(už zase) Štefánikova hvězdárna slaví 90. narozeniny

Štefánikova hvězdárna, foto: Martina Bílá

Po Štefánikovi se už jmenovala celkem čtyřikrát. Dokumentuje tak přesně pohnuté dějiny 20. století, kdy bylo jméno jednoho ze zakladatelů republiky v jejím názvu střídavě obnovováno a zakazováno. Totalitám astronom, voják a Masarykův spolupracovník prostě vadil. Štefánikova hvězdárna na pražském Petříně letos oslavila 90 let od svého otevření.

Tomáš Prosecký,  foto: Martina Bílá

Štefánikova hvězdárna,  foto: Martina Bílá
"Vítejte v hlavní kopuli Štefánikovy hvězdárny, tohle je ten nejstarší dalekohled, na který se lidé skládali jako na Národní divadlo. Prezident Masaryk přispěl 20 tisíci korunami. Dalekohled tehdy stál 80 tisíc korun," představuje vedoucí hvězdárny Tomáš Prosecký dalekohled, který se nachází v jedné z kopulí,“ prezident Masaryk tedy zaplatil čtvrtinu. Další příspěvky dala Živnobanka, vím, že se na to skládaly i vojenské posádky atd. Někdy od svého otevření je dalekohled tady a s menšími úpravami slouží stále skvěle. Dalekohled byl původně koncipován pro pozorování měsíce, patřil vídeňskému selenografovi a selenologovi panu Kőnigovi, takže pro pozorování Měsíce je výborný. Do dnešní doby na Měsíci můžeme rozlišit detaily řádově o velikosti kilometru až dvou podle toho, jaké jsou zrovna pozorovací podmínky.

Přes den jej používáme na pozorování Slunce jednak pomocí okuláru jednak na projekční desku, kde teď ale není nic vidět, neboť je zataženo. Ale teď se nám tam trošičku mraky protrhávají, teď je to krásně vidět. Pojďme se kouknout k té desce..."

Štefánikova hvězdárna,  foto: Martina Bílá
A tady se můžu podívat do Slunce?

"Normálním dalekohledem doma to nezkoušejte, protože byste se koukla tak dvakrát a pak už byste neviděla nikdy nic."

Ani přes zakouřené sklo?

Štefánikova hvězdárna | Foto: Martina Bílá,  Radio Prague International

"Ne, rozhodně ani přes zakouřené sklo to nezkoušejte. Ale můžete se kouknout přes svářečské sklo. Tam je to tuším nějaké číslo dvanáct, třináct, to je bezpečné. Pro opravdové pozorování Slunce ale musíte mít specializované dalekohledy. My tady máme okulár, který většinu toho slunečního světla odstiňuje mimo. Jestli chcete vědět, proč se do toho Slunce nemáte koukat napřímo, tak můžete zkusit dát ruku co nejblíž k tomu. No, a teď už víte, proč se do dalekohledu nemáte koukat přímo očima."

Se Štefánikovým jménem

Štefánikova hvězdárna se rozhodně nezrodila ze dne na den. Dřív, než byla postavena na Petříně, zřídila Česká astronomická společnost pozorovatelnu v jeskyni v Gröbovce. Podmínky v ní byly ale nevhodné, a tak se brzy hledalo jiné místo. A o Petříně se už uvažovalo dlouhá desetiletí. Nakonec stavbě hvězdárny dopomohla i tragická shoda okolností. Jeden ze zakladatelů Československa Milan Rastislav Štefánik zahynul při letecké havárii, říká Jakub Rozehnal, ředitel Hvězdárny a planetária hlavního města Prahy:

Socha Milana Rastislava Štefánika před budovou hvězdárny,  která nese jeho jméno,  foto: Martina Bílá
"Milan Rastislav Štefánik, který kromě toho, že byl generálem, diplomatem a státníkem, byl také astronomem. Otevření hvězdárny, která je po něm pojmenována, se bohužel nedožil. Je smutnou skutečností, že právě jeho tragická smrt dala nový popud k tomu, aby byla tady v Praze vybudovaná observatoř pro ty nejširší lidové vrstvy, aby mohly pozorovat nebe a dozvědět se něco o vesmíru. A to hvězdárna plní doposud."

Vy se odvoláváte na Štefánika, připomínáte, že byl astronom. Čím přesně se zabýval?

"Já bych rád řekl, že Štefánik, když zemřel, tak byl mladší, než kdokoliv, kdo sedí za tímto stolem. Je naprosto úžasné, co za tento krátký život dokázal. Z astronomie se věnoval především Slunci. Dá se říct, že se podílel i na budoucích úspěších expedic za zatměním Slunce, na kterých byla prokázána Einsteinova teorie relativity. Založil celou řadu stanic, které se věnovaly pozorování Slunce a velmi přesnému měření času. Astronomii se věnoval i během své vojenské a diplomatické dráhy. Není bez zajímavosti, že držel časový rekord ve výškovém pobytu, když 14 dní pobýval na vrcholu Mont Blancu, kde pomáhal zajistit chod observatoře, která tam byla do nedávné doby."

Do výkladu Jakuba Rozehnala se vkládá předseda České astronomické společnosti Petr Heinzel:

Jakub Rozehnal,  ředitel Hvězdárny a planetária hlavního města Prahy,  foto: Martina Bílá
"Štefánik vystudoval astronomii na pražské univerzitě a byl opravdu významných astronomem. Řadu let působil na pařížské observatoři. Pařížská observatoř byla původně vybudována v centru města a dodnes tam je, stejně jako máme v Praze Klementinum. V devatenáctém století se ale město rozrůstalo a světelné znečistění začalo být opravdu velké. Proto se vybudovala nová pobočka observatoře místě, které se jmenuje Medon. To už není Paříž, je to něco, jako u Prahy Říčany. V Medonu se využila část původního zámku a zámecký park, kde se postavila observatoř. Právě tam Štefánik pracoval a v parku tam je i jeho socha. Medonská observatoř má dodnes velkou tradici právě ve výzkumu Slunce a nás Astronomický ústav AV v Ondřejově s ní úzce spolupracuje."

Pozor na meteority!

Štefánikova hvězdárna,  foto: Martina Bílá
Do hvězdárny se můžete podívat i ve dne a vůbec to nemusí být prohlídka nudná. Naopak. S nadšením vše, co na návštěvníka čeká, kolegyni i mě popisuje Tomáš Prosecký. Třeba hned na začátku v místnosti, která se věnuje meteoritům. Na některé z nich si můžete i sáhnout:

"Jsou těžké, protože je to vlastně železo. Na Zemi totiž dopadnou jen ty, které jsou na bázi železa, ty ostatní v podstatě odhoří v atmosféře."

Jak často se stane, že takový meteorit spadne? Ono je to fakt poměrně těžké, tak jestli se máme preventivně koukat nahoru?

"To asi nejde, nicméně to množství, které dopadá, je docela výrazné. Docela nedávno, v polovině června, byl astronomickým ústavem zaznamenán poměrně jasný bolid, který byl svou jasností srovnatelný s měsícem v první čtvrti. Česká republika je v tomto světově významná, v této části astronomie působí naši přední odborníci, kteří dokáží na základě záznamů z bolidové sítě spočítat dráhu tělesa a potenciálně vyhledat zbytek, který dopadl na povrch. Svého času to bylo dokonce tak, že na světě existovalo, tuším, šest meteoritů, které se takto podařilo dohledat. Z toho dva byly někde v USA a dva byly v České republice. A teď si srovnejme tu plochu."

Opustili jsme meteority a stoupáme po schodech. Kam dostoupáme?

Štefánikova hvězdárna,  foto: Martina Bílá
"Dostoupáme do prvního patra, kde jsou ty stálejší expozice. Je tady expozice, která je věnována astronomii obecně. Ve střední části se pak věnujeme historii astronomie, a vzadu je interaktivnější část, která se zabývá fyzikou, pokusy, a protože se bavíme o astronomii, tak zejména jde o optiku. Jsou tam optické lavice, kde je možno si poskládat různé typy dalekohledů apod."

Na tiskové konferenci se mluvilo o tom, že vy, kteří se teď hvězdami a nebem zaobíráte, jste se nadchli pro věc právě na hvězdárně jako děti. Jak to bylo u vás?

"Já jsem se rozhodl až na gymnáziu. Pocházím sice z rodiny, která je humanitně zaměřená, ale utekl jsem a někdy ve třetím ročníku, když dávali reprízu Oken vesmíru dokořán, tak mě to zaujalo a přihlásil jsem se tady na kurz. V roce 2000 jsem dělal závěrečné zkoušky a pak jsem tady působil jako demonstrátor a chvíli pak jako zaměstnanec. Pak mě existenční nouze donutila utéct do komerční sféry, abych se v první polovině tohoto roku nakonec vrátil zpátky sem na hvězdárnu."

Česko bohaté na hvězdárny

Prohlídkou jedné kopule hvězdárny jsme naši návštěvu začali, prohlídkou té druhé ji ukončíme. Tomáš Prosecký cestou do ní popisuje, jak vypadá takové ideální počasí:

"Pro astronomii je ideální jasné počasí. Podstatné je jasno a klidná atmosféra. Co se týče chvění atmosféry, tak je lepší pozorování v zimě, kdy je atmosféra chladnější a klidnější. Ale zase je zima. Když se podíváte do dalekohledu, který tady máme, tak zhruba 300 400 metrů od nás je vidět vrcholek Petřínské rozhledny. Pokud jej chcete vidět v osmdesátinásobném zvětšení, tak neváhejte, můžete se podívat."

Štefánikova hvězdárna,  foto: Martina Bílá
Hvězdná obloha přitahuje pozornost už od pradávna. K tomu, abyste si i jako laici v milionech jejích světel zorientovali, vám může pomoct speciální mapka, která vám představí nebe v různých měsících a dnech. Jak vypadá noční obloha 6. července?

"Šestého července, to už je typická letní obloha. V této půlce, která bude postupně zapadat, vidíme typická jarní souhvězdí. Tady už úplně zapadá Lev, Pastýř. Tady je Herkules, který přechází do léta, které nám akorát kulminuje. Nejvýraznější, základní orientační útvar na letní obloze, tzv. letní trojúhelník, tvoří nejjasnější hvězdy - Vega ze souhvězdí Lyry, Deneb ze souhvězdí Labutě a Altair ze souhvězdí Orla."

Zakladatelé plánovali, že hvězdárna bude otevřena veřejnosti a ročně ji může navštívit okolo 4 tisíc lidí. Dnes je jich desetkrát tolik. Velkou část z nich tvoří turisté ze zahraničí. Veřejně přístupná hvězdárna je pro ně atraktivní, ve své vlasti se třeba ještě s žádnou takovou nesetkali. Česko má totiž jednu z nejhustších sítí lidových hvězdáren na světě.