Spravedlivá rovnováha

r_2100x1400_radio_praha.png

Nad verdiktem Ústavního soudu zrušit od roku 2002 současnou regulaci činží v soukromých, obecních a podnikových bytech se v následujícím příspěvku zamýšlí Zdeněk Vališ.

Pravicoví politici, kteří návrh Ústavnímu soudu předložili, jásají. Spokojeni jsou samozřejmě majitelé domů. Nájemníci, tedy asi třetina populace, hledí do budoucnosti většinou se silnými obavami. Vlastně se ale vůbec nic mimořádného nestalo, nemluvě už o revoluci, za kterou verdikt označil spokojený předseda ODA Daniel Kroupa, zastupující u soudu senátory. Se zavedením smluvního nájemného od roku 2002 totiž počítá i vláda. Byl to také jeden z bodů, na kterém se shodly v lednu při podpisu nové opoziční smlouvy sociální demokracie a ODS. Logika zdůvodnění středečního verdiktu Ústavního soudu je nesporná. Současná regulace nájemného je v rozporu s principem spravedlnosti, porušuje princip rovnosti mezi majiteli bytů s regulovaným a smluvním nájemným. Podle soudu je chyba také v tom, že na regulaci, kterou chce stát pomoci sociálně slabším vrstvám, nedoplácí sám stát, ale přímo majitelé ze své kapsy. Přitom naprosté většině z nich každoroční plošné zvyšování činží o pár procent nejen nepřináší sebemenší zisk, ale nepokryje ani náklady na nutné opravy domů.

Rovněž z makroekonomického hlediska je zřejmé, že dosavadní způsob regulace se přežil. Nevytváří žádoucí rozdíly v nájemném a přispívá pouze k udržení nepřehledné situace na domácím trhu s byty. Odborníci tvrdí, že cenová regulace jednak odradila podnikatele od stavby nových nájemních bytů, takže se staví jen byty na prodej. Jednak zakonzervovala černý trh s byty, takže pro průměrného občana je prý bydlení ještě nedostupnější než před rokem 1989. Předseda Sdružení na ochranu nájemníků, sociálnědemokratický poslanec Stanislav Křeček nahlíží na věc opačně. Černý trh podle něj pramení z toho, že v Česku není dostatek bytů a není tedy ani s čím obchodovat. Samotné zrušení nájemného nic nevyřeší. Jenže problém spočívá právě v tom, že nikdo vůbec neví, jaká je po bytech reálná poptávka. Neví se tedy, zda je vůbec potřeba nové byty stavět a v jakých kategoriích. Také kvůli těmto klíčovým úvahám podporují odborníci zrušení regulace nájemného. Pak se teprve ukáže, jaký je skutečný stav. To ovšem platí především pro některá velká města a atraktivní lokality. Otázka regulace nájemného má přirozeně i další důležitý rozměr.

Někde už plošné zvyšování regulovaného nájemného dosáhlo úrovně volného, takže jeho další růst by byl nesmyslný. Například ale v Praze převyšuje volné nájemné regulované několikanásobně. Zrušení regulace ze dne na den by pro mnohé nájemníky mohlo znamenat katastrofu. Výdaje na bydlení představují dnes v Česku v průměru 20 procent čistých příjmů domácností a u důchodců více než 26 procent. Někteří ústavní soudci se proto nechali v tisku slyšet, že procento nákladů na bydlení nesmí být v nepoměru k příjmům nájemníků.Ti mají být chráněni před extrémními vlivy. Ústavní soud prý svým verdiktem nevyloučil regulaci nájemného v nějaké jiné podobě. Je tedy zřejmé, že řešením musí být nějaký rozumný kompromis, dosažení spravedlivé rovnováhy. A to bude samozřejmě přetěžký úkol pro vládu.