Tom Vašíček splnil slib a vydal variace na Schubertovu mši
Kousek od Vídně, v městečku Gablitz žije rodina Vašíčkova, která vystupovala i v dokumentárním cyklu České kořeny ve Vídni. Tom Vašíček tehdy řekl, že se pokouší po svém zpracovat populární sakrální melodie Franze Schuberta. A to se vyplnilo. Variace na melodie Franze Schuberta zazněly letos 29. května ve Vídni v chrámu sv. Štěpána.
Když si je poslechnete, vůbec by vás nenapadlo, že Tom Vašíček hrál v mládí rock. Byl zakládajícím členem populární kapely Sputnici, kterou prošli i Petr Janda nebo Jiří Stivín. Tom Vašíček odešel z Československa po roce 1968 a se Schubertovou mší se seznámil v městečku Gablitz, kde v posledních letech s rodinou žije.
„Měli jsme štěstí, že to byla kulturně založená obec. Nejenom, že by tam lidé jenom přespávali a odjížděli za prací do Vídně, ale také se tam něco dělo. Měli jsme příležitost zpívat v tamním kostele Schubertovu mši. Je to jedna z prvních mší, která se nezpívala v latině. Melodie nám okamžitě lezly do uší. Také mě připomněly manželčinu i moji minulost v Československu, kdy jsme tu začali hrát rock ve skupině Sputnici. Schubertova melodika v této mši byla taková, že jsme si říkali: kdybychom byli tenkrát o 30 let mladší a kdybychom to bývali znali, tak jsme to třeba hráli taky. Já se už tehdy pokoušel tu mši nějak zpracovávat. Tehdy se nehrál gospel na každém rohu, tak jsem si řekl, že by bylo docela originální udělat z toho gospel. Pak jsme to předvedli a nadchlo to předáky kulturního klubu v městečku Gablitz tak, že nás přijali, abychom v tom klubu taky působili“.
Uplynulo několik let a Tom Vašíček se k Schubertovým melodiím opět vrátil. Svoji původní gospelovou úpravu ale zavrhl.
„Dostala se mi tehdy do rukou knížka rakouského spisovatele Griesera, která se jmenuje Die böhmische Großmutter, Česká babička. Popisuje osudy slavných Rakušanů, kteří měli nějaké vztahy k Čechám a k Moravě. Je tam také Franz Schubert. Jeho rodiče se sice seznámili ve Vídni, ale oba přicházeli z okolí Šumperka, ze severní Moravy. Také se tam mimo jiné píše: neovlivnila melodičnost Schubertovy muziky jeho maminka, když mu v kolíbce zpívávala moravské národní písničky? Tak to bylo to spojení“.
Pak Tom Vašíček potkal hudebníka Bernda Leichtfrieda, který vyučuje na gymnáziu ve Vídni. Ten navrhl, aby Schubertovy melodie zpíval jejich dětský sbor.
„Napadlo mě, že to uděláme jako variace. Děti zazpívají téma a jiní to pak mohou obměňovat a improvizovat, dělat k tomu variace. A takhle to i dopadlo. Na CD zpívají čtyři devítiletá děvčata z Gablitze, které trénovala moje dcera, pak tam jsou děti z vídeňského gymnázia až po profesionální zpěváky z muzikálové a klasické branže, až k tomu, kdo to spáchal, k tomu 73letému kmetovi. Když učitel Bernd ve škole řekl, že budou zpívat mši, tak děti byly otrávené, ale pak, když slyšely melodie, tak prý nechtěly zpívat nic jiného. Vyvrcholením byla nabídka, abychom to uvedli během Dlouhé noci, v Česku se říká Noc kostelů. To bylo 29. května letos u sv. Štěpána, což je symbol Vídně. Byla to veliká pocta pro nás pro všechny“.
Jako rocker se potýkal i s cenzurou
Jak už jsme se zmínili, Tom Vašíček začínal jako rocker. Kapela Sputnici vznikla už na jedenáctiletce, kdy všichni poslouchali Radio Luxembourg. A pokoušeli se psát i české texty.
„Byli jsme tři, z nichž se vyklubal Eda Krečmar jako nejlepší, dnes slavný profesionál. Já jsem se taky pokoušel psát texty, jeden z nich Krvežíznivý rak se stal známým. Sputnici svým názvem a tím, že zpívali česky, klamali bolševika. S hudbou jsme problémy neměli, ale Hlavní správě tiskového dohledu jsme museli předkládat texty. Stalo se nám, že text povolili, ale vyškrtli jeden verš. My už to mezitím hráli a naše skalní publikum texty znalo. Když pak tito pánové a dámy seděly pod pódiem a poslouchali, jestli nezpíváme něco zakázaného, tak jsme v tom místě zpívali la, la, la. A to pobavilo publikum, protože vědělo, co se zakázalo. Hudba nám dělala radost, ale ne všichni to chtěli dělat profesionálně. Část z nás studovala a chtěla se potom věnovat civilnímu zaměstnání. Muzika ale v člověku pořád zůstala vězet. Když jsme potom odešli v roce 1968 do Rakouska, tak jsme si říkali, že se tam musíme uživit“.
Jaké je vaše zaměstnání?
„Já jsem dělal techniku ČVÚT, slaboproud a akustiku. Pak jsem pracoval ve Výzkumném ústavu zvukové, reprodukční a rozhlasové techniky. Myslel jsem si, že se mi to podaří v životě spojit, protože tehdy začínala elektronická muzika. To se nepovedlo a dostal jsem se do počítačové branže. Pracoval jsem 30 let u IBM“.
Kdy jste se začal během svého profesního života k hudbě vracet?
„Začalo to, když se narodila naše Kája, v roce 1974. Tehdy už začala elektronická piana, tak jsem si jedno koupil. Začali jsme s ní zpívat české národní písničky. Byl jí rok a držela hlas, že jsme mohli tříhlasně zpívat písničku Nemelem, nemelem. Tehdy jsem pro ni začal psát písničky. Moje manželka Táňa pracovala ve Všeobecné nemocnici ve Vídni a měla kolegyni, která napsala dětské texty. Víc než 30 let poté se nahrály na CD. A tohle byl hudební začátek. Pak jsme se přestěhovali do Gablitzu, a zase to byla náhoda. Moje žena Táňa vyrostla na chatě v Hlásné Třebáni. Chatu tam měl i Leoš Svárovský, který začínal jako dirigent. Tam jsme se potkali. My jsme se totiž vykoupili, a mohli jezdit do Československa od roku 1980. Tehdy Svárovský dirigoval orchestr Puellarum Pragensis. Pozval jsem ho do Gablitze a navrhl zorganizovat koncert. Věděl, že dělám muziku, tak se zeptal, jestli bych nechtěl něco napsat. Už jsem psal i pro gablitzské, hrály se tam každý rok různé show, kde bylo 100 lidí z Gablitze na jevišti. Tak jsem napsal „Gablitzkou“ suitu. Oni tam přijeli, nahráli to. Zazněla i v České televizi, která před rokem k 17. listopadu se vysílala České kořeny ve Vídni a tam se producíruje i naše rodina“.
Ježíška slavíme společně
Tom Vašíček se pustil i do muzikálu. Líbily se mu muzikály Andrew Lloyd Webera a napadlo ho, uvést v Rakousku jeho prvotinu Josef a jeho pestrobarevný plášť. Bylo nutné získat licenci, svolení k překladu, zaranžovat pro menší orchestr, nazkoušet. A to vše při práci. Svoji roli tam měla i jeho tehdy třináctiletá dcera Caroline. Pak vyhrála konkurz na titulní roli evropské premiéry disneyovského muzikálu Kráska a zvíře. Přes noc se ocitla na titulních stránkách časopisů. Od té doby hrála další divadelní i muzikálové role. Stále vystupuje pod jménem Caroline Vasicek, a to ve všech německy mluvících zemích. Tom Vašíček má ještě syna Martina, který se věnuje matematice a fyzice, ale amatésky hraje jazz. A co Vašíčkovi a Vánoce? Jak jsem zjistila, u nich jsou opravdu rodiné, Tom Vašíček je čtyřnásobným dědečkem a v Gablitzu žije celá široká rodina.
„Máme svá kuřátka pod křídly, ale každé kuřátko má své vlastní hnízdo. Dodržujeme tradici, že stromeček přinesl Ježíšek. Dnes slavíme Vánoce v tomto pořadí: nejdřív se celá rodina sejde u nás, kde není žádný stromeček. V sousedství bydlí Kája s rodinou a děti nakukují, jestli už u nich Ježíšek nebyl. K nám chodí až v noci. Proto si ráno musím přivstat a vystrojit stromeček, aby bylo vidět, že nás Ježíšek neignoroval. Náš syn, ten fyzik Martin, nechtěl přestat věřit na Ježíška. My si říkali, že z něj jednou bude dědeček, a jeho snacha bude dětem říkat: hlavně nic neprozrazujte, dědeček si myslí, že dárky nosí Ježíšek“.
