Retrospektivní výstava Jana Zrzavého nabízí nové souvislosti

Národní galerie od pátku nabízí ve Valdštejnské jízdárně retrospektivní výstavu Jana Zrzavého. Na co se mohou těšit její návštěvníci?

Jan Zrzavý se vrací do Valdštejnské jízdárny po 17 letech.

"Sedmnáctiletý odstup je odstup, během kterého vyroste jedna generace lidí, která neměla přímý kontakt s dílem Jana Zrzavého v tomto uceleném a širokém spektru, jakým je představeno na této výstavě,"říká ředitel Sbírky grafiky a kresby Národní galerie Ondřej Chrobák, podle jehož slov je ale to ale téměř stejně formální důvod pro uspořádání výstavy jako 30. výročí úmrtí Jana Zrzavého. Za podstatné považuje, že jeho dílo má stále co nabídnout.

"Výstavy Jana Zrzavého po II. světové válce byly vždy nejenom kulturní, ale především kulturně-politickou událostí. V roce 1963 proběhla výstava Jana Zrzavého, tehdy v Mánesu, a tuto výstavu navštívilo 110 tisíc lidí. Což je číslo více než úctyhodné a téměř nepředstavitelné na dnešní poměry. Sám kurátor Jaromír Zemina později vysvětloval, že tento zájem nesouvisel pouze s dílem Jana Zrzavého, ale s jeho osobností, s jeho vnímáním a rovněž s politickými konotacemi tohoto fenoménu. Jan Zrzavý byl vždy a vlastně po cezuře způsobené po roce 1948 a formalistickém a formativním působení tzv. socialistického realismu byl chápán jako jedno z pojítek s kulturou první republiky, s tradicí moderního umění.

Valdštejnská jízdárna

Rovněž i pro většinu lidí to bylo jakousi demonstrací jakéhosi měkkého odporu vůči režimu, souviselo to s uvolněním v roce 63. Jan Zrzavý byl ovšem postavou, která nebyla vnímána čistě opozičně. Víme, že v roce 1965 byl jmenován národním umělcem, o jeho dílo se zajímali a jeho dílo chtěli získat i mnozí funkcionáři a součást establishmentu toho stalinského nebo poststalinského Československa,"říká Ondřej Chrobák z Národní galerie. I výstava v roce 1990 se připravovala na sklonku režimu, v době blížící se a posléze nastalé změny. Dnes, v novém tisíciletí podle něj můžeme vnímat dílo Jana Zrzavého čistěji, už bez takových politických souvislostí. A spíše v souvislostech uměleckých.

Jeho dílo se sice po 17 letech vrací na stejné místo, "ale nikdy nebyly vlastně Zrzavého oleje konfrontovány v takovém rozsahu s jeho kreslířským dílem. Například nikdy se na retrospektivní výstavě nesešel tužkový návrh Kleopatry ve stejném formátu, jako je ta definitivní realizace. Čili v tom můžeme určitým způsobem vidět jakési novum a myslím si, že je to velmi šťastné spojení kreseb a olejů. A je to velmi sugestivně vypovídající," pokračuje ředitel Chrobák.

Výstavě více než 250 děl Jana Zrzavého, zahrnující obrazy, kresby, ilustrace scénografické návrhy i grafické listy, dominuje právě Kleopatra, k jejíž podobě se umělec opakovaně vracel v rozmezí desítek let. Vidět dílo Jana Zrzavého můžete do poloviny září, koncem května ale Národní galerie doplní svou nabídku dalším uměleckým trumfem 20. století - v Jízdárně Pražského hradu představí Emila Fillu.