Rodačka z Prahy Madeleine Albrightová se před čtvrtstoletím stala ministryní zahraničí USA
Stala se tak první ženou, která tento post zastávala. Albrightová je nositelkou řady vyznamenání, včetně českého Řádu Bílého lva či americké Prezidentské medaile svobody.
Narodila se jako Marie Jana Korbelová 15. května 1937 na pražském Smíchově. Babička jí říkala Madla podle postavy z tehdy populárního filmu „Madla zpívá Evropě“. Maminka zase Madlen a ostatní na ni nejčastěji volali Madlenko.
Vychovávána byla v duchu masarykovské tradice v rodině židovského původu, ovšem její rodiče konvertovali na katolickou víru. Krátce po narození jí odvezli do Bělehradu, kde v té době její tatínek pracoval jako diplomat na československém vyslanectví v Jugoslávii.
Když na podzim 1938 vrcholila krize mezi nacistickým Německem a Československem a prezident Edvard Beneš vyhlásil 23. září mobilizaci, chtěl se Josef Korbel přihlásit do armády. Ale přišel Mnichov a za pár měsíců okupace. Rodina se po nacistickém vpádu do zbytku českých zemí v březnu 1939 rozhodla k rychlému odchodu do emigrace. „Pětadvacátého března mě babička přivezla do Prahy. V jedenáct hodin večer už jsem byla s rodiči ve vlaku na cestě ze země se dvěma malými kufry. Ve spěchu nestačili víc zabalit,“ líčí Albrightová ve své autobiografii.
Rodina nejprve odjela do Bělehradu, kde ještě nějaký čas zůstala, a poté do Londýna. Josef Korbel tam začal pracovat pro budoucí exilovou vládu, konkrétně pro Jana Masaryka. „Mé nejranější vzpomínky jsou z bytu v Kensington High Road ve čtvrti Notting Hill. Když jsem slyšela tátu, jak mluví z BBC, myslela jsem si, že je tam uvnitř rozhlasového přijímače,“ vzpomínala Albrightová.
Už v takto nízkém věku se Madlenka objevila poprvé před kamerou. Londýnská exulantská komunita natáčela s pomocí Červeného kříže film o osudu dětí utečenců. A malou Korbelovou si vybrala do hlavní role. Do Anglie se posléze dostali i někteří jejich příbuzní, starší otcův bratr Jan s rodinou či sestřenice Madlenky Dagmar. Během exilu se Korbelovým narodila ještě dcera Kathy a syn John. Rodina pak žila na venkově v městečku Walton u Temže, asi hodinu jízdy vlakem z Londýna.
Po skončení druhé světové války se Josef Korbel vrátil do Československa letadlem spolu s prezidentem Edvardem Beneše a jeho spolupracovníky. Rodina ho následovala o něco později. Během holokaustu zahynuly víc než tři desítky členů rodiny Korbelových. O osudu příbuzných se Madeleine Albrightová dozvěděla mnohem později, když už jako ministryně zahraničí začala podrobněji pátrat po své minulosti.
První žena v čele ministerstva zahraničí Spojených států
ČTĚTE TAKÉ
Po komunistickém převratu v roce 1948 byl otec Madeleine Albrightové odsouzen jako nepřítel státu k smrti a rodina požádala o politický azyl v USA. Madeleine, jak začala psát své jméno na škole ve Švýcarsku, vystudovala v USA politologii, veřejné právo a státovědu (magisterský titul získala v roce 1968, doktorát v roce 1976) a specializovala se na východní Evropu a vztahy Východ-Západ.
Přestávky ve studiu Albrightové způsobily mateřské povinnosti. V roce 1959 si vzala novináře ze zámožné rodiny Josepha Albrighta a narodily se jim tři dcery – Katherine a dvojčata Anne a Alice. Manželství ale nevydrželo. Naopak kariéra pražské rodačky gradovala.
V polovině 70. let 20. století se Albrightová zapojila do práce ve volebním štábu Demokratické strany. V roce 1978 přijala nabídku svého profesora z Columbijské univerzity Zbigniewa Brzezinského a působila jako poradkyně v Radě národní bezpečnosti. Pomáhala také demokratům s prezidentskými kampaněmi. Třetí z nich byla úspěšná a vítězný Clinton si ji v roce 1992 vybral jako zástupkyni USA při OSN. V lednu 1997 byla jmenována ministryní zahraničí USA - jako první žena a první nerodilá Američanka. V této funkci mimo jiné sehrála důležitou roli při rozšiřování NATO o země bývalého východního bloku, tedy i České republiky. Svého času byla považovaná za nejvlivnější ženu na světě.
Poradkyně Václava Havla
Politička, která kromě angličtiny a češtiny ovládá i polštinu, ruštinu a francouzštinu, navštěvuje rodné Česko poměrně často. Hned po sametové revoluci v roce 1989 byla poradkyní prezidenta Havla, v roce 1997 převzala z jeho rukou nejvyšší české státní vyznamenání – Řád bílého lva. Havlovu památku uctila spolu s Clintonovými v prosinci 2011 účastí na státním pohřbu. Albrightová také několikrát navštívila památník v Terezíně, v roce 2015 zde odhalila pamětní desku své rodiny.
Je známou sběratelkou nejrůznějších broží, jimiž ráda vyjadřovala svou náladu a záměry. Její „špendlíková diplomacie“ se stala vyhlášenou. O brožích vydala knihu s názvem Tajná řeč broží s podtitulem Příběhy z mé šperkovnice. Je i autorkou dalších publikací: pamětí Madeleine – Nejlepší ze všech možných světů (2003), knihy Mocní a všemohoucí (2006) či vzpomínek Pražská zima (2012). Její zatím poslední knihou je Fašismus s podtitulem Varování (2019).
