V obchodech se u nás nezdraví
Olga Tsech se do Česka přistěhovala před šesti lety z ruského severu. Vystudovala tu dvě školy, právě nastoupila do svého prvního zaměstnání a přemýšlí, že se tady usadí natrvalo.
Naučit se dobře mluvit je otázkou vůle
Ruština je slovanský jazyk, je tu určitá příbuznost skloňování, zdolávání češtiny bylo pro Olgu o něco snadnější než pro některé jiné cizince.
Každý jazyk má své nástrahy. Pro Olgu to je údajně výslovnost.
„Čeští kamarádi mi říkají, že špatně vyslovuji délky a taky mám problémy se slovní zásobou. To chce prostě čas.“
Kromě zdolávání jazyka nebylo těžké si na život v Česku zvyknout. A osvojit si chování, které je u nás běžné.
„Když přijedu o prázdninách domů a pozdravím prodavačku, tak se na mne dívá docela otráveně. Jako, že to se u nás nedělá. Pozdravit prodavačku v obchodě není normální, ale pomalu se se to zlepšuje.“
Chcete se v Čechách usadit natrvalo?
„Chtěla bych tu zůstat. Zatím neuvažuji o tom, že bych jela někam dál do západních zemí. Buď zůstanu tady, nebo se vrátím domů.“
Olga je mladá žena. Nabízí se otázka, jak vychází srovnání mezi českými a ruskými mladíky.
„Mladí lidé v Rusku nejsou tak vázaní na kariéru jako česká mládež. Víc přemyslíme o rodině. Míváme i dříve děti než je tomu tady v Čechách. To je takový jediný rozdíl. Jinak samozřejmě záleží na osobnosti.“
