Přehled týdeníků
České týdeníky si kladou otázku, zda-li je nutné zvyšovat v České republice daně. Vláda tvrdí, že škody z povodní přesáhly sto miliard korun. Ekonomičtí odborníci vládě příliš nevěří. Podle nich chce stát občany děsit, aby z nich vymámil více peněz. Výběr z týdeníků připravil Mikuláš Kroupa.
Poprvé od červnových voleb je jasné, že v zemi začala pevnou rukou vládnout levice. Srpnové povodně vyplavily do popředí její dávné touhy. Posílit moc státu, přilepšit jeho kase a přiškrtit bohaté a úspěšné. Píše časopis Týden.
Popovodňového hledání zdrojů na zacelení alespoň těch nejbolestivějších ran chce nedávno slepený kabinet Vladimíra Špidly využít k největší reformě daní za posledních deset let. S balíčkem berní reformy předstoupí před poslaneckou sněmovnu sociálnědemokratický ministr financí Bohuslav Sobotka. Vzděláním právník, který po svém jmenování nebyl schopen odpovědět na elementární otázku, co popisuje Lafferova křivka. Zjednodušeně: s rostoucím zdaněním roste daňový výnos jen do určité meze, pak začne klesat, neboť lidé se začnou placení daní vyhýbat.
Není divu, že Sobotka po utržené ostudě kontroval ujišťováním, že bude naslouchat názorům "moudrých" z různých stran ekonomického spektra. Píše Petr Skočdopole, autor článku. Hromadné daňové úpravy bývají ve vyspělých zemích zaklínadlem politiků, na něž voliči obvykle slyší. Většinou totiž slibují přinést snížení přímých daní či přinejmenším zjednodušení berní soustavy. Tradičně se záměrem oživit ekonomiku zvýšením pracovní motivace, daňové platební morálky, spotřeby či investic.
Tak to se nás netýká. V České republice roku 2002 se daně prostě zvyšovat budou. A to krátce poté, co zemi postihly ničivé povodně, jejichž škody se zatím odhadují až na 100 miliard. Už k této kabinetem uváděné částce je třeba přistupovat nanejvýš obezřetně. Podle některých ekonomických odborníků stát velmi rád částku nadhodnotí, aby vysvětlil, proč musí daně zvyšovat.
Vláda hledá, na kom ušetřit peníze. Množení náměstků na ministerstvech však ani kvůli povodním nezastavila. Že vládní koalice umí vytvářet nové funkce a utrácet za ně peníze, předvedla už ve sněmovně, která najednou potřebuje místo dřívějších tří šest místopředsedů. Stěžuje si časopis Týden.
V době záplav se v tisku píše o dvou skupinách lidí: jedni nehledí napravo nalevo a pracují, pomáhají vyrvat vodě ze spárů, co se dá. Druzí čumí. Záštiplný portrét zevlouna vyvedl Jiří X. Doležal, který v reportáži o povodních krutě a misogynsky popsal turistku prožívající údajně v blízkosti nebezpečného živlu téměř orgasmus. Píše časopis Reflex.
Lidé jsou terorizováni velkou vodou, ale i mravokárci, kteří jim nadávají do hyen za to, že jsou magneticky přitahováni k místům, kde řádí nebo řádila příroda. Ten, kdo nadává čumilům, nerozumí člověku. Záplavy jsou určitě jednou z těch situací, kdy dřeň existence vyhřezne na povrch rutinního živobytí, dotkne se naší citlivosti, probudí mimořádné emoce.
Vzpomínám, jak mi jen lehce zaplavené Benátky vehnaly slzy do očí, a nedokázala bych říct proč - jiná perspektiva pohledu, pokořené město, co já vím. Nic mravného, ale ani nemravného, jen intenzívní dojmy, jež se zadřely hluboko do mozkových závitů. Pocity, které je podle kazatelů mravného postoje zřejmě povoleno vyhledávat a zažívat jen na Beethovenovi. Seď doma, občane, a chovej se vkusně. Pokoušet se o vlastní neumělé fotečky se taky neodvažuj, pokud se nechceš vystavit pohrdání - dokumentaci mají přece na starost profesionálové, ale kolikrát jsou pak zpětně podařené amatérské záběry katastrof vynášeny do nebes - ovšem až když se jim dostane posvěcení, stěžuje si Jitka Polanská v Reflexu.
Do odsudku hledícího davu promítáme věci z úplně jiného soudku. Třeba to, že ti lidé stojí, místo aby pomáhali. Ale víme, zda mohou pomáhat, zda umějí pomáhat, zda by nechtěli pomáhat, co dělali předtím, co udělají potom? Pozor na to, aby křivý pohled a budovatelská vypínavost nezablátily silný dojem z vlny velké lidské obětavosti. A taky pozor na cenzurní a autocenzurní tlak na chování, který smrdí pionýrským táborem. Píše Reflex.
Parkoviště nedaleko konopišťského zámku se zvolna zaplňuje. Z automobilů nedočkavě vylézají pánové v tílkách a bílých plátěných kalhotách a začínají vybalovat pro nezúčastněného pozorovatele zvláštní náčiní: vak plný zahnutých holí, kožené rukavice a speciální obuv s kovovými hroty. Je osm hodin ráno a všichni se už těší, jak si za chvilku stoupnou k malému bílému míčku. Jediným švihem holí pak odstartují hru, která se pro ně, jak sami říkají, stala drogou. O tom, že golf je stále více oblíbenou hrou v České republice se rádi stává více oblíbený golf, píše týdeník Respekt.
Podle jedné z mnoha legend položili základy golfové hry nudící se skotští pastýři, když si začali dlouhou chvíli krátit odpalováním ovčího trusu. Těžko tehdy mohli tušit, že se z jejich kratochvíle o pár století později stane hra, které budou holdovat gentlemani v pulovrech, pumpkách a bílých bekovkách.
Stále populárnějším se tento sport stává i v našich zeměpisných šířkách. Za komunistů zde sice "buržoazní hře" pšenka příliš nekvetla - registrovaných hráčů nebylo víc než patnáct set a jediné slušné hřiště měli k dispozici v Karlových Varech - od počátku devadesátých let se však mávání holí mezi Čechy opět začíná těšit rostoucí oblibě, jak dosvědčuje i strmě stoupající počet golfových hřišť. Za poslední dekádu jich vyrostlo už více než čtyřicet a podle zasvěcených je prý jen otázkou několika málo let, než jich bude stovka. Počet registrovaných hráčů se zdesateronásobil a Česká golfová federace jich dnes v sedmdesátce klubů s roztodivnými názvy jako Sokrates Golf, Country Club či Královský Golf Club Malevil sdružuje kolem patnácti tisíc. Píše týdeník Respekt.
