Roman Polanski se v Praze chtěl bavit jen o filmu Pianista

Jen o svém novém filmu Pianista, natočeném podle skutečného příběhu židovského klavíristy, který za války dokázal ve Varšavě vzdorovat deportaci a našel sílu žít, se chtěl v Praze bavit host Febiofestu Roman Polanski. Na setkání s novináři těžko skrýval rozčarování z toho, že český distributor koupil francouzsky dabovanou verzi anglicky mluveného snímku.

"Všechny filmy, které jsem dosud natočil, jakoby byly zkouškou pro tento snímek," vysvětlil, jak moc mu na Pianistovi záleží. Světoznámý režisér, scenárista a herec polského původu do něj vnesl autobiografické rysy. V dětském věku se mu podařilo z varšavského ghetta uprchnout a přežít v úkrytu u polských sedláků. Jeho matka přišla o život v Osvětimi, otec přežil koncentrační tábor Mauthausen.

Mezi novináře přišel Polanski bezprostředně poté, co se na Pražském hradě krátce setkal s prezidentem Václavem Havlem. "Hovořili jsme spolu o obyčejných věcech, ne o politice, i když jsme se dotkli i jeho odchodu z funkce," řekl Polanski na dotaz ČTK. Shodli se na tom, že za studií v době politického tání oba podnikli cestu do zahraničí. "Zatímco on směřoval do Polska, já se vydal do tehdejšího Československa," uvedl devětašedesátiletý filmař.

Pianistu označuje za své nejosobnější dílo. Téma toužil dlouho zpracovat, ale bylo těžké nalézt vhodný námět i odvahu k této práci. "Točili jsme za náročných podmínek v Polsku, někdy jsem měl na place i 1400 komparzistů a autenticky jsem se ve vzpomínkách vydal do těch let. Když jsem pak v Cannes přebíral cenu za režii, uvědomil jsem si, že ji dostávám i za ně," řekl. "Pro mě je důležité, co si o svém dětství pamatuji. Neměl jsem chuť své zážitky překrývat nějakou fikcí. Když točíte film, musíte si najmout herce, zbudovat scénu a výsledkem je lež," uvedl.

Dnešní revizionistické snahy popírat holocaust Polanski považuje za absurdní a směšné. Osobně to prožil a většina jeho rodiny zahynula. "Po válce mi otec řekl, že za 50 let se to, co jsme prožili, vrátí. Dnes vím, že byl jasnozřivec," uvedl. I proto chtěl do snímku otisknout vlastní zkušenost a přiblížit se tak dokumentárnímu filmu, aniž by šlo o dokument. "Nepotřebuji, aby mně někdo o této látce něco vysvětloval. Zažil jsem to sám. Takhle to bylo - nic víc a nic míň," dodal.