Rytířem Řádu krásného slova se stal devítiletý Jerry Jiří Mech z Chicaga

Rytířem Řádu krásného slova se poprvé stalo české dítě trvale žijící v zahraničí. Na akci v Nostickém paláci v Praze byl mezi více než desítkou malých čtenářů pasován také devítiletý Jerry Jiří Mech z Chicaga. Sto knih přečetl ještě dřív, než nastoupil do první třídy. Spolu se svými třemi sourozenci má českoamerické občanství a mluví anglicky i česky.

Jerry navštěvoval už od dvou let výtvarný kroužek a chodil na speciální programy do místní knihovny. Motivací ke čtení byla i domluva uzavřená s maminkou - za každých deset přečtených knih si mohl dojít do knihkupectví vybrat další.

O sobotách posílají rodiče Jerryho na vyučování do české školy T. G. Masaryka v Chicagu, která je podporována českou vládou a programem Podpory kulturního dědictví v zahraničí. Ve škole se v roce 2014 seznámil se spisovatelkou Renátou Fučíkovou, která ho nominovala na titul Rytíře řádu Krásného slova. Děti na tuto slavnost přijely ze všech koutů Česka.

„Někdo z vás musel urazit podstatně větší vzdálenost. Přesně 7287 kilometrů. Tolik kilometrů je to do Prahy z USA, konkrétně z Chicaga. A tuto vzdálenost musel urazit Jerry Mech, aby mohl být dneska mezi námi“, začalo krátké představení Jerryho.

Na pódiu usedli král a královna. Rytíř se chopil meče a oznámil:

„Posledním dětským rytířem se dnes stává Jerry Jiří Mech“.

A pasování mohlo začít: „Ve jménu pohádek, románů a básní, jménem všech literárních hrdinů a světů, knihovníků, spisovatelů a interpretů, pasuji tě na rytíře Řádu krásného slova a jmenuji tě členem Malé rady. Měj v úctě slovo, ochraňuj knížky a statečně se bij za vše dobré, co je v nich psáno. Slibuješ?“

„Slibuji“.

„Povstaň a přijmi svůj glejt“.

Stejný titul vedle dětských čtenářů obdržela i herečka a dabérka Taťjana Medvecká, spisovatelka Daniela Fisherová a knihovnice Stanislava Benešová.

Rytíři měli letos zadané královské téma

Rytíře Řádu krásného slova vyhlašuje od roku 2001 Klub dětských knihoven a Svaz knihovníků a informačních pracovníků. Letos to byl jubilejní desátý ročník projektu Kde končí svět. Jeho smyslem je rozvoj a podpora dětského čtenářství. Jeden rok knihovny pracují s dětmi v obcích, druhý rok se ti nejlepší sjedou do Prahy, aby se staly rytíři Řádu krásného slova.

V uplynulých deseti ročnících se děti zamýšlely nad tématy jako: Kde jsou hranice našich světů? Jak se ve světě cítíme? Jak se ve světě dorozumíváme? Jakou barvu má náš svět? A protože letos uplynulo 700 let od narození císaře a krále Karla IV., bylo letošní téma: Jak je to s králi? Děti odpověděly básničkami, příběhy, obrázky, i modely hradů nebo divadlem. Zapojilo se na tři tisíce dětí, pracovaly i celé třídy a zájmové kroužky.

Než šli sourozenci do školy, uměli všichni číst a psát

S Jerrym do Prahy přicestoval jeho otec Jiří Mech:

„Všechno je to práce mé manželky. Ta se stará o děti, o jejich zájmy. Proto bych chtěl poděkovat manželce. U nás doma mluvíme jenom česky. Anglicky se děti namluví dost ve škole. Jerry už jako malý, myslím ve třech letech, znal polovinu názvů kostí na kostře. Zajímalo ho úplně všechno. Moje žena zastávala názor, že pokud začnou děti chodit do školy, tak musí umět číst a psát. Uměly to už ve čtyřech letech“.

Ve škole musel být Jerry hodně vepředu.

„První dva roky se víceméně nemusel ani učit, protože všechno znal. Měsíčně četl sto až sto dvacet knížek. Chtěl být vždycky první ve třídě ve čtení, tak se snažil. Manželčiny rodiče mu posílají různé knížky, hlavně o Česku, a on to rád studuje“.

Nenudil se ve škole, nebo mu dávali víc úkolů?

„Nenudil se. Doma si našel další úkoly. On má moc koníčků a zájmů. Hledal si k nim na počítači informace“.

Víte, do kolika kroužků dnes chodí?

„Dělá rychlobruslení, chodil na piano, na bubny“.

Jaké měl Jerry pocity, když jste přistávali, když letěl poprvé do Česka?

„My jsme přistávali ve Vídni a radoval se až ve Znojmě. Hranici prospal a viděl Česko až třicet kilometrů za hranicí. Byl rád, že jsme se dostali v pořádku do Evropy“.

Jerry Mech píše knížku o České republice

Jerry Mech začal už v první třídě malovat komiksy. Následovaly eseje z oblasti historie, vědy a přírody. Už půl roku pracuje na kníze o České republice. Momentálně má 50 stránek psaného slova a kreseb. Nejdřív jsem mi pogratovali k ocenění. Jak se na něj těšil?

Jerry Jiří Mech|foto: Zdeňka Kuchyňová

„Těšil, ale trochu i bál“.

Uměl jsi číst ještě dřív, než jsi chodil do školy. Co na to říkali tví spolužáci?

„Byli jenom překvapení“.

Co nejraději čteš?

„O historii“.

Co říkají spolužáci na tvoji cenu a cestu do Česka?

„Všichni byli překvapení a smutní“.

Proto, že tě ve škole neuvidí?

„Ano“.

Jak doplnila Jerryho teta, šikovní jsou i další sourozenci:

„Všichni čtyři, i jeho zbylí sourozenci, mají určitý talent. Občas je to honička, ale jsme na něj pyšní. Sourozenci chodí do stejné školy jako Jerry, do soukromé katolické školy, a všichni jsou sportovně nadaní. Jerry dělá rychlobruslení, obě sestry krasobruslení, a bratr je hokejista“.

Hokeji se bude věnovat i Jerry. Od září bude brankářem v hokejovém týmu, a nechal se zapsat do šachového klubu. Navíc každou neděli ministruje v kostele a chystá se založit kapelu. Kromě toho se chce věnovat psaní a ilustrování svých vlastních knih a jednou by se rád stál lékařem.

Domů poprvé po dvaceti letech

Cesta do ČR je pro rodinu Mechových velkou událostí. Jerry vidí zemi svých předků poprvé a tatínek Jiří se domů vrátil po 20 letech:

„Říkal jsem si, že je to tu pěkné. Líbí se mi tu a začínám silně uvažovat o návratu do Česka“.

Vy tu budete 14 dní, co máte v plánu?

„Už jsme byli na korunovačních klenotech, na Karlově mostě, na orloji. Teď se chystáme na Karlštejn. Tam musíme, protože Jerryho zajímá Karel IV. Potom máme schůzku se senátory v Parlamentu. A pak pojedeme na Moravu, kde žijí mí rodiče“.

Ostatní tři sourozenci zůstali v Americe. Nelitovali, že nejedou do Česka?

„Ano, litovali. Ale myslím, že příští rok můžeme jet všichni. Tahle cesta byla daná tím termínem 1. června. Děti ještě musí chodit do školy, musí ukončit školní rok“.

Ale večer už určitě uvídí na počítači fotky z oslavy.

„Ano, za chvíli posíláme fotky do české školy v Chicagu a oni to dají na facebook“.

Jak jste se o škole dozvěděl?

„V Chicagu jsou dvě české školy. Jedna soukromá, a jedna, která je podporovaná českým konzulátem. Ta, do které chodíme, se jmenuje Tomáše Garrigua Masaryka. Vyhovovala nám, protože je blízko od domu, tak jsme tam přihlásili děti“.

Je to sobotní výuka. Neprotestují děti?

„Trošičku, ale protože škola začíná až v deset hodin, tak se to dá zvládnout. Jerry má zájem se učit. Jeho dvojče, sestra, má své americké kamarádky a z těch čtyřech dětí mluví česky nejhůř. Ani nechce. Děti mají pocit, že jsou rodilí Američané, ale ví, že jsou Češi. Když fandí třeba v hokeji, tak fandí Čechům, ne Američanům“.