Přehled týdeníků
Mýtus, že nás vltavské nádrže chrání před stoletou vodou, vznikl v padesátých letech. Význam kaskády je však jiný. Jak píše časopis Týden, jsou rýžovištěm pro energetiky a rekreačním eldorádem. Lipno, Orlík, Slapy - tři největší přehrady na Vltavě. Dohromady dokážou pojmout 1,2 miliardy krychlových metrů vody. Není divu, že s opadávající vodou vzrůstá nutkání vzít tužku a počítat.
Mýtus, že nás vltavské nádrže chrání před stoletou vodou, vznikl v padesátých letech. Význam kaskády je však jiný. Jak píše časopis Týden, jsou rýžovištěm pro energetiky a rekreačním eldorádem. Lipno, Orlík, Slapy - tři největší přehrady na Vltavě. Dohromady dokážou pojmout 1,2 miliardy krychlových metrů vody. Není divu, že s opadávající vodou vzrůstá nutkání vzít tužku a počítat. Dočkali bychom se takové apokalypsy v případě, kdyby přehrady byly před povodněmi dostatečně vyprázdněné? Například vodní nádrž Orlík by se při průměrném přítoku z minulého týdne naplňovala dlouhých šest dní. Takové zdržení by spolehlivě umožnilo prohnat korytem například Berounku a rozložit kulminaci českých řek do bezpečného rozpětí. Proč se to nestalo? Klíčovým dokumentem pro rozhodování vodohospodářů je takzvaný manipulační řád. Rozum zůstává stát nad zjištěním, že důležitější než ochrana lidských sídel před zaplavením je podle oficiální vodohospodářské doktríny stále ještě výroba elektřiny. Za větší riziko, než je pustošení civilizace pod přehradou, považují odpovědné instituce rovněž ohrožení prázdninové idylky kolem hlavní nádrže. V padesátých letech vznikl v budově Vodohospodářského ústavu funkční model vltavské kaskády. Písemná studie dospěla k závěru: Pokud nebudou v nádržích vymezeny mnohem větší prostory pro zachycování abnormálních přítoků, než navrhují projekty, pak přehrady průběh stoleté vody jenom zhorší. Výsledek odborných zkoumání však zůstal před veřejností ukryt v šuplících stranických sekretariátů. Abychom však přehradám jenom nekřivdili. Minulý týden pomohly zadržet alespoň na několik hodin nejničivější vlnu, takže Praha se stačila na zaplavení pobřezních čtvrtí docela připravit. Podle informací Týdne směřují na státní zastupitelství už žaloby na neznámého pachatele pro podezření z veřejného ohrožení. Jestliže se následně prokáže, že vodohospodáři podcenili včasné upouštění vody z přehrad nebo že energetické zájmy zvítězily nad hrozbou záplav, pak by mohly se žalobami o náhradu škody uspět desetititíce lidí, dodává Týden.
Časopis Respekt na svých stránkách představuje Jiřího Šedého, muže s Dawnovým syndromem. Před třemi měsíci mu prezident Václav Havel předal letošní Cenu Olgy Havlové. Byl oceněn za pomoc postiženým lidem, kterým pomáhá i přes svůj handicap. V osmileté historii ceny je prvním člověkem s mentálním postižením, který ji získal. Život pana Šedého začal před 26 lety v Hlinsku. Krátce po jeho prvních narozeninách připravili lékaři rodiče na to, že se nanaučí ani číst, ani psát. Rodiče se rozhodli vychovávat syna tak, jako by byl zdravý. Úspěšně vychodil zvláštní školu, ale pak nemohl najít žádné uplatnění. Nakonec se objevila možnost, aby oba - matka i syn - pracovali v novojičínském Dětském centru. Jiří společně se studenty vysokých škol získal osvědčení pro péči o postižené. Od září tak začne naplno pracovat v Dětském centru pro děti s kombinovanými vadami. Navíc napsal tři knížky a teď píše čtvrtou, je dobrý plavec, hraje stolní tenis, posiluje a jezdí na vodu. Dalším krokem k jeho samostatnosti bude ochranné bydlení, které jeho matka intenzivně hledá, uvádí týdeník Respekt.
V letních měsících touží lidé častěji než jindy vyrazit za brány měst. Někdo chodí po horách nebo se jen tak opaluje u rybníka. Desetitisíce nadšenců se však vydávají na festivaly. Jak píše Respekt, těch je už tolik, že opanovaly všechny prázdninové víkendy. Z nenápadných komorních svátků hudby se během více než desetileté historie vyvinuly pouťové atrakce, zábavní ráj, kde je hudba odsunuta decentně na okraj, aby nerušila chuť k jídlu a utrácení. Například festival Benátská noc u Malé Skály zpočátku navštěvovalo jen pár stovek nadšenců. Dnes je z této akce pro jejího zakladatele Pavla Mikeze celoroční zaměstnání. Počet kapel se rozrostl na stovku, počet návštěvníků na deset tisíc. Z louky se na jeden víkend v roce stává zábavní městečko. Jiný typ festivalu je ve vesnici Milkovice v Českém ráji. I když se na mapě hledá jen s obtížemi, přesto si do tohoto zapadlého místa najde cestu na 2 tisíce lidí. Už potřetí je sem přitáhla originální akce zvaná Kozí mejdan. Hlavní organizátor Stanislav Penc, festival vymyslel poté, co se seznámil s varovnými čísli: po druhé světové válce tu bylo jeden a půl miliónu koz, dnes jen 45 tisíc. Vstup na statek, kde se festival koná a kde rejdí stádo koz je dobrovolný. Jak se všichni shodují, je to tu úplně jiné, než na ostatních festivalech. Kdo po sobě umyje nádobí, získá polévku se slevou. Podává se tu i chleba s kozím sýrem. Na zemi není vidět žádný kelímek, ani jiné odpady. Během týden vystoupilo na Kozím mejdanu přes šedesát kapel a desítka divadel. Festival nemá pevný program a nese se v duchu hesla: Jaké si to uděláme, takové to budeme mít."
