Týden v ČR

Václav Klaus a Mirek Topolánek, foto: ČTK
0:00
/
0:00

Občanští demokraté, lidovci a zelení se shodli na programových rysech společné koalice. S takovým poselstvím šel ve středu předseda ODS Mirek Topolánek za prezidentem Václavem Klausem, který chce být informován o průběhu jednání vedoucích k vytvoření nové vlády.

Václav Klaus a Mirek Topolánek,  foto: ČTK
Občanští demokraté, lidovci a zelení se shodli na programových rysech společné koalice. S takovým poselstvím šel ve středu předseda ODS Mirek Topolánek za prezidentem Václavem Klausem, který chce být informován o průběhu jednání vedoucích k vytvoření nové vlády. Souběžně s tímto vyjednáváním také pokračují debaty o rozdělení postů v Poslanecké sněmovně, o jejíž důvěru se nová vláda bude muset ucházet.

Po úterním jednání zástupci občanských demokratů, lidovců a zelených prohlašují, že jsou schopni dohodnout se na společné vládě a sepsat koaliční smlouvu. Šéf lidovců Miroslav Kalousek tvrdí, že ve všech klíčových oblastech najdou strany přijatelný kompromis, "který respektuje principy a programové priority všech tří stran. A dovolím si říct, že ta dohoda se tvoří na základě docela dobré zásady, že ten silnější neválcuje a ten slabší nevydírá."

Podle šéfa Strany zelených Martina Bursíka nejsou jednání tří stran jednoduchá, ale jdou dopředu:

Mirek Topolánek
"Čím víc se dostáváme do detailů, což je velmi důležité, abychom si skutečně porozuměli jako političtí partneři, tak tím ta jednání jsou složitější, ale náš závěr, všech partnerů, je zatím takový, že se jednání posouvají dopředu a problémy se nám zatím daří odstraňovat. Zužuje se počet témat, kde hledáme dále dohodu."

Podle Mirka Topolánka otázka, jak připravovaný kabinet získá důvěru, teď není rozhodující: "Klíčové je, jestliže ten mandát, který jsme dostali od voličů, zhodnotíme v tomto projektu, jestli jsme schopni uzavřít koaliční dohodu, jestli jsme schopni případně napsat programové prohlášení, a pak se přece teprve ukáže, jestli tato vláda může nebo nemůže v Poslanecké sněmovně dostat důvěru."

Prezident Václav Klaus po středečním setkání s Mirkem Topolánkem naznačil, že po něm nebude chtít, aby mu přinesl písemný závazek nejméně 101 poslanců, že kabinet ODS, KDU-ČSL a zelených podpoří.


Také letos, stejně jako vloni, mohli Češi slavit Den daňové svobody už 14. června. Datum tohoto fiktivního dne vyhlašuje už od roku 2000 pražský Liberální institut. Znamená to, že od středy přestávají Češi obrazně řečeno vydělávat na stát a začínají vydělávat sami na sebe.

Od roku 2000 se podle Liberálního institutu posunul Den daňové svobody o osm dní směrem ke konci roku. To znamená, že stát rozhoduje o financích občanů ve větší míře než před šesti lety. Existují i jiné způsoby výpočtu onoho fiktivního dne v kalendáři. To ale není podle analytičky Markéty Šichařové ze společnosti Next Finance podstatné: "Ať už počítáme Den daňové svobody jakýmkoliv způsobem, rozhodně se nám ukazuje, že na stát vyděláváme skoro polovinu roku. A už jenom tato informace je velice užitečná."

Pro srovnání daňové zátěže se používají daňové kvóty, které vyjadřují podíl výnosů daní na hrubém domácím produktu. Zahrnuje-li daňová kvóta i odvody na sociální, popř. i zdravotní pojištění, jedná se o tzv. složenou daňovou kvótu. Porovnáváme-li podle daňové kvóty, patří Česko podle údajů Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj mezi státy s poměrně nízkým daňovým zatížením. Použijeme-li ovšem srovnání podle složené daňové kvóty, už to vůbec neplatí. Tento fakt připomíná i hlavní ekonom Raiffeisen Bank Pavel Mertlík, někdejší sociálnědemokratický ministr financí: "Největším problémem naší daňové soustavy je velmi vysoké sociální pojištění."

Podle dat OECD musí letos Češi odpracovat na pokrytí státních výdajů 158 dní. To je o 15 dní méně než je průměr Evropské unie. Ještě méně ale musí odpracovat Irové, Španělé nebo Slováci. Na Den daňové svobody si naopak ještě několik týdnů počkají například v Maďarsku, Dánsku či Švédsku.


64 let uplynulo minulou sobotu od vyhlazení středočeské obce Lidice nacisty. Během pietní vzpomínky pokládali její účastníci věnce a květy k hromadnému hrobu lidických mužů. 173 jich v pomstě za atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha zastřelili nacisté 10. června 1942 přímo v obci, další v několika následujících dnech. Hořké byly také osudy lidických žen a dětí. Z 98 dětí, které nacisté odvlekli, se jich po válce vrátilo jen 17.

Během letošní pietní vzpomínky byla slavnostně otevřena zmodernizovaná a rozšířená expozice muzea Památníku Lidice. Jeho ředitel Milouš Červencl nám řekl, co teď muzeum v upravených a zvětšených prostorách nabízí: "Je to audiovizuální nebo multimediální expozice, je velice působivá, tenduje spíše k osudu dětí, je velice emotivní."

Muzeum Památníku Lidice
Jedním z autorů expozice je vojenský historik Eduard Stehlík. Sdělil nám, že v expozicí nazvané "Nevinní byli vinni" čeká návštěvníky hned u vchodu do objektu projekce dokumentárního filmu o historii obce, "potom se přechází do prostoru, který je rozdělen na řadu menších celků, kde už se věnujeme Lidicím. Částečně ještě těm starým, ale už jsou tam taková centrální místa: příchod Reinharda Heydricha do Prahy, příprava atentátu, jeho provedení, a potom msta nacistů na Lidicích."

Nově otevřená multimediální expozice muzea Památníku Lidice se zřejmě bude líbit. O své dojmy se s námi podělila jedna z prvních návštěvnic Pavla Nešporová: "Je to velice působivé, emotivní. Myslím, že je to veliký rozdíl oproti tomu, co bylo předtím tady instalováno, a že to myslím každého vezme za srdce."