Restrukturalizace českého ocelářského průmyslu

Problém restrukturalizace českého ocelářského průmyslu je už řadu měsíců noční můrou kabinetu Miloše Zemana. Dokud se nepodaří přesvědčit Brusel o reálnosti celého projektu, nebude možné uzavřít složitá předvstupní jednání o členství v Evropské unii v kapitole Hospodářská soutěž. Více Zdeněk Vališ.

Původně vláda počítala s uzavřením kapitoly do konce loňského roku. Dohoda je však stále v nedohlednu. Přitom Česko, stejně jako jiné kandidáty, čekají v příštích týdnech možná ještě komplikovanější rozhovory v jiných kapitolách, například o začlenění agrárního sektoru do unie. Do diskuse mezi vládou a Bruselem o budoucnosti českého ocelářského průmyslu chtějí samozřejmě mluvit i odbory. A vláda jim v tomto ohledu částečně ustoupila. Odbory kupodivu tlačí vládu k co nejrychlejší privatizaci. Jak ale vysvětlil Radiu Praha odborový předák a člen dozorčí rady Nové huti Werner Stuchlík má to svou logiku.

"Je to asi nezvyklé, asi jsme první odbory, které toto žádají. V každém případě vycházíme z toho, že situace, která se kolem českého ocelářství vytvořila, není dobrá už dva roky. Stát jako vlastník - a teď neobviňuji tuto vládu, ale obviňuji vlastně všechny vlády- se od roku 1990 hutnictvím nezabýval. A to nám vadí. Proto si myslíme, že vlastník, který bude muset do toho vložit nějaké peníze - a tady je to otázka zadluženosti hutí - se bude muset starat o svůj majetek jinak, než se stará stát."

mimo jiné s angažovaností silného zahraničního investora, který by se na vzniku nového podniku měl podílet jedenácti miliardami korun. To připadalo Bruselu nereálné. Praha tedy od této varianty ustoupila a navrhla přijatelnější řešení. Veškeré náklady spojené se vznikem Českého ocelářského podniku by nesl stát, nikoli ale vkladem 35 miliard, jak původně uvažoval Brusel. Do Českého ocelářského podniku by vložil něco přes deset miliard korun a restrukturalizovaný podnik posléze prodal v průhledném výběrovém řízení. Takže stát by nakonec mohl dostat oněch deset miliard zpátky a možná i nějakou miliardu vydělat. Za tímto účelem byla také založena státní firma Osinek, která by vlastně celou restrukturalizaci prováděla. A právě přítomnost tohoto státního mezičlánku podle Wernera Stuchlíka odborářům Nové huti vadí.

"Já to řeknu natvrdo. My jsme žádali urychlené kroky k privatizaci. Pokud by Osinek něco takového řešil, tak se obávám, že kde se jednou usídlí nějaká státní společnost, asi těžko bude chtít tyto posty opustit. Mohu se mýlit, ale říkám to zcela upřímně, nám jde o to, aby huť byla restrukturalizována opravdu vlastníkem, který si sám řekne, co bude vyrábět, jak bude vyrábět, kolik lidí k tomu bude potřebovat."

"To není prodej nějakého výnosného balíku akcií, takže od toho se bude odvíjet také jednání o podmínkách prodeje. Neočekáváme žádné horentní sumy. Není to eletroenergetika ani plynárenství. Tady jde o zachování životaschopné výroby v ocelářství v daném regionu."

"Znepokojuje nás i to, že jednání s exklusivním zájemcem budou zřejmě vést lidé z ministerstva financí, kteří jsou přesvědčeni o tom, že Nová huť je bezcenný ztrátový podnik, který se nachází v hluboké finanční krizi. Veřejně prohlašují, že je iluzí, že by o Novou huť mohl někdo mohl projevit vážný zájem."

Odboráři chtějí jednat o svých představách i s bruselským komisařem pro hospodářskou soutěž Mario Montim.

---

Produkce obráběcích a tvářecích strojů, které jsou řadu let tradičním českým exportním artiklem, se v loňském roce po dvouleté stagnaci zvýšila o 17 procent. Ředitel Svazu výrobců a dodavatelů strojírenské techniky Zdeněk Holý tvrdí, že vysokou kvalitu českých strojů si pochvalují renomovaní odběratelé například Boeing, BAE Systém, Rolls Royce, Saab či Volkswagen. Dnes podle Holého rozhoduje o konkurenceschopnosti českých výrobků právě jen kvalita.

"Už není ani důvodem jako kdysi cena. V ceně jsme zhruba porovnatelní s ostatními výrobci v Evropě."

Dílna

Na vývoz jde nyní 90 procent produkce strojírenské techniky, a to převážně do nejvyspělejších evropských zemí a do Spojených států. Výrobci ale hledají ještě jiné trhy.

"My se chceme vrátit na ruský trh, na trh bývalého Sovětského svazu, protože tam šlo v minulosti 80 až 90 procent našeho exportu. Ty stroje dožívají. Dnes ruská ekonomika začíná prožívat určité oživení a zlepšují se i vztahy finanční, a předpokládáme proto, že na ruském trhu se nám podaří umístit řadu našich technologií."