Technika lidem škodí i pomáhá, ale v umění je zábavou
České muzeum výtvarných umění v Praze představuje výstavou s názvem "...o technice...". Je to poslední díl volné trilogie výstav, které se pokouší zaznamenávat současný stav umělecké interpretace některých příznačných dobových témat. Současné expozici předcházely výstavy "...o přírodě..." a "...o lidech...". Výstava " o technice" doplňuje cyklus o téma současného postindustriálního světa, v němž je člověk vedle autentické přírody obklopen i "přírodou novou", artificiální, civilizovanou. Na výstavu plnou skutečně pozoruhodných exponátů vás zve Kulturní rubrika Radia Praha.
Husova ulice, kde výstavu naleznete, protíná centrum Starého města. Kolem prochází stovky turistů. Ovšem jen málokdo, zvláště v těchto letních prázdninových dnech se zastaví před nenápadnou prosklenou výlohou Českého muzea výtvarných umění. Jejich škoda, protože právě probíhající výstava "o technice" je jednou z nejpozoruhodnějších expozicí v Praze.
"Výstava o technice hledá současný pohled českých moderních výtvarníků na toto závažné téma. Je to vlastně mezigenerační zkoumání toho, jak tvůrci vidí techniku, jak vidí postoj společnosti k technice."
Vysvětluje náš průvodce expozicí anglický kurátor a znalec českého moderního umění Richard Drury. Na výstavě naleznete dva pohledy na téma technika.
"Výstava odráží dvě opoziční pole pohledu nejen u umělců, ale i v širším rámci společnosti. Na jednu stranu víra v lepší budoucnost, kterou umožňuje pokrok technologie, na druhou stranu existuje i skeptičtější pohled na to, co lze všechno technikou zkazit."
Obě opoziční zpracování tématu techniky k sobě patří. Výstava je díky těmto odlišným postojům vyvážená. Přijměte tedy pozvání kurátora Českého muzea výtvarných umění Richarda Druryho a nechejme se provést expozicí. Vstupujeme do tmavé komory, kde na nás čeká virtuální bytost Mnemeg.
"Nejde ani o vlastní instalaci, ale o celkové prostředí, ve kterém žije zvukem, pohybem a světlem uměle vytvořená bytost Mnemeg. Je to interaktivní zvukové pole, které reaguje na pohyby diváka. Je to svým způsobem úžasný průlom v dialogu mezi divákem a uměním."
Virtuální tanečník, kterého stvořil společně se svým týmem Frederico Díaz, se roztančí podle toho, jak se návštěvník chová. A tak lidé v místnosti tleskají, křičí a různě se kroutí.
Pojďme se podívat na nějaký další exponát, který je například protipólem toho, co jsme viděli před malou chvílí.
"Jde o objekt, dalo by se říci, klasika českého sochařství Aleše Veselého. Objekt má název "Křivé kolo." Je to v jednom smyslu reminiscence na dávno zaniklou éru kovu. Myslím tím éru průmyslové revoluce a industrializace lidské společnosti."
Aleš Veselý vkládá do svých uměleckých objektů i další významy. Například: "Člověk, jelikož je součástí technologické společnosti, je tedy součástí i mnoha pohnutých osudů starých strojů, které kdesi odložené hnijí, rezivějí, jako například právě tady v muzeu vystavený objekt "Křivé kolo," vysvětlil průvodce Richard Drury.
S naším průvodcem míříme do sklepení. V tomto místě je patrné, že před rokem zde byla voda během povodní v roce 2002.
"Je to tak. Měli jsme tady skoro dva metry vody. Rok se na tom pracovalo, restaurovalo, ale už je to naštěstí v pořádku."
Působí to tady tajuplně, zcela rozdílně od místa v prvním patře, kde jsme byli před malou chvílí. Mohl byste říci, co je to tu za zvukovou kulisu, která nás doprovází?
"Toto je dílo tvůrčí skupiny "Fáze". Je to audio-vizuální performanci. Součástí našeho dnešního života je nejčastější podoba techniky, kterou prožíváme, v nočních tanečních klubech. Člověk se rozplývá do prostředí zvuku, světla a rytmu.
Tento exponát nese výmluvný název "Párty" a zobrazuje několik plastových figurín v různých polohách osvětlených neonem a televizními obrazovkami.
Výstava "o technice" se zaměřuje na konfrontaci soudobých uměleckých názorů autorů všech generací, reprezentujících nejrůznější myšlenkové přístupy a nejrůznější metody. Představuje tak například současná díla klíčových osobností české poválečné moderny, které začaly už v období 60. let v duchu futuristického optimismu experimentovat s moderními technologiemi včetně počítačových postupů.
Před chvílí jsme si užívali párty. Nyní stojíme uprostřed temné chodby, kterou zdobí dvě instalace Jaroslava Róny. Působí ve srovnání s předchozí instalací poněkud "staromódně"?
"Tyto kovové plastiky Jaroslava Róny představují jakousi rovinu mythologie naší technologické společnosti. Působí jako klasické bronzové objekty, ale, myslím si, že svým obsahem, významem vypovídají velmi dobře o dnešní militaristické společnosti."
Dodejme, že se objekty jmenují "Sklad bomb" a "Hlásič - komunikátor". Expozice, podle slov kurátorky výstavy Aleny Potůčkové, nabízí divákům seriózní zamyšlení o smyslu techniky ve společnosti i atraktivní podívanou a zábavu včetně syntetické tvorby obklopující současnou hudební scénu. Sklání se s úctou před prací průkopníků, chce však být rovněž na úrovni doby a reflektovat vynalézavou adaptaci zejména mladých umělců na příliv nových technologií. A tak jsou na výstavě zastoupena díla Zdeňka Sýkory, Vladislava Mirvalda, Bedřicha Dlouhého, Aleše Veselého, Lubomíra Přibyla, Jiřího Načeradského, Jana Wagnera, Stanislava Zippe, Františka Skály, Jaroslava Róny a dalších. Výstava potrvá do konce září.
