Příběh ukradeného obrazu: z Československa 20. let do současného Los Angeles
Výstava RECLAIMED: A Family Painting vypráví příběh tří generací žen, které se přes osmdesát let snažily získat zpět to, co nacisté ukradli jejich židovské rodině během holocaustu.
Film Dáma ve zlatém vypráví pozoruhodný skutečný příběh ženy, která se rozhodla dosáhnout spravedlnosti a za každou cenu bojovat o dědictví, které její rodině právem náleželo. Šedesát let poté, co byla za druhé světové války nucena utéct z rodné Vídně, se Maria Altmannová v podsání herečky Helen Mirren rozhodne získat zpět rodinný majetek, který jí byl zabaven nacisty. Patří k němu umělecká díla nevyčíslitelné hodnoty, mezi jinými i ikonický portrét Adele Bloch-Bauerové od Gustava Klimta.
Scénář je zajímavý i tím, že souvisí s předválečnou historií Československa. Jedná se o podobný příběh velké restituce, která se odehrála více než 60 let po skončení druhé světové války a upozorňuje na něj právě zahájená výstava RECLAIMED: A Family Painting v losangeleském muzeu Skirball. Ukazuje příběh tří generací žen, krajanek z Brna, které se po desetiletí snažily o navrácení majetku, který nacisté ukradli během holocaustu.
Desítky let trvající boj
Kurátorka Alissa Schapiro během slavnostního zahájení vyzdvihla trpělivost a touhou po naplnění spravedlnosti. Poukázala i na složitost jednání o návratu originálů do rukou právoplatných majitelů.
Výstava je otevřená až do března příštího roku. Je plná nápaditých evokací rodinné jídelny založené na provenienci barokního obrazu umělce Johanna Carla Lotha. Pod ním nechybí ani nově vytvořený jídelní stůl, nad kterým byl kdysi vystaven. Součástí výstavy je předválečné umění a sbírka historického nábytku rodiny Blochových. Mezi vystavenými artefakty jsou rodinné fotografie, dopisy, oblečení a kufry, které vyprávějí tento dramatický příběh o ztrátě svobody, přežití a spravedlnosti.
Dům průmyslníka Blocha v Brně, který zemřel v prosinci 1940 na infarkt, byl zabaven, aby mohl sloužit jako bydlení pro Luftwaffe. Blochovi příbuzní uprchli z nacisty okupovaného Československa v roce 1938 a usadili se v Los Angeles. Museli po sobě zanechat svou ceněnou sbírku umění, kterou nacisté rozkradli. Rodina bojovala desítky let, aby umělecké předměty získala zpět, a nakonec se jí to podařilo.
S tím jak probíhala restituce sbírky, mi během rozhovoru, vysvětlila vnučka Blocha, Cheryl Bernstein:
Vystopování nejvzácnějšího obrazu naší rodiny z období baroka “Issac Blessing Jacob“, od Johanna Carl Lotha ještě více zkomplikovalo, že jeho název a jméno umělce byly změněny. Nevíme přesně proč. Změnou jména na známějšího barokního malíře stejného období, Lucu Giordana, se odhadovaná hodnota stala mnohem vyšší než pod jménem Johann Carl Loth. Nacisté vedli pečlivé, i když pochybné právní záznamy. A proto mnoho institucí, které mají umělecká díla, která ukradli nacisté židovským rodinám, nechtějí vrátit, pokud původní majitelé nemohou definitivně prokázat, že tato díla nejen vlastnili, ale i že byli násilně zabavené nacisty. Důkazní břemeno je vysoké.
Co to pomohlo ve vašem případě vyřešit?
Vynikající záznamy, které uchovávala babička. Byla neuvěřitelně chytrá a myslela dopředu. I když utíkala z Brna uprostřed noci, měla duchapřítomnost a pořídila si profesionální fotografie vnitřku rodinného domu.
Epilog filmu Dáma ve Zlatém končí skutečností, že slavné umění by nemělo být uschované za zdmi soukromých majitelů. Liší se v něčem vaše představy?
Souhlasím, nejedná se o peníze, ale především o emoci a nahlédnutí na kořeny rodiny.
V únoru letošního roku proběhla v České republice slavnostní událost týkající se vašeho příběhu…
Úžasná akce, které jsem se osobně zúčastnila. Byla jsem tím ohromně poctěna. V paláci ministerstva kultury nám navíc byly vráceny další čtyři obrazy, které byly objeveny v depozitáři Národní galerie.
Co zamýšlíte s navrácenými uměleckými díly?
Řešíme to s celou rodinou. Nic prozatím není konečné. Nejdůležitější je, aby náš příběh byl vyprávěný. Je cestou k poznání rodinné historie, ale i dobových světových událostí, na které by se v historii lidstva nemělo nikdy zapomenout.
