Téma měsíce: Dá se podle lidových pranostik předpovídat počasí?

Počasí je vděčným tématem rozhovorů. Platí to ještě víc o letošním atypickém začátku zimy, která plynule navázala na stejně atypický loňský podzim. Klimatologové trpělivě vysvětlují, že řada jevů, které se lidem zdají nenormální, prostě patří k našemu podnebí. Jenže klimatologové nejsou vystaveni takovému kritickému dohledu veřejnosti jako předpovědní meteorologové. Ti jsou sice přehlceni nejrůznějšími informacemi, mají k dispozici družicové i radarové snímky, výkonné počítače a numerické modely, ale poměrně úspěšně dokáží předpovídat vývoj počasí jen na dva až tři dny dopředu.

Těžko přitom dokáží vysvětlit Frantovi z hospůdky v Dolních Kotěhůlkách, že konkrétní projevy počasí mohou být velmi rozmanité v závislosti na vlastnostech stýkajících se vzduchových hmot, konfiguraci tlakového pole a místních podmínkách. A proto třeba v Dolních Kotěhůlkách pršelo, zatímco Franta slyšel v televizi, že má svítit sluníčko. Těm ´rosničkám´se nedá věřit, zní potom hlas lidu, jediné spolehnutí je na naše stará dobrá pořekadla. Mají tedy lidové pranostiky nějakou použitelnou předpovědní hodnotu? Nebo už je to jen takový folklór?

"Těžko se dá hovořit o nějaké úspěšnosti pranostik, protože některé vycházejí na sto procent a podle druhých bychom museli počasí přímo znásilnit. Nedá se tedy mluvit o úspěšnosti, která by nám třeba sloužila jako vodítko v rámci předpovědi počasí."

Říká Marek Dvořák z Českého hydrometeorologického ústavu v Brně. Takovou stoprocentní úspěšnost má bezesporu rčení Když na Silvestra sněží, Nový rok není daleko. Těžko také něco vytknout pranostice Na Hromnice o hodinu více. Lidová moudrost nám zase připomíná, že Lednové slunce je jako panská přízeň. Horší už je to se známým příslovím Lucie noci upije a dne nepřidá. To přísloví se vztahuje k 13. prosinci. Mohlo by tedy jít o hodně staré rčení z dob, kdy zimní slunovrat skutečně připadal právě na období kolem svátku svaté Lucie. Po roce 1582 totiž ztratila pranostika smysl. Papež Řehoř VIII. tehdy zrušil starý juliánský kalendář a posunul tím zimní slunovrat. Podle Marka Dvořáka postihla změna kalendáře i jiné pranostiky.

"Jsou takové pranostiky, i když jich není mnoho. Ta změna v kalendáři, pokud se nemýlím, přinesla vypuštění deseti dnů. To byla pro pranostiky přímo pohroma. Ty, které do té doby platily, už neplatily. Větší část pranostik ale vznikla až po roce 1582."

Pranostiky, i když hodně z nich má reálné jádro, jsou zkrátka poplatné době svého vzniku a také klimatickým podmínkám té doby. Navíc jsou některé poznamenány regionálními vlivy nebo dokonce pocházejí z úplně jiní klimatické oblasti. Byly k nám importovány.

"Původ pranostik je někdy velkou tajenkou. Nejsme schopni vůbec rozlišit, odkud pocházejí. Mnoho pranostik může být třeba i z oblasti Středomoří. Pokud tedy třeba v Athénách platí, že fouká-li jižní vítr, přinese to vlahé počasí, tak to jistě nebude platit na jižní Moravě. To stejné můžeme vztáhnout u nás, pokud je pranostika dejme tomu z Vysočiny, z nějaké výšky 700 metrů nad mořem. Těžko ji pak budeme vztahovat do oblasti Prahy nebo Brna."

Určitě hodně s nedůvěrou asi budeme brát pranostiky, které podle charakteru určitého dne předpovídají počasí na půl roku dopředu. Třeba 25. července bychom měli počítat mraky na obloze, neboť Kolik mračen na Jakuba, tolik sněhu v zimě, popřípadě Pakli na Jakuba slunce svítí, má pak krutá zima býti. Máme ale ještě odvážnější pranostiky, na které jsou všichni meteorologové i s tím nejlepším vybavením krátcí, například: Půjde-li husa na Martina po ledě, příští rok dlouhé léto bude. Na druhou stranu se ale v některých známých lidových pranostikách skutečně docela věrně odráží zkušenosti našich předků, kteří přírodu bedlivě sledovali, protože na ní byli hodně závislí. V těch pranostikách jsou zobrazeny výsledky dlouhodobých pozorování a procento úspěšnosti jejich fungování je zatím relativně vysoké. Jsou fyzikálně opodstatněné z pohledu moderní vědy. Zastavme se u některých z nich. A začněme třeba tím, že na Adama a Evu máme čekat oblevu.

"Vánoční obleva opravdu vychází velice často. Je to více než 70 procent případů, kdy na Adama a Evu můžeme čekat oblevu. Většinou to bývá spíše několik dnů po Štědrém dnu. Vzniká to tím, že oceán je ještě velice teplý, takže jakýkoliv vzduch, který k nám proudí od západu, dokonce i od severozápadu, je stále teplejší, než ten, který k nám proudí třeba z kontinentu od severovýchodu. Jakákoliv změna od severozápadu nebo západu k nám tedy přináší vlhké počasí, pro nížiny teplé a deštivé."

A pojďme k ´ledovým mužům´. Ti by nás měli navštěvovat uprostřed jara, konkrétně 12. - 14. května. Pro naše předky mohli mít hodně dramatické následky. Leckde dokázali zmařit celou budoucí úrodu. Podle Marka Dvořáka souvisí ´zmrzlíci´ s celkovou jarní přestavbou povětrnostní situace.

"Jedno takové oblíbené dřívější vysvětlení bylo, že v Atlantickém oceánu tají ledovce odlomené od Arktidy, a to potom způsobuje zmíněné ochlazení. S tím ovšem nelze z fyzikálního hlediska souhlasit. Problém u této pranostiky je v tom, že to ochlazení přichází každý rok jindy, někdy o pět dnů dříve či později, a jsou roky, kdy nepřijde vůbec. V tom ročním chodu teploty vzduchu se tedy tento ´zub´ jakoby prakticky smazával. Ochlazení je způsobeno vpády arktického vzduchu, většinou od severozápadu či severu, někdy i od severovýchodu, a souvisí to s cyklonální činností. To počasí na jaře je ale hodně ´živé´, je to pořád i začátkem května aprílové počasí. Souvisí to právě s dynamikou, s celkovou přestavbou situace, kdy se posunují polohy front, třeba ta středomořská větev polární fronty se přesouvá na sever atd. Je to poněkud složité vysvětlit."

Asi nejpopulárnější lidovou pranostikou je ta Medardovská. Pojí se s 8. červnem a pokud se někdo chystá koncem měsíce nebo v červenci na domácí dovolenou, asi mírně znejistí, když na svatého Medarda zaprší. Červen je ovšem dlouhodobě měsícem s nejvyšším srážkovým úhrnem v roce. Ale zase je to jen statistický průměr. Pamatujeme si přece, že vloni začala začátkem červnu vedra, která téměř nepřetržitě trvala až do konce července. Co o tom soudí Marek Dvořák?

"Medard většinou vychází, je to poměrně spolehlivá pranostika Medardova kápě, čtyřicet dnů kape. Určitě to neplatí po celých 40 dnů. To bychom asi nevydrželi. Z fyzikálního hlediska je to způsobeno tím, že už je poměrně pokročila roční doba, myslím tím ohřívání kontinentu. Evropa se poměrně významně ohřívá, zatímco Atlantický oceán zůstává ještě chladný. Kvůli tomu tam vzniká jakýsi tlakový spád a potom se ta zvětšená cyklonální činnost dostává právě nad kontinent. Je to ale opravdu spíše ve vlnách, není to souvislé špatné počasí. Střídá se pěkné počasí, s počasím vlhkým, třeba i s bouřkovou činností."

Dobrou pověst má na rozdíl od Medarda takzvané babí léto. Jeho patronem je v lidovém povědomí svatý Václav. Ostatně jedna pranostika říká, že Svatováclavské časy přinesou pěkné počasí. Babí léto ovšem není jen středoevropskou specialitou. Znají ho ve stejných zeměpisných šířkách i za oceánem v USA a Kanadě, kde mu říkají indiánské léto. Jaké fyzikální příčiny má u nás?

"Opět to souvisí s termobarickým polem, přeloženo do češtiny jde hlavně o tlakové pole, kdy je poměrně významná, vyvinutá azorská anticyklona (tlaková výše - pozn. ZV) a pokud se vyvine ještě anticyklona nad jihovýchodní Evropou, která s tou azorskou určitě souvisí, dostává se k nám poměrně teplý vzduch od jihu, navíc je to ještě suchý vzduch. Není to třeba taková zimní inverzní situace. Počátkem podzimu je to počasí ještě příjemně teplé, zejména během dne, v noci už ani tak ne, protože je jasno, takže se poměrně rychle ochlazuje."

Konstatuje Marek Dvořák z Českého hydrometeorologického ústavu v Brně. A co s pranostikami? V jednom blogu na internetu jsem četl sarkastickou poznámku, že mají podobnou úspěšnost, jako předpověď počasí v jisté soukromé televizi. V době počítačů, moderních předpovědních modelů a družic se skutečně zdají být jen takovými folklorními průpovídkami. Možná ale právě proto také patří neodmyslitelně k naší kultuře.