V České republice chybí komixová gramotnost
Tolerujete komixy? Vzali jste někdy nějaký do ruky? A dokázali jste ho dočíst? Kdo žije v zemi s tradicí komixu, možná tyto otázky příliš nechápe. V České republice se ale celá desetiletí komix nejenže nerozvíjel, ale byl systematicky potírán komunistickou propagandou jako produkt buržoazní kultury, odlesky těchto názorů dnes zaznívají v tvrzení, že dnešní děti jsou líné číst knihy, čtou už jenom komixy. Zajímavé názory přivezl z Olomouckého festivalu Libri kolega Vilém Faltýnek.
Literární festival Libri v Olomouci letos uspořádal diskusi o dosud v Čechách tak málo známém či spíše tak málo renomovaném žánru, jakým je komix. V tuzemsku vnímán jen jako vizuálně atraktivní způsob tlumočení krvavých, detektivních či fantastických příběhů se supermany a krásnými blondýnkami. Slovenská parodie těchto představ o komixu vychází úspěšně od 90. let na Slovensku pod názvem Roger Krowiak a Miroslav Zelinský představil v Olomouci rozhlasové zpracování nového českého překladu (Petrov 2004).
Olomoucká diskuse se zaměřila na souvislost mezi komixem a literaturou. Pravověrní zastánci komixu hájí názor, že komix je svébytné médium, které má s literaturou pouze některé shodné znaky, podobně jako je má s filmem: "Je lepší to nedávat dohromady, je lepší držet zvlášť literaturu a komix. Samozřejmě komix poučený na literatuře, protože se taky vyjadřuje slovem, komix ale zároveň i obrazem, takže by se klidně mohlo mluvit o komixu a filmu,"řekl Michal Jareš, redaktor literárního čtrnáctideníku Tvar.
"Já jsem přesvědčený, že komix je především vizuální médium. Dokonce si myslím, že výtvarná složka je důležitější než ta literární. A myslím si, že i komixy, které jsou zcela bez textu, jsou plnohodnotné, dobře fungují. Líbí se mi taková zjednodušující zásada, že v komixu má být textem vyjádřeno jen to, co nejde nakreslit. Mám rád komixy úplně beze slov," doplnil Tomáš Prokůpek, redaktor komixové revue Aargh!
Proč je tedy komix tak pravidelně mezi literaturu řazen? "Zavádějící je i to, že třeba Maus nebo nedávno vydaný komix Alana Moora Z pekla jsou vlastně knihy. Není to sešit, ale kniha. To je možná pro některé lidi, kteří o tom píšou, zavádějící. Když to má desky a předsádku, tak je to pro ně kniha, je to literatura," domnívá se Michal Jareš.
Mimo diskusi se ptám na svébytnost komixu i Martina Foreta, studenta literární vědy, který se historií a teorií komixu zabývá.
"Je to problematické, vzniklo i několik výzkumů, zásadní problém je ten, že informace, kterou komix nese, je uložena ve dvou kódech a čtenář musí být schopen oba kódy dekódovat naráz. Ne si nejdřív přečíst bubliny pak prohlédnout obrázky nebo naopak, nemusel by všemu dobře porozumět. Je ovšem třeba říct, že kreslené seriály, které vycházely u nás dřív, byly z komixového hlediska špatné, byly hodně literární. Takže tam nevadilo literární čtení, byla k tomu spousta obrázků. Ale dobrý komix pracuje s interakcí mezi obrazem a textem, tzn. to zajímavé vzniká mezi. A další problém čtení komixu je v tom, že je to sekvenční umění, vytahuje výseky nějakého děje a ten vlastní děj probíhá mezi těmi výseky. Vy si přečtete jedno políčko, kde něco začíná, druhé políčko, kde už je to dokončeno, a někde mezi tím se to stalo. A čtenář si musí všechno domyslet. Rekonstruuje ze střípků. A ne každý to umí. U nás chybí ta komixová gramotnost. Stejně jako starší generace měly problém s televizí, tak u nás je dnes hodně lidí, kteří mají problém s komixem, nemůžou ho číst, i když by je tématicky zajímal."
Takže to není tak, že komixy čte jen ten, kdo je líný číst normální knihu?
"Určitě ne, to dokládá i fakt, že spousta lidí má se čtením komixu problém. Setkal jsem se i s názorem, že manželku jednoho ze čtenářů bolí hlava, protože ty dva kódy nedá dohromady. Že se jí líbí obrázky, zajímá ji text, ale dohromady tomu nerozumí. Je to jiný druh gramotnosti."
Martin Foret se svěřil, že on sám mívá z četby komixu podobné zážitky, jaké mívají jiní lidé při četbě běžné knihy.
"Určitě to byl prožitek holocaustu v knize Maus od Arta Spiegelmanna (Torst 1997). Ono to sice bude znít lacině, protože to je ten nejexemplárnější příklad, který se udává. Ale na záložce i Umberto Eco píše, že pokud dvě myši v koncentračním táboře hovoří o lásce, tak člověk nemůže zůstat klidný. Navíc je to symbolicky kresleno, různé národy jsou zobrazeny jako zvířata, pohrává si s nacistickou symbolikou. Navíc se to téma prolíná s generačním střetem, kdy se autor vyrovnává se svým otcem, jehož příběh je ten z holocaustu. Určitě taky rekonstrukce krvavého řádění Jacka Rozparovače (Z pekla, BB-Art 2004) vyvedená velmi působivou syrovou linkou, propracovaná do nejmenších detailů pokud jde o faktorgrafii. To je taky věc, která s člověkem hne."
Chystá se nějaký projekt, který by měl šanci etablovat komix v Čechách?
"Já si myslím, že do značné míry k tomu může přispět v podstatě cokoliv, pokud to ukáže, že médium je žánrově neomezené. Pokud bude dobrá sci-fi, pokud bude dobrá sbírka poezie, dobrý horror, dobrá detektivka... pokud to všechno bude v komixu, tak se už neudrží názor, že to je všechno jen pro děti."
V Čechách už znikají původní komixy, časopis Aargh! tiskne pravidelně menší práce dalších autorů. Začínají vycházet zahraniční překlady. Jaroslav Rudis a Jaromír 99 vydali nedávno knižně Bílý potok. Této knize se budeme věnovat v některé z příštích knihovniček.
