Radka Alvarez: Češi přinesli do argentinské provincie Chaco pěstování bavlny

V Argentině si oblíbila empanadu, zvykla si i na teploty kolem 50 stupňů Celsia. Na Vánoce proto peče cukroví bez čokolády a krému, protože by se hned rozteklo. Ráda se vrací domů do Dobrušky. Už druhým rokem tu Radka Alvarez učila češtinu na kurzu pro krajany. Protože umí bezvadně španělsky, měla na starosti třídu španělsky mluvících začátečníků.

"Ano, já jsem učitelka španělštiny pro střední školy. A už šest let působím jako učitelka češtiny v Argentině. Pocházím z Dobrušky, proto jsem o kurzech věděla. Pak mě oslovila paní Vlaďka Koreňová, vedoucí kurzu a jsem tu už druhým rokem."

Jakou třídu učíte? Vím, že jsou tu třídy rozdělené podle barev, každá reprezentuje jinou úroveň češtiny.

"Mám modrou třídu, což jsou úplní začátečníci. Jsou to především lidé španělsky mluvící."

Co umí říct, když sem přijedou, a prvně se s nimi setkáte?

"Pokud mluvím o mých studentech, tak to jsou úplní začátečníci. Někteří neumí říct česky ani jedno slovo. Někdy se tam najde člověk, který se umí alespoň představit a říct odkud je."

Co se během kurzu naučí?

"U začátečníků je ten pokrok velmi vidět. Myslím si, že zvládají základní pokyny. Mohou se orientovat ve městě, objednat si v restauraci nějaké dobré jídlo, dokáží se ve městě zeptat na cestu. Opravdu jsou to věci takové každodenní potřeby."

Jsou to děti krajanů nebo zájemci o češtinu?

"Většinou to jsou krajané nebo potomci Čechů, kteří před několika či mnoha lety odešli z Čech. Takže jsou to většinou Češi nebo cizinci, kteří se přivdali nebo přiženili do českých rodin."

Učíte v Argentině už šest let, vaše jméno Alvarez také není české. Vy jste se tam provdala?

"Ano, je to tak. Já jsem Češka. Moje příjmení za svobodna je Poláčková. A do Argentiny jsem se přivdala. Svého manžela jsem učila, byl můj student. A není krajan. V Argentině je řada univerzitních studentů, kteří mají zájem naučit se nový, pro ně exotický jazyk. Proto kromě krajanů chodí na kurzy i jiní zájemci."

Ve které oblasti Argentiny žijete?

"Působím v provincii Chaco, což je provincie blízko hranic s Paraguayí. Chaco je pro krajany důležitou provincií, protože tam se nachází druhá největší komunita v Americe. První je ve Spojených státech, a druhá největší komunita Čechů je právě v Argentině v provincii Chaco. Většina předků současných krajanů odešla z malých městeček nebo vesnic, a to především na Moravě. Někdy odešla do Argentiny téměř celá vesnice. Většinou to byly rodiny zaměřené na zemědělství. Díky českým krajanům se v provincii Chaco začala pěstovat bavlna. Byli to Češi, kteří cestovali z Čech nejprve do Spojených států, tam se naučili s bavlnou pracovat a přivezli celý proces pěstování bavlny právě do Argentiny do provincie Chaco."

Začala jste v Argentině hned učit nebo jste se nejdřív rozkoukávala?

"Ne, byla jsem hned hozena do vody a musela jsem plavat. Výuka začala ihned. Já jsem byla vyslána Domem zahraničních služeb. Kromě výuky češtiny, jsme pořádali například kurz vaření, promítali jsme filmy, měli divadelní kroužek."

Kolik žije v provincii Chaco krajanů?

"Mělo by jich být kolem dvou tisíc, ale jistá si úplně nejsem. Aktivních členů je méně. Krajanský spolek ve městě Presidencia Roque Sáenz Peña, kde je komunita nejpočetnější, má asi 400 opravdu aktivních členů."

Jak vás krajané přijali?

"Přijetí bylo opravdu velmi vřelé. Já jsem jela do země, kterou jsem před tím nikdy nenavštívila, a nevěděla, co mám čekat. Ale cítila jsem se tam jako doma, slyšela jsem každý den češtinu. Krajané jsou velmi vřelí, přívětiví a na učitele se strašně moc těší. Pro učitele je ta krajanská komunita takovou rodinou."

Čím vás překvapila Argentina a tato provincie?

"Všeobecně jiným způsobem života. V Argentině je jiné rozvržení každodenních aktivit. Většinou jsme výuku měli v odpoledních a ve večerních hodinách, třeba běžně do jedenácti večer. Co se týče prostředí, tak Chaco je provincie, kde je velké horko. V létě teploty dosahují až padesáti stupňů Celsia. Na to jsem si musela zvykat hodně dlouho, a nemůžu říct, že jsem si už zvykla, bojuju s tím stále. Táhne mě to domů. Česká republika je můj domov, Dobruška také, ale můžu říct, že jsem se s Argentinou už sžila. Nejlepší by byl kompromis. Žít mezi těmito dvěma destinacemi, ale bylo by to náročné jak časově, tak finančně i organizačně. Jsou to hodně vzdálené země."

Jak je velké město, kde žijete?

"Pokud mluvíme v měřítku argentinském, tak pro Argentince je to malé město. Pro Čechy je to velké město, má 250 tisíc obyvatel. Ale Argentinec by vám řekl, to je malé město a nic moc se tam neděje. Tři kilometry od města je velká řeka Paraná. Protéká mezi provincií Chaco a vedlejší provincií, která se jmenuje Corrientes. Pro nás je to opravdu veletok v porovnání s českými řekami, je to takové moře."

Co vám v Argentině nejvíc chutná?

"Já jsem si oblíbila jídlo, které se jmenuje empanada. Jsou to takové taštičky z těsta, plněné náplní z mletého masa. Ta náplň může být různá, například z kukuřice nebo ze sýrů."

Jak si manžel zvykl na českou stravu, kterou asi také vaříte?

"Českou kuchyni samozřejmě vařím. Ne všechno mu chutná. Ale české knedlíky měly úspěch. Spíše vařím bezmasá jídla. Ale na vepřové maso si nezvykl."

Jak často jezdíte do Česka?

"Jednou nebo dvakrát za rok. Snažím se přijet v létě na kurz krajanů a v zimě na Vánoce nebo na Nový rok."

Slavila jste i v Argentině Vánoce nebo Nový rok?

"Liší se to velmi a to především klimatem. Vánoce mám spojené se zimou a v Argentině je léto, jsou ta největší horka, 40 až 50 stupňů Celsia. Vánoční atmosféra tam není. Je tam velký vliv ze Spojených států. Ježíšek tam neexistuje, je to Santa Claus. Na nějaké zdobení si také moc Argentinci nepotrpí. Já mám českou vánoční atmosféru moc ráda, a když jsem v Argentině, tak se mi po ní stýská. Peču české cukroví, ale musí být bez čokolády a bez krému, protože v těch vysokých teplotách by se to všechno rozteklo."

Dá se vůbec přes poledne vyjít ven, když je 50 stupňů?

"Tam se moc přes poledne ven nechodí. Lidé většinou, pokud mají něco obstarávat, tak se snaží brzy ráno, a nejdéle do deseti jedenácti hodin být zase doma. Na ulici není ani moucha do čtyř nebo pěti odpoledne. I obchody otevírají od pěti nebo šesti hodin, protože to horko je strašné a sluníčko až pálí a píchá."