Šance pro "ušlechtilé"

Po rozpadu čtyřkoalice zazněly hlasy, že na politické scéně se pět měsíců před volbami otevírá prostor pro další politické subjekty, které by mohly mít šanci získat přízeň části voličů. V této souvislosti se například hovoří o nové straně Moniky Pajerové, která byla koncem ledna zaregistrována na ministerstvu vnitra. Podle Zdeňka Vališe nelze vyloučit, že se ve hře o voliče ocitnou dokonce dvě nové strany.

logo Čtyřkoalice

Čtyřkoalice a její jednotlivé části se od začátky stylizovaly do role mravního protipólu k vynucenému levopravého tandemu sociálních a občanských demokratů. Z příkladů, že tento pro leckoho svatozářný obraz čtyřkoalice byla pouhá kamufláž, by se dal sestavit obsáhlý sborník. Zároveň ale příběh čtyřkoalice ukazuje na ošidnost politické hry na mravnostní čistidlo. V obecné, učebnicové rovině je sice politika o tom, jak hledat a nalézat rovnováhu mezi mravními hodnotami a pragmatismem, ale v reálné praxi téměř vždy jasně vítězí pragmatismus. To se ostatně potvrdilo i v případě skonu čtyřkoalice, v němž šlo navíc o vítězství toho nejryzejšího pragmatismu, což je jen decentnější výraz pro hodně otrlé politikaření. Leckterého přívržence čtyřkoalice možná události uplynulých dnů vyléčily z politického idealismu. Pokud ne, nabízí jim nyní pro udržení víry své služby dvě nové strany s další variací na téma hluboce čisté, morální politiky.

Před několika dny byla zaregistrována strana s příznačným jménem Naděje. Jde vlastně o nepřátelskou odnož jiné strany pravdy a lásky, která se pod názvem Cesta změny ustavila loni na podzim. Cestu změny původně zakládala bývalá studentská aktivistka Monika Pajerová spolu s knížetem a podnikatelem Jiřím Lobkowiczem. Více než rok se na stránkách tisku spekulovalo o budoucí podobě, programu a šancích možného černého koně příštích voleb. Vzduchem létaly vznešené myšlenky, různá atraktivní jména členů zakladatelského štábu a průzkumy veřejného mínění už straně, která ještě ani nevznikla, sčítaly budoucí poslanecká křesla. Pak ale začala atraktivní jména jedno po druhém od vznikající strany odpadávat. Nakonec se kradly dokumenty potřebné k založení strany, chystaly navzájem vnitrostranické puče, otec zakladatel i matka zakladatelka na sebe žalovaly úřadům a vzájemně si nadávali prostřednictvím médií a navzájem se z nezaložené partaje vyloučili.

Jiří Lobkowicz má teď Cestu změny a Monika Pajerová je v Naději. Něco ale mají obě na smrt rozhádané strany společné: stranický etický kodex zdůrazňující důvěru, poctivost a upřímnost. Liší se v tom, že zatímco Lobkowiczova partaj nebude mít problémy s finančním krytím volební partaje, strana Moniky Pajerové se absenci peněz rozhodla řešit fíglem. Prohlásila o sobě, že je hradní stranou a chce prosazovat stejné principy jako prezident Václav Havel, což stvrdila i havlovským srdíčkem ve svém znaku. Někteří pozorovatelé sice označují tuto snahu sebezáchovně se ohřát v odlesku prezidentské aureoly za politický hyenismus, ale vždyť i čtyřkoalice nesla pečeť hradního seskupení. Pravda, sama se tak neoznačovala, ale ani proti tomuto označení neprotestovala. Zbývá už jen zaspekulovat si nad volebními vyhlídkami obou politických noviců. Kdyby bývala zůstala ve volební hře čtyřkoalice, asi by se jejich šance rovnaly nule. Nyní nelze vyloučit, že část voličů, kteří by jinak dali hlasy čtyřkoalici, opětovně uvěří tomu, že existují tak ušlechtilí lidé, že ani reálná politika je nemůže proměnit v lumpy. Tentokrát to přece už musí vyjít!