Státní dluh roste raketovou rychlostí

Za tři minuty tohoto příspěvku naroste veřejný dluh České republiky v průměru asi o milion korun. Za jediný den je tak pomyslná dluhová sekera zaťatá o téměř půl miliardy hlouběji. Tato minusová položka roste až čtyřikrát rychleji, než hrubý domácí produkt.

Na dluhu veřejných rozpočtů, zahrnujícím třeba i různé fondy, zdravotní pojišťovny nebo obce, se obří měrou podílí stát. A samotný státní dluh se jen do konce června vyšplhal na 1 bilion 137 miliard korun. Je ta suma fatální? Na to jsme se zeptali hlavního ekonoma Raiffeisenbank Pavla Mertlíka.

"Určitě fatální není. V mezinárodním srovnání je zadlužení České republiky spíše nízké. To číslo, které jste uvedl, představuje zhruba 31 procent hrubého domácího produktu. Problém je v tom, že zadlužení v poslední době u nás - stejně jako v kterékoli jiné zemi postižené globální recesí - narůstá velice prudce. My jsme ještě na konci loňského roku měli tu míru zadlužení vůči hrubému domácímu produktu necelých 30 procent, čili je to růst o několik desítek miliard ve velmi krátké době.

No a protože základem vzniku dluhů jsou deficity státního rozpočtu a protože v letošním roce deficit nejenom státního rozpočtu, ale všech veřejných financí České republiky, pravděpodobně bude někde mezi pěti až šesti procenty hrubého domácího produktu, tak lze očekávat, že následně míra zadlužení na konci roku se dostane někam na 35 procent. A protože příští rok to nebude o nic lepší, tak už se dostane někam ke 40 procentům. Čili velký problém české ekonomiky, ale podtrhuji, že v tom nejsme sami, podobně jsou na tom prakticky třeba všechny evropské země, tak se nám ta míra veřejného zadlužení zvýší z nějakých 30 procent na 40 procent během dvou let, to už je veliký skok. A poté, co recese odezní, tak bude urgentní nutnost to zadlužování zastavit."

Pavel Mertlík
Mluvíte o míře zadlužení v procentech. Kde ta míra se stane dramatickou, nebo opravdu fatální?

"Na to neexistuje žádná odpověď. Jsou země, které nejsou schopny splácet svůj dluh přestože mají nulové zadlužení, ale momentálně prostě potřebují půjčit, a nikdo jim nepůjčí. To jsou některé země v Pobaltí. Na straně druhé Japonsko má dluh na úrovni 200 procent hrubého domácího produktu, to je ve vyspělém světě zcela unikátní číslo, a přesto mu věřitelé s chutí zatím půjčují. Čili tohle nelze obecně říct, záleží hodně na důvěryhodnosti země.

Česká republika je součástí Evropské unie, kde je takové to maastrichtské kritérium, přes jehož úroveň by hloubka zadlužení neměla jít, to 60 procent. Česká republika se pohybovala až do současnosti hluboko pod tímhle číslem. Já osobně vidím problém v tom, že během dvou let se k němu přiblížíme o 10 procentních bodů, čili to je nebývalý vývoj, byť v nebývalé situaci největší recese od války. Nicméně až ta recese skončí, tak skutečně bude třeba přijít s jinou rozpočtovou politikou, která povede k tomu, že konečně Česká republika bude mít rozpočty po nějakou dobu vyrovnané nebo mírně přebytkové."