Šedesátka krajanů v Dobrušce se učí česky

I když jsou stále ještě prázdniny, ve východočeské Dobrušce se v těchto dnech desítky našich krajanů z celého světa učí češtinu. Co je vedlo k tomu, aby ve třicetistupňových vedrech seděli ve školních lavicích a psali diktáty? Do Orlických hor se za nimi vypravila Milena Štráfeldová, aby se jich právě na tohle zeptala:

Šedesátka krajanů v Dobrušce se učí česky

Ve tride

Kmotře Petře, nepřepepři toho pepřem přepepřeného vepře nebo Strč prst skrz krk, i takové jazykolamy si na své žáky v Dobrušce připravil Petr Trunec z Karlovy univerzity, který ve zdejších krajanských kurzech vyučuje češtinu už řadu let. A jak sami slyšíte, zvládli je velmi dobře:

"Strč prst skrz krk, strč prst skrz krk..."

Tento jazykolam se zvlášť dařil krajance, která na kurz češtiny přijela ze Sýrie:

"Já se jmenuju Zena Kouderová, narodila jsem se v Brně, maminka je Češka, tatínek je Syřan a žili jsme v Sýrii. Potom jsem se vdala a žili jsme dvanáct let v Americe. Doma jsme mluvili česky a máme tam taky skupinu lidí, kteří jsou z Česka. Mají děti, s nimi taky mluvíme česky. Pracuji jako překladatelka z angličtiny do arabštiny a naopak a možná taky budu pokračovat s češtinou. Myslela jsem si, že možná v Sýrii otevřeme malou školku pro děti, které se chtějí naučit česky."

Kromě jazykolamů a samozřejmě i těch nezbytných diktátů a mluvnických cvičení se v Dobrušce stále zpívají i české písničky a místo přestávky se tancuje polka:

Poslech v RealAudio

Letošního, už třináctého ročníku jazykových kurzů v Dobrušce se účastní šedesát krajanů, kteří sem přijeli z téměř čtyřicítky zemí světa. Zájem o měsíční kurzy, které jejich účastníkům hradí české ministerstvo zahraničních věcí, je však rok od roku větší. Jen v tomto roce se jich přihlásilo mnoho set a jsou mezi nimi i lidé až z druhého konce světa:

Vareni ovocnych knedliku

"Já se jmenuji Pavel Černý, pocházím z Argentiny, z města Chaco. Tam je největší kolonie Čechů a Slováků v Argentině. Žije tam přes dva tisíce Čechů. Máme tam Československé sdružení a já jsem v jeho výboru. O tomto kurzu jsem se dozvěděl z vyslanectví, dostal jsem dopis, že mne vybrali. Je to tu moc pěkné. Přijel jsem se zdokonalit v češtině, já jsem neuměl vůbec psát. A teď vidím, že mi kurz za čtrnáct dní hodně pomohl. Doufám, že za měsíc se ještě zdokonalím, zlepším psaní a čtení."

Do Dobrušky se letos sjeli účastníci nejen z celé Evropy, ale třeba i z Izraele, Kypru, Iránu, Spojených států, Kanady, hodně jich přicestovalo z jihoamerického kontinentu a jeden dokonce až z Jihoafrické republiky:

"Já jsem Zdeněk Patrick Kalous, žiju v Kapském Městě v jižní Africe. Češi tam drží spolu, každý rok je nějaký tábor a každý měsíc nějaká party na ambasádě. Můj tatínek každý měsíc na ambasádu chodí a on mi právě řekl, že se musím přihlásit. Před měsícem mi řekli, že sem mohu přijít, a byl jsem moc šťastný. Chci se naučit mluvit česky pořádně, abych mohl lépe komunikovat. Chci se naučit pořádně psát, před tím jsem psát nemohl. Ti lidi tady jsou moc fajn, jsou z celého světa a byl jsem moc rád, že jsem je potkal. "

Výuka češtiny v Dobrušce probíhá paralelně v několika třídách, sešli se tu totiž jak úplní začátečníci, kteří se zde museli teprve naučit říkat Dobrý den, tak i lidé, kteří mluví česky plynně, nebo se dokonce češtinou zabývají profesionálně:

"Jmenuji se Jelena Pastuchovičová, jsem z Běloruska. Učím na běloruské Státní univerzitě bohemistiku. Učím praktická cvičení a taky něco z odborné jazykovědy. Před sedmi lety jsme otevřeli bohemistiku, máme už první absolventy a teď budeme mít čtvrtý ročník."

A co tedy vlastně do Dobrušky přivedlo i univerzitní učitelku češtiny?

"Samozřejmě abych si zdokonalila češtinu, abych se seznámila s českou kulturou. A moc se mi tu lídí. "

V dobrušských kurzech, které pořádá Ústav jazykové přípravy Univerzity Karlovy a které od samého začátku vede Alena Obstová, učí kantoři s letitými zkušenostmi ve výuce cizinců. Jedním z nich je i Petr Trunec. Role se tentokrát obrátily a učitele se vyptávají jeho žáci:

Cestina s kytarou

"Chtěla jsem se vás zeptat, jak se vám líbí naše třída? Vaše třída se mi líbí, mám ji rád, dokonce ji miluji. Jste aktivní, někteří hodně, jiní méně a někteří jsou aktivní tak akorát, některým to sluší, když mluví i když mlčí. Já jsem se chtěl, pane profesore, zeptat, jestli budeme na konci kurzu dělat nějaké zkoušky? Chete tu zkoušku? Tak dobře, tak bude zkouška. A bude to zkouška taková, že budete jenom koukat. Budete v Čechách koukat na takové věci a budete se muset rozhodnout, co máte říct, jak se máte chovat, protože budete mít jeden den, kdy budete muset všechno zařizovat samostatně, od rána do večera."

Na letních jazykových kurzech v Dobrušce se ale zdaleka jenom neučí. Krajané při nich poznají i mnoho památek i přírodních zajímavostí z celých Orlických hor, navštíví řadu zámků, muzeí, jsou pro ně připraveny koncerty, filmová představení, besedy se spisovateli, ale třeba i opékání špekáčků a noční jazyková hra. A i když je program kurzů tak nabitý, že se jejich účastníci nezastaví od rána až do večera, mnozí by se na ně rádi vrátili za rok znovu:

Poslech v RealAudio