Portugalský novinář se zamiloval do českých tramvají a vydal o nich knihu
Rafael Santos je portugalský novinář, který navíc pracuje i jako řidič tramvaje. Při návštěvě Česka se zamiloval do Prahy a tramvají. Jeho kniha Lisabon a Praha z tramvaje se dočkala již třetího vydání.
Už je to čtrnáct let, co novinář Rafael Santos začal pracovat jako řidič autobusu. O tři roky později začal řídit i tramvaje. Jednoho dne si uvědomil, že doma vždy vypráví spoustu anekdot, které se mu v práci přihodí. Rozhodl se založit blog, který nazval Deník člena posádky.
Vášeň pro Česko se začala rodit díky fotbalu
V něm popisuje historky, ve kterých figurují cestující a Lisabon. Nápad měl takovou odezvu, že se o něj začal zajímat i samotný dopravní podnik. Mezitím se už začínala rodit Santosova vášeň pro Českou republiku, a to díky fotbalu, nebo lépe řečeno, díky jednomu skvělému českému fotbalistovi.
„Příběh víceméně začíná tím, že v Lisabonu začal hrát jeden český fotbalista: Karel Poborský. Když začal hrát za Benficu, vzbudil mezi fanoušky obrovský zájem. S jedním kamarádem jsme založili jeho fanklub. Tak se ve mně zrodil zájem o Českou republiku.“
Jakožto skalní fanoušek Benficy Rafael Santos ještě dodává, že Poborského nazývali „český hurikán“, protože jakmile vešel na hřiště, hra ihned nabrala rychlý spád.
Do Prahy se Santos podíval již několikrát
„Prahu jsem navštívil již více než sedmkrát. To město je plné tramvají a tamní dopravní systém mi připadá úžasný. Oba dopravní podniky mají podobnou historii, začínaly s povozy taženými koňmi. Inspiroval jsem se projektem jednoho českého fotografa, Reného Kubáška a vydal jsem knihu, která ukazuje, že ačkoli se v obou městech událo mnoho změn, důležitost a význam veřejné dopravy, včetně tramvají, se nezměnily.“
Kniha byla vydána ve třech jazycích, a to v češtině, portugalštině a angličtině. Zahrnuje fotografie tramvají pořízených autorem v obou městech a několik dodatků o historii a původu tohoto dopravního prostředku v Praze i v Lisabonu.
Tramvají se v Praze dostanete kamkoliv
Touto knihou Santos představuje tramvaj jakožto symbol a duši obou hlavních měst a zároveň se mu daří ukázat města z perspektivy, kterou lze zažít pouze z tramvaje. Je však jasné, že co se týče tramvají, najdeme mezi Prahou a Lisabonem určité rozdíly, například počet linek.
„Velkým rozdílem mezi Prahou a Lisabonem je fakt, že v Praze je tramvajová síť opravdu rozsáhlá a dostanete se díky ní prakticky kamkoli. Rozdíl najdeme i v čase. Pokud v Praze systém řekne, že tramvaj přijede za dvě minuty, tak opravdu za ty dvě minuty přijede. V Lisabonu jsou trasy ztížené tím, že ulice jsou velmi klikaté a všude je plno špatně zaparkovaných aut, které tramvajím brání v průjezdu. V současné době však radnice připravuje reformu, které by měla tramvajím usnadnit průjezd.“
Tramvajová síť v Lisabonu má pouze pět linek, na kterých jezdí čtyřicet historických tramvají a deset moderních. Podle Santose jsou však vyhlídky na zlepšení docela povzbudivé: v blízké budoucnosti se plánuje prodloužení linek a výstavba nové. Právě tyto změny jej donutily počkat s třetím vydáním knihy.
Knihu pokřtil i v Praze
Výstava v Lisabonu zahrnovala i fotografie pražských tramvají. Santosova kniha se dočkala křtu i v Městské knihovně v Praze. Zúčastnili se jej představitelé dopravního podniku. Podpory se autor dočkal i od Instituto Camões, což je portugalský kulturní institut.
Rafael Santos na tuto událost, která navíc zahrnovala i degustaci portského vína, vzpomíná s úsměvem. Jedním z jeho neoblíbenějších míst v Praze je, jak jinak, Muzeum městské hromadné dopravy.
„Z mého úhlu pohledu je to místo tak trochu magické, skrývá v sobě totiž celou historii města. Lze dobře poznat, jak hromadná doprava ovlivnila Prahu: organizace, způsob uspořádání vozidel, značkovací systém nebo oznámení zastávek. Pro mě je toto muzeum jedním z nejlepších muzeí dopravy, které jsem v Evropě navštívil.“
V Lisabonu podobné muzeum rovněž existuje. Lze si v něm počíst o historii dopravních prostředků a najít exemplář každé tramvaje, které kdy v Lisabonu vyjela na koleje.
Pohled na město z tramvaje je jedinečný
I když jsou tramvaje všeobecně považovány za malebný dopravní prostředek, Santos si myslí, že jejich hlavní půvab tkví v tom, jaký pocit v cestujících vyvolávají.
„Existují věci, které se nedají vysvětlit, ale myslím, že jsou trochu spojené s konstrukcí prostředku. Tramvaje mají spoustu oken, skrze která se lidé mohou dívat na všechny strany a především je jejich provoz, v porovnání s ostatními druhy vozidel, šetrný k životnímu prostředí. Stalo se mi, že jeden člověk, který danou tramvají jezdil každý den do práce, nevystoupil na své obvyklé zastávce. Zeptal jsem se ho, jestli dnes nepracuje. On mi odpověděl, že ano, ale že byl natolik unesen kouzlem tramvaje, že zapomněl vystoupit.“
Podle Rafaela Santose mezi Prahou a Lisabonem najdeme i další významné spojitosti: nádhernou architekturu, určitou společnou melancholii, anebo fakt, že v obou městech došlo k poklidným revolucím s poetickými jmény: sametová a karafiátová. Nicméně je přesvědčen, že to, co je spojuje nejvíc, jsou právě tramvaje. Kouzelný dopravní prostředek, který je již pevnou součástí jeho života.
