Skončila třídenní konference o politických procesech

Politické procesy v komunistickém Československu a v dalších "lidově demokratických" zemích byly tématem třídenní konference historiků, která právě skončila v Praze na Pankráci. Konferenci sledoval Herbert Brynda.

Skončila třídenní konference o politických procesech

Když jsem v úterý přicházel do areálu Vězeňské služby na Pankráci, byl krásný a slunečný jarní den. Málem jsem proto zapomněl, že důvodem mé návštěvy tohoto - dnes už poklidného - místa je mezinárodní konference historiků o politických procesech 50.let a případu Rudolfa Slánského. Tedy téma poněkud méně hřejivé. Po padesáti letech od procesu s generálním tajemníkem KSČ a jeho "protistátním spikleneckým centrem" a zároveň padesát let od smrti Klementa Gottwalda a Josifa Stalina, se na tomto symbolickém místě sešlo přes sto historiků a pamětníků z devíti zemí. Právě toto výročí bylo podle jednoho z organizátorů konference, Jiřího Pernese z Ústavu pro soudobé dějiny, důvodem ke svolání setkání:

"To jsou natolik závažné události v životě československé společnosti, že jsme pokládali za nutné věnovat tomu historickou konferenci, zvláště, když o toto téma projevili zájem i zahraniční kolegové, kteří byli ochotni ji finančně podpořit. Z tohoto důvodu jsme se ji rozhodli uspořádat a vybrali jsme nějaký přijatelný jarní termín."

V procesu se Slánským bylo v září 1952 vyneseno jedenáct rozsudků smrti a obětmi byli jen komunističtí funkcionáři. Mnozí z nich se přitom před tím podíleli na justičních vraždách Milady Horákové, Heliodora Píky a dalších. Proč se tedy vracet právě ke Slánskému, zeptal jsem se doktora Pernese:

"Jsme přesvědčeni o tom, že problematika politických procesů a zejména proces s Rudolfem Slánským je závažná, neboť ovlivňuje náš život v podstatě dodnes. Celá řada našich lidí se s tím neumí vyrovnat, proces s Miladou Horákovou, proces s Heliodorem Píkou, procesy s tisíci bezejmenných lidí, kteří se stali obětí komunistického teroru, je lidem srozumitelný. Proč ale potírali a ničili své vlastní soudruhy, to už tak pochopitelné není."

Konference se zúčastnil také účastník druhého a třetího odboje František Suchý, kterého zasedací pořádek přivedl do blízkosti vdovy po Arturu Londonovi, jednoho z obžalovaných ve Slánského procesu a autora známého Doznání. Rozsudek nad Františkem Suchým a jeho odbojovou skupinou byl vynesen pouhý den před vyvrcholením monstrprocesu s Rudolfem Slánským. Tato shoda náhod mu zachránila život, komunisté si absolutní tresty šetřili právě na tento proces a tak místo slibovaného provazu dostal Suchý "pouhých" pětadvacet let. František Suchý se osobně se všemi křivdami vyrovnal, ale jak se podle něj s komunismem vyrovnala česká společnost?

"Absolutně špatně, protože jak vidíme, pan Grebeníček nebyl ani po třinácti letech postaven před soud, i když to byl člověk, který vysloveně mučil vězně a sám říká, že postavit starého člověka před soud je proti lidským právům. Ale sám tato lidská práva stoprocentně porušoval."

K nesoudnímu vyrovnání a odkrývání nových, zapomenutých nebo opomíjených stránek komunismu konference na Pankráci podle mnohých účastníků jistě přispěla.