Ať si pouští Beethovena

r_2100x1400_radio_praha.png

Z výběrového řízení na post trenéra české fotbalové reprezentace se stala fraška. Tvrdí to většina odborníků a stejný názor má i veřejnost. Jak uvádí Zdeněk Vališ, rovněž v tomto případě se ukazuje, že v českém vrcholovém sportu číslo jedna je cosi hodně nezdravého.

Ještě nikdy se nestalo, aby výběr hlavního kormidelníka národního mužstva vzbudil takovou pozornost, jako nyní. Velká část veřejnosti se ještě nevzpamatovala ze šoku, který následoval po dosti ostudném vyřazení reprezentace z bojů na mistrovství světa a sleduje proto dění na fotbalovém Olympu se zvýšenou citlivostí. To, čeho ale byla svědkem v uplynulých dnech, jí muselo dokonale znechutit. Koncem listopadu oslovilo vedení fotbalového svazu čtyři kandidáty na ostře sledovaný post. Všichni souhlasili. O necelých 24 hodin později ale jeden z nich trenér pražských Bohemians nečekaně rezignoval na možnost převzít reprezentaci.

Největším favoritem novinářů i odborníků se stal Josef Jarabinský, současný kouč Baníku Ostrava. Ten se ale najednou, ze dne na den, stal outsiderem. Na Moravě se totiž začali sázet značné sumy na triumf Olomoučana Karla Brücknera, trenéra fotbalové jednadvacítky. V Brně si dokonce někdo vsadil na Brücknera 130 tisíc korun. Mluvčí sázkové kanceláře vzápětí prohlásil, že někdo už určitě ví, jak výběrové řízení dopadne.

Bookmakeři reagovali rychle a Brücknerův kurs zaznamenal dramatický pokles. Pak se začalo šuškat o dlouhých prstech jednoho olomouckého manažéra a o moravské klice ve výkonném výboru fotbalového svazu. Začátkem tohoto týdne Josef Jarabinský znechuceně stáhl svou kandidaturu z konkursu a druhý den nato zvolil výkonný výbor ze zbývajících dvou kandidátů za trenéra reprezentace Karla Brücknera, přičemž původně měla volba proběhnout až příští týden. Prakticky všechny oslovené fotbalové osobnosti označily celé výběrové řízení za loutkové divadlo. Ne proto, že by Karel Brückner byl špatný trenér. Naopak, má obrovské zkušenosti a autoritu u hráčů, dokáže vytvářet pozitivní atmosféru a stojí za ním výborné výsledky. Všechny ale štve to, že vedení fotbalového svazu ovládají dál intriky a neprůhledné zákulisní hrátky. Pokud chtěl svaz Brücknera, měl ho rovnou jmenovat. Nikoho by tím rozhodně nenaštval. Místo toho sehrál komedii s výběrovým řízením.

Celá záležitost má ale hlubší pozadí. Za neúspěch v kvalifikaci na mistrovství světa nenese odpovědnost jen bývalý trenér. Reprezentace potřebuje vedení s pevnou a jasnou organizační strukturou. Reprezentace to je poslání, je reprezentován stát. reprezentace by měla být nadřazena výkonnému výboru. Místo toho ve vedení svazu zcela převažují pouze egoistické zájmy klubů a vyšších územních celků. Obvykle dobře informované zdroje hlásí, že Brücknera dotlačili na trenérský post vlivní manažéři ze střední a jižní Moravy, kteří si od toho slibují větší počet hráčů z regionu v národním týmu a tím i jejich lepší finanční ohodnocení při případném následném prodeji.

Na druhé straně je veřejným tajemstvím, že ostravský kouč Jarabinský, který kvůli neférové hře z konkursu odstoupil, působí na svazové funkcionáře jako červený hadr na býka. Jarabinský se totiž netají tím, že ve funkci trenéra reprezentace by se obklopil novými lidmi, striktně by požadoval oddělení ligy od reprezentace a nastolení profesionality bez jakéhokoli bratříčkování, na kterém sice vydělávají bratři, ale ne český fotbal. Nového trenéra Karla Brücknera samozřejmě nikdo nepodezírá, že by se jakýmkoliv způsobem podílel na hrátkách minulých dnů. Být ale rukojmím určitého bratrstva bývá ošidné. Brückner říká, že má rád Mozarta, ale od této chvíle by si měl spíše pouštět Beethovenovu Osudovou.