Šla s ním až k šibenici - rozporuplný příběh z 2. světové války

Po celých Čechách se za války podobných rozporuplných případů udály možná desítky a čas je zavál. I příběh Oskara Felkla a Marie Mařincové upadal 60 let v zapomnění. Manželství dívky, která s nasazením života za války na Kladensku pomáhala českým obětem gestapa, a gestapáka, který neblaze proslul při vyhlazení Lidic: tento nepravděpodobný lidský příběh se stal námětem knihy z malého oblastního nakladatelství.

Malé regionální nakladatelství Gelton působí v Novém Strašecí. Kladno, Lidice, Tuchlovice, to jsou obce v těsném sousedství a spojuje je příběh manželů Felklových. V knize "Šla s ním až k šibenici" ho zachytil novinář Jiří Červenka.

Kdo byl Oskar Felkl, který v roce 1947 skončil jako válečný zločinec s oprátkou na krku? Vysvětlil historik Jan B. Uhlíř:

"Od roku 1940 působil jako tlumočník u kolínské služebny gestapa. V roce 1941 už v hodnosti kriminálního asistenta působil na gestapu v Kladně a jeho jméno je v podstatě spojeno s lidickou tragédií, protože on zatýkal slečnu Maruščákovou, z jejíchž úst v podstatě poprvé gestapo slyšelo jméno této hornické obce. On byl v podstatě za tu angažovanost proti pachatelům atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heidricha vyznamenán poměrně vysokým vyznamenáním, válečným křížem záslužným II. třídy a upřímně řečeno jeho činnost u toho kladenského gestapa byla rozsáhlá, protože se za celou dobu okupace podílel na zatýkání 700 osob."

Kde se mohla dcera vlastenecky orientovaného českého četníka Mařince seznámit s pracovníkem gestapa? Právě na gestapu, kam byl převezen její zatčený otec a kam za něho přišla orodovat. Narazila na Felkla a vznikl mezi nimi vztah.

Pátrání po pamětnících podstoupil novinář a vydavatel Jiří Červenka. K tématu ho dovedla náhoda:

"Když jsem zpracovával jinou knihu, nalezl jsem v jednom pražském archivu informace a materiály o Oskaru Felklovi. zaujalo mě to tím, že tento člen gestpa byl původem český četník. Dozvěděl jsem se taky, že si vzal 18letou českou dívku, která pocházela ze Sudet, ale jelikož její otec byl český vlastenec, tak když Němci zabrali pohraničí, přestěhovali se do Tuchlovic."

Jakým způsobem paní Mařincová, později Felklová, pomáhala Čechům? To je ta základní informace, kterou ji v knize charakterizujete. Jakým způsobem?

"Marie Mařincová začala pomáhat již v době, kdy se přestěhovala do Tuchlovic. Její otec totiž byl četníkem a když začala druhá světová válka, tak byl nasazen do Kladna, kde dostal za úkol hlídat politické vězně kladenského gestapa. jeho dcera mu začala pomáhat tím, že mu vozila dopisy od příbuzných vězňů. Předávala mu je, vyzvedávala je zase zpět, aby to gestapáci u těchto vězňů nenalezli."

Jaké pro to existují důkazy. Čerpáte jenom z její osobní výpovědi?

"Nikoliv. O této pomoci existuje řada svědectví od již nežijících pamětníků, ale naštěstí jsou zdokumentovány, takže je to ověřená informace od řady lidí."

Marie Felklová žije v zahraničí. Autor knihy tvrdí, že po několika telefonátech se mu podařilo domluvit s ní osobní setkání a uskutečnit několik velmi otevřených rozhovorů. Podle Červenky Felklová o roli svého muže u gestapa neměla tušení. Dnes prý vstřícně přijímá i velmi negativní informace.

Jak pochopit situaci, kdy pracovník gestapa na jedné straně vyslýchané týrá a na druhé straně jim prostřednictvím manželky pomáhá?

"Celkem jednoduše. Oskar Felkl - tak jak jsem studoval veškeré materiály, z toho, co jsem se dozvěděl od jeho manželky - když si vzal Marii Mařincovou, tak do ní byl hrozně zamilován. A udělal všechno, co jí viděl na očích. A protože ona měla obrovské, a má do dneška, sociální cítění, a když si vzala tohoto významně postaveného muže kladenského gestapa, tak začala této skutečnosti využívat. Já se domnívám, že on to nedělal z toho důvodu, že by chtěl, ale proto, že byl zaměstnáván svou manželkou."

Historik Uhlíř upozorňuje i na jinou možnost:

"Mnohdy se stávalo, že se snažili na konci války v Evropě gestapáci chránit své manželky a milenky i tím, že pomáhali českému odboji, který jim recipročně slíbil, že pakliže by oni byli zatčeni nebo špatně dopadli, že se o tyto lidi postará, pakliže oni tomu českému odboji poskytnou určitou protislužbu. Čili tam už se skutečně v posledních měsících války na této úrovni naprosto bezostyšně handlovalo."

Jenže odbojová činnost, o které hovoří Červenkova kniha, spadá doprostřed války. V roce 1941 byla Marie pracovně přidělena jako sekretářka ke gestapu, kde pracoval muž, za kterého se v prosinci provdala, zadržovala zde udavačské dopisy, vězňům nosila jídlo a právě přes Felkla jim zprostředkovávala kontakt s rodinami. Do obratu války bylo ještě daleko.

A jak si vysvětlit, že Marie Felklová i další pamětníci, které autor knihy oslovil, pokládali Felkla v civilu za slušného a hodného člověka?

"Víte, já nejsem psycholog. Nicméně bylo přeci běžné, že i šéfové vyhlazovacích koncentračních táborů se vrátili domů a tam se laskali se svými dětmi. Čili člověk může mít víc než dvě tváře, což samozřejmě z českých dějin moc dobře víme. Tady si myslím že by nebyl žádnou výjimkou."

Červenkova kniha obsahuje rozporuplný příběh manželů Felklových odvyprávěný stručně na 20 stranách, bohatou obrazovou přílohu a dokumenty a svědectví, mimo jiné rozhovory autora s Marií Felklovou a její dcerou Astrid. Kniha obsahuje jako kontext i příběhy ostatních členů kladenského gestapa.