Tramvaj 22: Nejkrásnější linka, která vypráví příběh Prahy
Jedním z nejlepších způsobů, jak poznat Prahu mimo hlavní turistické trasy, není překvapivě chůze pěšky, ale jízda tramvají. Linka 22 protíná město od Bílé Hory až po Hostivař a po cestě míjí hrady, náměstí i obytné čtvrti. Při pohledu z úrovně ulice a v pohybu se Praha ukazuje jako skutečně živé město, ne jen jako soubor památek.
Většina návštěvníků poznává Prahu pěšky, stoupá do kopců, přechází mosty, odškrtává si známé dominanty. Existuje však i jiný způsob, jak město poznat: takový, který místní používají každý den a který nenápadně propojuje staletí historie s obyčejným životem.
Tramvajová linka 22, která jezdí ze západní Bílé Hory na východní Hostivař, patří k nejdelším a nejikoničtějším trasám v Praze. Na více než dvaceti kilometrech protíná město od okraje k okraji. Technicky vzato sice nejde o úplně nejdelší tramvajovou linku v Praze, rozhodně je ale jednou z nejambicióznějších a dost možná i nejmalebnějších z nich. Tentokrát je právě proto přímo jízda tramvají cílem cesty.
Zimní jízda každodenní Prahou
Tato cesta se odehrává v zimním dni. Obloha je šedá, silnice místy namrzlé, doprava pomalá a počasí rozhodně k procházce neláká. Právě v tom však spočívá smysl celé jízdy. Nejde o Prahu z dokonalé pohlednice. Jde o Prahu takovou, jaká skutečně je, tramvaje jezdí, lidé dojíždějí, město funguje navzdory chladu. Tento každodenní rytmus je tím, co z tramvaje 22 dělá tak silnou optiku, přes kterou lze město vnímat.
Od bojišť a lesů ke klášterům
Jízda začíná na Bílé Hoře, dnes klidné obytné oblasti, která je ale zároveň dějištěm nechvalně proslulé bitvy na Bílé hoře z roku 1620, zásadního zlomu v českých dějinách. Hned vedle tramvajové smyčky se rozkládá Obora Hvězda, lesopark vybudovaný kolem renesančního letohrádku ve tvaru šesticípé hvězdy. Ideální místo na procházku. Ale ne dnes. Tramvaj 22 odjíždí ve všední dny každých osm až deset minut a ve špičkách ještě častěji.
Během několika minut mine Břevnovský klášter, založený v 10. století a považovaný za nejstarší klášter v Čechách. Je to okamžik, který nutí k zamyšlení: tramvaj 22 nenuceně propojuje místa stará tisíc let s úplně obyčejným životem, který se odehrává hned za oknem.
Brána do Prahy, moc a Pražský hrad
Když tramvaj přijíždí k Pohořelci, projíždí místem, které dlouho sloužilo jako vstupní brána do Prahy. Poutníci tudy kráčeli ke klášterům a kostelům. Vojáci pochodovali směrem k Hradu. Odsouzenci byli touto cestou vedeni k popravištím za městskými hradbami. Pohořelec byl prahem mezi venkovem a městem, nadějí a strachem, příchodem a odchodem.
A pak se téměř bez varování za oknem objeví Pražský hrad. Jednou z nejpozoruhodnějších věcí na tramvaji 22 je, že není třeba nikam stoupat ani stát ve frontách, kolem sídla českých králů, císařů a prezidentů se jednoduše projede. Z jedoucí tramvaje nepůsobí Hrad jako vzdálený monument, ale jako živá součást města.
Barokní ulice a národní scéna
Sjezd na Malou Stranu vede po úzké, klikaté trati, která se zdá být pro tramvaj téměř příliš těsná. Po obou stranách lemují cestu stromy, než se trasa otevře do barokního srdce Malé Strany. Na Malostranském náměstí dominuje výhledu monumentální kostel svatého Mikuláše, a cestujícímu se naskytne krátký, ale silný pohled na vrcholné baroko, než tramvaj opět pokračuje dál.
Při přejezdu Vltavy po Mostě Legií se město otevírá. Po pravé straně stojí Národní divadlo se svou zlacenou střechou zářící nad řekou. Je to zároveň orientační bod i symbol české kultury, identity a sebeuvědomění.
Ulice paměti a nečekané měřítko
Tramvaj pokračuje po Národní třídě, ulici, kde v listopadu 1989 začala sametová revoluce. Dnes tudy tramvaje kloužou kolem kaváren a divadel, ale ulice zůstává silnou připomínkou toho, že dějiny se v Praze často odehrávají přímo na těchto ulicích.
O několik minut později se trasa otevírá do Karlova náměstí, jednoho z největších středověkých náměstí v Evropě. Právě z tramvaje je konečně patrné jeho skutečné měřítko, rozlehlý zelený prostor obklopený dopravou, nemocnicemi, kancelářemi a každodenním životem.
Od elegantních čtvrtí k obyčejné Praze
Po opuštění historického centra tramvaj 22 stoupá na Vinohrady se širokými ulicemi, činžovními domy z konce 19. století a klidnějším tempem života. Na Náměstí Míru se nad rušným dopravním uzlem tyčí novogotický kostel svaté Ludmily.
Dále na východ leží Kubánské náměstí, kde se Vinohrady postupně mění ve Vršovice, oblast, která kdysi tvořila okraj města a dnes je přitom pevnou součástí jeho širšího centra.
Závěrečný úsek vede přes Strašnice a Zahradní Město. Zelené, klidné a obytné prostředí připomíná, že tramvaj 22 nepropojuje jen památky a historii, ale především místa, kde lidé skutečně žijí.
Konečná zastávka
Po více než hodině na palubě cesta končí v Hostivaři. Ze západu na východ. Od hradů k sídlištím. Od historie ke každodennímu životu. A právě v tom možná spočívá skutečné kouzlo tramvaje číslo 22.
Související
-
Praha jinak: Místa, která vám průvodce neukáže
Praha skrývá tajná zákoutí a příběhy mimo hlavní turistické trasy. Vydejte se s námi objevovat skryté klenoty města a poznat jeho jedinečnou atmosféru!
-
Prahou na kole
Pojďte s námi objevit méně známá místa metropole, zažijte město jinak – na kole. Díky němu se podíváte do míst, kam byste si jinak museli udělat samostatný výlet.
-
Pražské památky s příběhem
Pražské Jezulátko, Vyšehrad, Židovské město – patří k nejnavštěvovanějším památkám v Praze.
