Přehled týdeníků
Někteří z vás dostávají časopis Týden pravidelně poštou z České republiky. Přesto v našem vysílání s některými články z tohoto předního společensko politického týdeníku seznamujeme, protože do rukou se nedostane zdaleka každému. Z posledního čísla se vám pokusíme s kolegou Mikulášem Kroupou zprostředkovat rozhovor s prezidentem Václavem Havlem.
Někteří z vás, milí posluchači, dostáváte časopis Týden pravidelně poštou z České republiky. Přesto v našem vysílání s některými články z tohoto předního společensko politického týdeníku seznamujeme, protože do rukou se nedostane zdaleka každému. Z posledního čísla se vám pokusíme s kolegou Mikulášem Kroupou zprostředkovat rozhovor s prezidentem Václavem Havlem.
...nebo alespoň některé - z našeho pohledu nejzajímavější pasáže.
Šéfredaktor v úvodním sloupku tvrdí, že Lucii Tvarůžkové se podařil husarský kousek, když přiměla Václava Havla, aby psané odpovědi na předem psané otázky povolil zkombinovat se záznamem živého dialogu.
Václav Havel totiž není příznivcem toho, když se mluvená řeč přenáší do psané podoby. Tady bychom vlastně mohli začít. Redaktorka Lucie Tvarůžková požádala prezidenta, aby vysvětlil některé věci, za které bývá obvykle médii, politiky i nejširší veřejností kritizován, jako udělování milostí, politické ignorování KSČM nebo například nedostatek komunikace a vysvětlování zásadních rozhodnutí, které prezident dělá. Do televizních diskusních pořadů nechodí, pravidelné tiskové konference na Hradě byly zrušeny.
"Mám nejméně jednu, někdy dvě tiskové konference týdně," odpovídá Václav Havel. Navštěvovány jsou málo, reference o nich nejsou, mnohdy na nich se dotazů nedočkám. ... Potřebuji-li to či ono vysvětlit v televizi, velmi těžko se mi to podaří: nemají na to takzvaný formát, čímž snad chtějí říci, že na to nemají čas, protože mluvím ve větách rozvinutých a ne v nějakých výkřicích. Do rozhlasu chodívám často, tam je to z jakýchsi důvodů jednodušší a já mám taky raději, když lidé nepozorují mou kravatu či mé vrásky, ale spíš poslouchají, co říkám. Politiku nechápu jako býčí zápasy, proto bych nikdy nemohl jít do pořadu Kotel," říká Havel. "Já se těch pořadů nebojím, absolvoval jsem jich doma a hlavně v cizině bezpočet, nemám co ztratit. nerad bych ale devalvoval prezidentské postavení účastí v nějaké polodryáčnické tahanici. A hlavně: já raději něco dělám, než abych svou činnost neustále komentoval. Jedna z věcí, která mi na mé funkci snad nejvíc vadí, je, že musím většinu času trávit jakýmsi sebevysvětlováním či sebekomentováním."
Redaktorka Týdne se dál ptá prezidenta, zda měl někdy nutkání všeho nechat a ujet někam, kde ho nikdo nezná a zda nelituje, že se rozhodl kandidovat i v posledním volebním období. Havel připouští, že takové úvahy vede každodenně a že ho snad jednou inspirují k písemné formulaci. Co je tedy na prezidentské funkci nejnepříjemnější?
Havel odpovídá, že nepříjemných věcí je možná víc než těch přííjemných. "Hlavně fakt, že mě každý zná," říká Havel. Za těch dvanáct let mě téměř každý viděl v televizi nebo v tisku a už tím je trochu omezena svoboda mého chování. Za druhé: spousta mých povinností vyplývá z protokolu. Musím někoho přijmout, byť k tomu nemám žádný zvláštní důvod a nepotřebuji mu nic říci a ani on mi nemá co říci, ale je protokolárně nemyslitelné, abych ho nepřijal. To samo by nebylo těžké, ale když se to táhne pořád, každý den mnoho let a vždy znovu jsem já ten, kdo musí udržovat konverzaci, kdo musí být v obraze, kdo se musí stále usmívat a nesmí si poplést francouzského odboráře s americkým podnikatelem, pak je to trochu náročné."
Popsal jste výhrady. Je něco, co máte na své práci rád?
Já mám na postavení prezidenta rád totéž, co mám rád po celý život. Totiž to, že když se něco podaří, buď nějaký můj tvořivý nápad nebo něco, co jsem si od někoho osvojil, a já vidím výsledek nějakého kreativního úsilí, tak to mi samo sebou dělá radost.
V závěrečné části rozhovoru stáčí Lucie Tvarůžková téma k budoucnosti, která Václava Havla čeká po ukončení preziodentské funkce.
Mám v úmyslu uchýlit se pokud možno do ústraní. A tam nejen psát, i když mám v hlavě docela dost představ, co bych mohl psát, ale i číst, srovnávat si myšlenky a tak nějak volněji žít. To je můj sen. Ale do jaké míry se splní, nevím. Velké iluze nemám, protože vím, že do veřejných věcí budu tu a tam vtažen, anebo mi to prostě samotnému nedá. Počítám s tím, že už zřejmě do smrti budu jakousi veřejnou osobou.
Poslední otázka, kterou Týden v exkluzivním rozhovoru Václavu Havlovi položil, se týká Havlových cestovatelských plánů.
To je jeden z mých snů, o němž rovněž nevím, zda bude uskutečněn. Všechno, co jsem viděl během svého prezidentství z opancéřovaných limuzín, bych si totiž rád prohlédl pořádně jako normální turista. Plánuji, že bychom vždy jeli se ženou a se psy nějakým velkým autíčkem do Portugalska, kde bych dva tři měsíce něco sepisoval, a pak bychom jeli týden zpátky a cestou si prohlíželi různá města. Já jsem celý život - mimo krátké doby v roce 1968 - nemohl cestovat, až potom jako prezident. takže jsem vlastně viděl celý svět a nic z toho jsem neviděl.
