věnují výhradně ruské klientele, ruské realitní kanceláře, kosmetické salony, krejčovství, knihovny, vzdělávací střediska či videopůjčovny s rusky dabovanými filmy.
Podle údajů cizinecké policie žije v Praze přibližně šest až sedm tisíc ruských občanů s celkového počtu zhruba dvanácti tisíc. Kromě Karlových Varů, kde je asi tisícová ruská komunita, je jejich dalším centrem Cheb. Mariánské Lázně, o něž by prý ruští investoři rovněž měli velký zájem, zatím zůstávají české pouze proto, že zde působí ozdravovny státních institucí. Početná komunita takzvané ruské technické inteligence žije například v Ostravě. Podle ruského týdeníku Russkaja Čechija, který vychází v Praze, však v Česku pobývá Rusů mnohem více, než kolik uvádějí statistiky. Týdeník napsal, že počet rusky mluvících cizinců může dosahovat až dvou set tisíc.
Vízový režim s Ruskem, který platí od roku 2000, příliv Rusů do nové vlasti nijak výrazně neomezil. Navíc tu díky němu našlo obživu mnoho ruských firem, které krajanům nabízejí vyřízení dokladů nutných k legalizování pobytu. Většina z těchto společností sídlí na "dobrých adresách", jako je Václavské nebo Staroměstské náměstí, což prozrazuje, že se jim nedaří špatně.
Archivy StB se otvírají, uvádí týdeník Respekt. Minulý pátek Senát přes odpor komunistů a sociálních demokratů schválil vlastní návrh na zpřístupnění prakticky všech dokumentů Státní bezpečnosti. Zdejší estébácké archivy jsou částečně přístupné od roku 1997. Každý, na koho si StB vedla spis - ať už jako na nepřátelskou osobu nebo naopak na svého agenta - si tento svůj osobní dokument mohl přečíst na počítači v pardubickém archívu. O nahlédnutí požádalo za ta léta více než třicet tisíc lidí - ale jen pouhá desetina si mohla svůj svazek nebo jeho torzo prohlédnout. Zbytek žadatelů dostal odpověď, že na něj StB žádný svazek nevedla, nebo že byl spis zničen. "Většina ztracených či zlikvidovaných informací StB se dá rekonstruovat z jiných dokumentů, které si politická policie vedla," říká Radek Schovánek, aktivista Sdružení archivy, které se zasadilo o zveřejnění všech materiálů.
Nový zákon umožňuje zpřístupnit všechny dokumenty StB až na ty, které by mohly ohrozit ještě dnes něčí životy nebo státní zájem. Senát navrhl, aby o tom, které spisy nebudou odtajněny, rozhodovala pětičlenná komise senátorů. První krok na cestě k odtajnění estébáckých materiálů je tedy udělán. Další musí provést sněmovna, která jedná o vzniku Institutu dokumentace totality. Do tohoto civilního úřadu, který by byl obdobou německého Gauckova úřadu nebo polského Institutu národní paměti, by měly být přesunuty svazky StB z ministerstva vnitra a obrany. Podle poslance Václava Krásy, který vznik Institutu navrhl, je přirozenější, když archívy StB bude spravovat civilní organizace, nežli silová ministerstva. Naděje na schválení Institutu ve sněmovně je podle něj padesátiprocentní.
Týdeník Respekt si všímá i nedávno zahájené Matějské pouti, která je první jarní evropskou poutí. Připomíná také její dlouhou historii. Matějská pouť se dlouhá staletí slavila u kostela sv. Matěje nad šáreckým údolím. Kostel podle kronikáře Václava Hájka z Libočan dal postavit přemyslovský kníže Boleslav II, kterého kolem roku 970 napadl v Šárce medvěd. Kronikář uvádí, že v dramatické chvíli se objevil neznámý muž, který zahnal šelmu holí. Poté, co se knížeti představil jako apoštol Matěj, opět zmizel mezi stromy. Boleslav pak z vděčnosti založil na místě své záchrany kostelík.
O půl tisíciletí později - v roce 1595 - dostal spisovatel Pontanus od papeže Klimenta VII. souhlas organizovat každoročně na svátek sv. Matěje ke kostelíku pouť a prodávat tam odpustky. Podle dobových dokumentů se pouť stala jednou z nejvýznamnějších pražských církevních akcí. Před kostelem se prodávaly různé pochoutky a pivo, časem se tu objevili potulní herci a akrobaté, pořádala se taneční zábava. V tomto století se Matějská pouť několikrát stěhovala, protože návštěvníků stále přibývalo. V roce 1910 jich ještě na starém místě u Matěje napočítali na padesát tisíc. V prostorách dnešního Výstaviště se pouť koná od roku 1954. Loni navštívilo Matějskou sto dvacet tisíc lidí, uvádí týdeník Respekt.
