Sport

r_2100x1400_radio_praha.png

Fotbalový svátek Euro 2000 je minulostí, hlavní pozornost české reprezentace bude nyní zaměřena ke kvalifikačním bojům na Mistrovství světa, které se uskuteční za dva roky. Zajímavé je, že český fotbal, který tentokrát na Euru nedosáhl na medaile, je i nadále vysoce ceněn zahraničními odborníky. Světová fotbalová federace zveřejnila minulý týden opět žebříček nejlepších světových reprezentací. Pořadí na prvních třech místech je stejně jako před Eurem. První Brazílie, druhá Francie a třetí Česká republika. Finalista Eura Itálie je šestá. Obhájce titulu mistra Evropy Německo, které stejně jako Česká republika nepostoupilo ze základní skupiny, obsadilo v žebříčku FIFA osmou příčku.

A u fotbalu ještě zůstaneme. Zatímco většině Čechů začíná období dovolených, fotbalistům naopak dovolené skončily a naplno se rozjela letní příprava na nadcházející ligovou sezónu. Tři česká mužstva ale doplňují přípravu i účastí v evropské soutěži o Pohár Intertoto. O víkendu pokračovalo druhé kolo. Olomouc nastoupila doma proti bulharskému celku Velbažd Kjustendil a musela dohánět ztrátu po prohře 0:2 v Bulharsku. Hanáci ale svého soupeře výhrou 8:0 doslova deklasovali. Do třetího kola postoupily rovněž Blšany, které zvítězili v Bělorusku nad klubem Dněpr-Transmaš Mogiljev 2:1. K odvetě si vytvořili Severočeši slibný náskok už před týdnem doma výhrou 6:2. Stoprocentní postupovou úspěšnost českých týmů potvrdila Příbram, která v neděli porazila rakouský ASK Linec 3:2, po remíze 1:1 v Rakousku. Ve třetím kole čeká příbramské atraktivní soupeř z Anglie Aston Villa.

Po celý minulý týden a o víkendu bojovali čeští reprezentanti ve vodě i na vodě nejen o evropský žebříček, ale především o účast na olympijských hrách v Sydney. Na Mistrovství Evropy v plavání v Helsinkách získalo Česko zásluhou Ilony Hlaváčkové sice jen jednu bronzovou medaili, ale v plaveckém bazénu bylo vytvořeno osm českých rekordů a celkově si letenky k protinožcům zajistili svými výkony čtyři muži a dvě ženy. Je to hodně nebo málo, to už je otázka do dějiště šampionátu pro zpravodaje Českého rozhlasu Tomáše Lerince.

Z mistrovství Evropy v Helsinkách ale došla ještě jedna, pro některé Čechy možná trochu pikantní zpráva. Dlouho už tomu, co Haidemarie Grecká držela prapor českých skoků do vody vysoko nahoře. S jejím odchodem si domácí divák tento atraktivní sport vyškrtl z hledáčku zájmů a nic nenasvědčovalo změně. Jenže, světe div se, na olympiádě v Sydney bude mít Česká republika na věži a třímetrovém prkně svoje zastoupení. Ne snad, že by někde skryt vyrostl talent, který nečekaně vyplul nad vodu. Zásluhu na tom má Ukrajinec Jaroslav Makohinov. Ten poznal Česko poprvé před šesti lety, když na juniorském mistrovství Evropy v Pardubicích vybojoval pro Ukrajinu celou sadu medailí. V Česku se mu zalíbilo, vrátil se do Pardubic, kde začal trénovat, poznal zde svou budoucí manželku. Byrokratická mašinérie sice pracovala naplno, ale minulý měsíc se Makohinov konečně dočkal. Bylo mu uděleno české občanství. Do Helsinek už tedy odjížděl s čerstvým českým pasem a svým výkonem si zajistil olympijskou nominaci.

Z plaveckých stadionů není veřejnost v posledních letech na medaile příliš zvyklá. Zato od kanoistů, především od dvojnásobného olympijského vítěze z Atlanty Martina Doktora, se medaile čekají téměř automaticky. Na loňském mistrovství Evropy v rychlostní kanoistice jich získali čeští reprezentanti sedm. To byl ovšem vrcholný úspěch a jen zarytý optimista mohl čekat, že se zopakuje i na letošním šampionátu v Poznani. V roce, kdy se celá Evropa připravuje na olympiádu. Zázrak se skutečně nekonal, ale vlastně jen o chlup. V Poznani získali kanoisté o víkendu nakonec celkem šest medailí, dvě zlaté, dvě stříbrné a dvě bronzové. Rozhodně tedy nezklamali a budou jedním z medailových želízek České republiky v Sydney.

K létu patří neodmyslitelně rovněž oblíbený vodácký sport, i když v něm zrovna nejde o medaile. Jak se za poslední desetiletí změnil životní prostor vodáků, to už je otázka pro známého propagátora tohoto sportu Jiřího Šrance.

Vodákům nyní leží téměř celý svět u nohou, ale na druhé straně se nezdá, že by se české řeky nějak vylidnily.

Mnohým ctitelům vodní turistiky ale cestování po vodním Václaváku vůbec nevyhovuje a uchýlí se proto raději na toky, kde sice občas v letních měsících riskují třeba nepříjemné nárazy o kameny, ale zase nutnost být neustále ve střehu je pro ně lákavější.

Těm, co vyrazí na vodu tento týden, se nabízejí docela příhodné podmínky. V uplynulých dnech dost pršelo, vody je tedy dost, slunce se většinou schovává za mraky, teploty by se měly pohybovat mírně nad dvacet stupňů, občas by mělo sprchnout, ale žádný vytrvalý déšť. A také by na řekách neměl být příliš velký provoz, protože zmíněné přírodní a klimatické podmínky příliš nelákají k výletům sváteční vodáky.