Události
Při sledování další části programu vás vítá Evelina Himalová. A co uslyšíte? Dozvíte se o nové knížce, která se právě objevila na knižních pultech a je milým příspěvkem k uctění památky slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje. Poté bude hostem u našeho mikrofonu ministr zahraničí Jan Kavan, z jehož rukou převzalo několik významných zahraničních osobností Cenu Jana Masaryka Gratias Agit za šíření dobrého jména České republiky ve světě. Jednoho z oceněných krajanů - pana Petra Stránského ze Švýcarska - vám též představíme.
Začnu, jak jsem slíbila, knižní novinkou, která má svým obsahem vztah k příchodu věrozvěstů svatého Konstantina /či chcete-li Cyrila/ a Metoděje na Velkou Moravu. Její autorka Jindra Jarošová, kterou současně vítám u našeho mikrofonu, v ní podává výklad širších souvislostí, významných a důležitých i pro dnešek...
Napsat knihu, jakou nám právě paní Jindra Jarošová představila, vyžaduje mnoho usilovné práce. Jistě není lehké shánět podklady, které by byly věrohodnými dokumenty, otázkou také je, kam zařadit vzniklé dílo? Autorka k tomu říká...
Ještě jsem vám neprozradila, že paní doktorka Jindra Jarošová je vlastně i naší rozhlasovou kolegyní - často ji můžete slýchat v pořadech Českého rozhlasu 2 na stanici Praha...
Tolik doktorka Jindra Jarošová o své knížce "Svatí kacíři" i o tom, co ji k jejímu napsání inspirovalo.
A nyní k letošním Cenám Jana Masaryka Gratias Agit 2000, udělovaným každoročně k 5.červenci u příležitosti státního svátku - Dne slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje, kteří posíli váhu říše Velkomoravské, když v 9.století postavili slovanské písemnictví na roveň latině, řečtině a hebrejštině. Oba filozofové, jak už jsme si o tom povídali podrobněji v předešlém příspěvku, rozšířili v tehdejším světě povědomí o kulturním prostředí na našem území. Za šíření dobrého jména naší země v současném světě byla v roce 1997 zřízena Cena ministra zahraničních věcí Gratias Agit. Zavedl ji Josef Zieleniec, po něm ji uděloval nynější velvyslanec ve Švýcarsku Jaroslav Šedivý, a Janu Kavanovi tato úloha připadla už podruhé v jeho funkčním období. Podruhé také předával Cenu v Černínském paláci v Praze doplněnou v názvu o jméno Jana Masaryka, tedy jako Cenu Jana Masaryka Gratias Agit...
řekl mi ministr zahraničí Jan Kavan, kterého jsem po slavnostním aktu předávání Cen požádala o rozhovor, a ještě dodal...
S českým ministrem zahraničí Janem Kavanem jsem hovořila i o návrhu nového volebního zákona, který má své příznivce i odpůrce, ale po mnohaletém marném úsilí konečně myslí i na krajany, přesněji řečeno zahraniční Čechy, kterým už neupírá právo volit...
U mikrofonu Radia Praha byl ministr zahraničí Jan Kavan. Ceny Jana Masaryka Gratias Agit, jak uvedl, obdrželi významní Čechové a přátelé České republiky z několika kontinentů, kteří svůj život zasvětili různým formám pomoci pro naši zemi. Jedním z laureátů se stal i pan Petr Stránský, zakladatel a výkonný předseda Sdružení k záchraně kulturního dědictví v České republice, aktivní člen české krajanské komunity ve Švýcarsku, kterého na Cenu nominoval náš tamní velvyslanec doktor Jaroslav Šedivý. Ten ve svém návrhu zdůraznil, že díky finančním prostředkům shromážděným sdružením, jemuž Stránský předsedá, mohly například v roce 1999 znovu po letech zaznít historické varhany z 18.století v kostele sv.Václava v Deštné, kde v současné době za další získané peníze provádí na prohnilých sochách z oltáře akademická malířka a restaurátorka Olga Jeřábková konzervační práce. "Vy jste začal skromně, s malým cílem, ale nakonec jste dosáhl viditelných výsledků. Velice to oceňuji," napsal velvyslanec Šedivý Petru Stránskému. A já mám nyní tu milou povinnost nabídnout vám rozhovor s čerstvým držitelem Ceny Jana Masaryka Gratias Agit, který za letošní skupinu oceněných v Černínském paláci v Praze též promluvil. Připomněl, že řada Čechů za hranicemi při svých aktivitách usilovala o rozvoj demokracie, a vzpomněl i "na ty, kteří položili životy za svobodu"...
Dovolte několik slov o Petru Stránském: Je bratrem předsedy českého PEN-klubu Jiřího Stránského. Po válce byl skautem v oddíle s Otakarem Motejlem, nynějším ministrem spravedlnosti. Ze studií architektury byl v atmosféře padesátých let vyloučen, marně se pokoušel o přijetí na DAMU, až do své posrpnové emigrace r.1968 střídal různá zaměstnání v propagačním výtvarnictví. Na návštěvu do vlasti, tedy do bývalého Československa, přijel poprvé na jaře roku 1990 a byl zdrcen zanedbaným stavem historických staveb, proto se rozhodl - jak o tom ještě pohovoří sám - pracovat pro jejich záchranu. Prvním benefičním koncertem na naší půdě byl ten, který se konal pod záštitou prezidenta republiky a ministra kultury v kostele Panny Marie pod řetězem 22.října 1997 a zněla na něm díla barokních mistrů i Antonína Dvořáka, rodáka z kraje pod Řípem, k němuž patří starodávná Libiš, další místo, které okusilo pomoc nadace Petra Stránského ve výši 80.000 korun, jimiž byla uhrazena celková restaurace nástěnné malby Madonna mezi anděli v zdejším kostele sv.Jakuba. Na to - od kdy oficiálně funguje jeho švýcarský spolek "Zachraňujeme naše dědictví" - jsem se pana Stránského zeptala...
Zajímalo mne, čemu se pan Stránský věnoval v průběhu předchozích 22-ti let života v exilu...
K emigraci se pan Petr Stránský se svou rodinou rozhodl v srpnových dnech roku 1968. A důvodů k tomu měl dost. Minulému režimu nestačilo, že byl jeho otec Karel, doktor práv a doktor filozofie, za Hitlera poslán ve skupině téměř jednoho tisíce sokolských činovníků do Osvětimi, uplatňoval svou neomezenou moc i na jeho příbuzných a potomcích...
Hostem našeho pořadu byl pan Petr Stránský ze Švýcarska, zakladatel a výkonný předseda Sdružení k záchraně kulturního dědictví v České republice, laureát Ceny Jana Masaryka Gratias Agit 2000, k níž mu srdečně blahopřejeme. Gratulujeme rovněž dalším oceněným krajanům - panu Oldřichu Haselmanovi, pracovníkovi mezinárodních organizací v Uruguayi, Janu Poláškovi, krajanskému kulturnímu pracovníkovi ve Švédsku, Vladislavu Slavíkovi, sokolskému činovníkovi v Americe, profesoru Vilému Tauskému, dirigentovi ve Velké Británii a Jaroslavu Vrzalovi krajanskému veřejnému pracovníkovi ve Francii, taktéž České vzdělávací nadaci v Texasu a Sokolu v Sydney. Některé rozhovory už jste slyšeli, některé ještě uslyšíte v našich příštích relacích.
