Vánoce v evropských zemích
Vydejme se spolu na krátké putování po některých evropských zemích, po jejich vánočních zvláštnostech. A nemusíme přitom jezdit daleko. Stačí v těchto dnech navštívit Muzeum středního Pootaví ve Strakonicích a zhlédnout výstavu věnovanou oslavě Vánoc v různých evropských zemích. Průvodkyní nám bude kurátorka výstavy Jana Šilhanová. Otevíráme těžké dveře a vstupujeme do hradní kapitulní síně. Pohled vlevo nás zve do Anglie...
"Na tomto malinkém kousku jsme se snažili přiblížit charakter takové klasické anglické nálady s krbem, ušákem a nádherně vyzdobeným vánočním stromečkem. Anglické vánoce mají své zvláštnosti. Oproti našim vánocům se dárky nenadělují na Štědrý den, ale až ráno na druhý den. Vánoční dárky zde nosí Father Christmas, a protože je to tak trochu spojení s tím novodobým Santa Clausem, který chodí komínem, tak děti na Štědrý večer hází svá přáníčka přímo do komínu, aby se velice rychle k tomu Father Christmasovi dostaly. Co my nemáme a co v Anglii mají, je slavnostní oběd na první svátek vánoční, který se nese v takovém obrovském veselí. Co k tomu všechno patří? Je to jednak slavnostní menu, které se odvíjí od drůbeže a různých rybích pokrmů.
O anglickém pudinku kolují různé zvěsti - někdo si ho velice pochvaluje, jiní zase říkají, že se nedá jíst. Z čeho se takový vánoční pudink připravuje?
"Já jsem si pro tuto výstavu připravila starý recept z 19. století, který se už dnes až tolik nedodržuje, i když ty základní ingredience jsou podobné. Pište si: Pudink se připravuje ze 3/4 kg sušených švestek, 1/4 kg rozinek, 30 dkg strouhanky - ta bývá z tmavého chleba, 20 dkg mouky, do toho se dá 9 vajec, sklenička brandy, 1/4 kg směsi oříšků s perníkem, a teď dávejte pozor, to vše se zamíchá do 30 dkg hovězího loje. Všechna tato směs se vaří šest hodin, pak se naleje do formy a nechá ztuhnout."
Nemohu říct, že bych zrovna na to měl chuť. Ale budiž, proti gustu žádný dišputát. Vedle vidím tři velikánské bonbóny zabalené do krásných barevných papírů. Co to je?
"Tyto bonbóny jsou speciálně anglické. Dnes už vlastně ani nejsou bonbónky. Je to takové vánoční překvapení balené zvláštním způsobem, který si přivezl z Francie cukrář Tom Smith v polovině 19. století. Těmto bonbónům se říká Christmas cracker. Cracker znamená třaskající, třaskat, a opravdu, když rozbalujete toto překvapení, tak jakmile rozloupnete obal, bonbón vydá ránu. Má to zajímavou historii. Když si cukrář Smith přinesl francouzský způsob balení, tak bonbónky takto zabalil, ale ještě něco málo originálního mu k tomu chybělo. Večer o tom přemýšlel, v krbu praskal oheň, a jeho napadlo, že to by právě mohlo být ono, kdyby se do vánoční nálady dostalo takové třaskání. A tak namočil papírový pásek v určité chemické sloučenině, pak jej vložil do bonbónů, a při rozbalování vznikla rána. Na světě byly vánoční crakers."
K Vánocům neodmyslitelně patří koledy. Vidím, že tady máte zajímavý text anglické koledy.
"Ona to vlastně ani není koleda. Je to vánoční píseň, v Anglii velmi oblíbená, a pro nás velice zajímavá, protože v textu se dozvíme něco o českém králi Václavovi. Ta píseň je zajímavá svou historii. Slova totiž napsal Angličan John Mason Neale v roce 1853, ale hudba je údajně o 300 let straší a pochází z Finska. Další zvláštností této písně je to, že v ní nenajdeme nic o zrození Ježíška. Je to příběh, ve kterém vystupuje český král Václav, a protože se ten příběh udál na svatého Štěpána, tak se tato píseň zpívá o Vánocích. Ten příběh je poměrně ponurý, smutný, a přitom se tato koleda zpívá velice svižně a velice vesele."
Pojďme teď na druhou stranu kanálu La Mance, do Holandska. Co zajímavého nabídnete?
"V Holandsku jsme se ani tak nevěnovali času vánočnímu, ale zastavili jsme se především u tradice mikulášské, která je v této zemi velmi silná. Asi proto, že svatý Mikuláš je patronem námořníků a Holandsko je zemí, která se rozprostírá na břehu moře. My jsme tuto tradici vybrali také proto, že dnes se do všech zemí promítá Santa Claus, a málo kdo ví, jak vlastně tento název vznikl. V Holandsku se totiž svatý Mikuláš řekne Sint Nicolas, což pak zlidovělo do názvu Sinterklass. Když se pak Holanďané poprvé vylodili v Americe a přivezli s sebou své vánoční zvyky, tak z toho ´po americku´ vznikl Santa Claus. Dnes v sobě Santa Claus nese zvyky severských bohů a svatého Mikuláše, ale zná ho snad každé dítě na celém světě."
Vidím tady dva dřeváky, z nichž čouhá sláma a na ní je v jednom mrkev a ve druhém bonbóny. Co je to za zvyk?
"Svatý Mikuláš nechodí v Holandsku pěšky, ale přijíždí na koni, po svém boku má sluhu Pieta, a když přijede nadělovat do rodiny s dětmi, tak sluha nejprve zkontroluje, jestli v připravených dřeváčcích je pamatováno na koníka. Pokud je tam sláma, pokud je tam mrkev, může se nadělovat dárky."
Vy jste mi také vyprávěla takový zajímavý příběh o trojici obchodníků, kteří se vraceli z trhu a nevedlo se jim zrovna nejlépe...
"To je taková moje oblíbená holandská vánoční pohádka, která vypráví o třech trhovcích, jak se na bruslích vrací po zamrzlých holandských kanálech pustinou domů, Jsou velice smutní, protože je vánoční čas a oni nemají žádné dárky pro své děti. A jak tak jedou a dumají, najednou uvidí někde na vzdáleném poli skulinkou ve staré chatrči světýlko. Vydají se tím směrem a objeví scénu zrození Ježíška, svatou rodinu, která nemá nic k jídlu, nemá žádné dřevo na ohřev. Trhovci se o to málo, co si vezou z trhu, se svatou rodinou rozdělí a pak se vrací domů. Když už se blíží ke svým domovům cítí, že jejich prázdné vaky najednou těžknou. Jsou však tak znaveni, že to ani moc nevnímají. Přijedou domů, vybalují a omlouvají se, že trh byl neúspěšný. Najednou se však z vaků vyhrne spousta jídla, spousta dárků. Stal se prostě zázrak, potkalo je něco neskutečného."
Dostáváme se do Francie, do Provence. Proč torna Provence?
"Protože zde se vlastně zrodila tradice stavění jesliček. Do Francie na konci 13. století právě do této oblasti přišli první Františkáni, kteří, po vzoru svého zakladatele Františka z Assisi, začali znázorňovat scénu zrození pomoci figur. Zpočátku to byly obrovské dřevěné figury zdobené zlatem a oblékané do drahých oděvů. Jesličky se stavěly hlavně v kostelech a rozšířily se po celé Francii. Později, v době Francouzské revoluce, byly ale kostely zavírány a jesličky se stávaly rodinnou záležitostí. Právě v Provence vytvořil první figurky Jean-Louis Lagnel na přelomu 18. a 19. století. Figurky se nazývají Santons, v překladu ´malí svatí´. Od té doby začíná obrovská popularita provensálských betlémů. Pro nás je velice zajímavé sledovat, jak se na těchto malinkých figurkách odráží celý region. Když vezmete střed toho betléma, tak klasická rodina je znázorňována v betlémech z různých regionů stejně, ale speciálně u těch provensálských figurek, kterých je nepřeberné množství, vidíte charakter té krajiny, vidíte tamější řemesla. Specialitou těchto Santons je, že to jsou hliněné figurky, které se od počátku vyrábí stále stejným způsobem. Dnes naleznete na jihu Francie v každém městečku, v každé vesnici dílnu, která se touto výrobou zabývá. Jsou obrovské trhy věnované pouze těmto malým Santons."
Hovořili jsme o vánočním menu v Anglii. A co Francouzi? Rádi jedí o Vánocích?
"Francie je země, která je nerozlučně spjatá s dobrým jídlem a s dobrým pitím, s dobrým vínem, a samozřejmě o Vánocích se to změní v jednu obrovskou, velkou hostinu. Co taková slavnostní večeře obnáší? Je to až dvanáct různých chodů. Menu se skládá z ústřic, klobásek, vína, pečené šunky, salátů, ovoce a sladkostí, na venkově se připravuje pečený krocan s kaštanovou nebo lanýžovou pastou. Francouzi si také rádi dopřávají škeble, kaviár nebo žabí stehýnka. A nesmí chybět ani sýrová tabule. Jako dezert se často servíruje tzv. Kristův chléb ozdoben cukrovou pěnou. Anebo pro nás zvláštní dezert, který má tvar polena. Je to vánoční poleno, které je spojeno s další tradicí: Na počátku Vánoc se do krbu mělo vložit velikánské poleno, které mělo bez přestání hořet po celé svátky."
Jdeme dál. Vidím tady človíčka. Je to trpaslík, není to trpaslík? Je to malé, má to dlouhé vousy, kdo to je?
"To je jeden z darovníků, který nám připomene sever. Je to severský skřítek Nisse, který naděluje dárky v Norsku."
Co jiného máte ze severských zemí na výstavě, kterou jste připravila?
"Severské země jsou pro mne zvlášť zajímavé, protože je tam na vánočních tradicích nejvíc cítit propojení s tou dávnou pohanskou mystikou, a je to také vidět na mnoha postavách, které jsou s vánočním časem spojené. My jsme tady například vybrali velkou oslavu svaté Lucie. Lucie je vlastně jediný svátek, který může být označen jako typicky švédský. Má mnoho podob. Jednak je to oficiální oslava, která se připravuje daleko dopředu, protože průvod, který vede Lucie, musí vést reprezentativní dívka. Podmínkou je, aby měla dlouhé blond vlasy, a to bývá často tou nejdůležitější kvalifikací. Dívka má na hlavě korunu, což je spletený vřesový věnec, a na něm jsou světýlka nebo svíčky. Tento průvod se vydává ulicemi města, navštěvuje různé školy, ústavy a podobně, a Lucie rozdává dárky."
Ze Švédska se spustíme trochu níž, do Dánska. Vidím tady zajímavě nazdobený stromeček...
"Tento stromeček na výstavě mám velmi ráda, protože je to opravdu ozdoba zvláštní, o které málo kdo z nás ví. I když se jedná o proplétanou papírovou ozdobu, kterou známe třeba z krabic našich babiček, kdy byly z kartonu různě zdobené proplétané kornoutky na cukroví. Tato ozdoba, v Dánsku nazývaná Julehjertet, má zvláštní původ. Někdy v polovině 19. století udělal Hans Christian Andersen, známý dánský pohádkář, srdíčko propletené ze dvou barev - žluté a zelené. Toto srdíčko bylo pravděpodobně inspirací pro tiskaře vánočních papírových ozdob, tak že během několika let se začala v Dánsku objevovat srdíčka z různými barvami, ale také z různými vzory. Dnes už je to tradice, která se udržuje po několik generací. Každé malé dánské dítě se doma o Vánocích učí plést dánská srdíčka."
Co zvláštního přináší vánoční Itálie. Tady vidím nějakou Ježibabu...
"My jsme udělali z této italské Befany spíše takovou hezky vypadající babičku, a vlastně Italové ji dnes takovou podobu dávají také. To je jediná žena, která se mezi vánočními darovníky objevuje. Je to postava, která naděluje dárky v Itálii, ale ne o Vánocích, nýbrž až na Tři krále. I když ten svátek je v Itálii velice důležitý, dokonce dárky, které se schovávají na Tři krále byly vždycky větší než na Vánoce, bohužel už se ta tradice za poslední tři desítky let začíná trošičku ztrácet."
Jaké vánoční zajímavosti najdeme u našich sousedů v Německu?
"Vánoce v Německu jsou v mnohém podobné našim Vánocům, českým Vánocům, ale řekla bych, že jsou mnohem zdobnější, mnohem honosnější. Již o první adventní neděli se v německých domácnostech objevují adventní věnce se svíčkami, děti dostávají adventní kalendáře s různými obrázky zimních krajinek a postaviček."
Kdo v Německu rozdává dárky?
"Ježíšek jako u nás, ale dříve se tradoval takový vánoční duch, kterému se říkalo Weihnachtsmann, tedy vánoční muž. Býval obvykle oblečen do takového dlouhého šedého kabátu s kapucí, v jedné ruce nosíval malinký nazdobený stromeček, a přes rameno měl plný pytel vánočních dárků."
Vidím, že tady máte vystavené zajímavé vánoční pyramidy. To je nějaká německá specialita?
"Ano. My jsme se snažili v Německu objevit něco, co tolik lidí zase nezná. A k tomu samozřejmě právě patří krušnohorské pyramidy a krušnohorské oblouky. Jako my stavíme betlémy, tak oni si staví obrovské pyramidy. Původ těch pyramid je pravděpodobně spojen s bývalým zvykem, kdy se do domácností nebo do kostelů nosily zelené větve, které se stavěly do takové pyramidy a nahoře se nechávala svítit svíce. Toto všechno dáno dohromady plus zkušenost krušnohorských havířů a jejich zvláštnosti se propojilo v takový zvyk vytvářet stupňovité pyramidy, které na vrcholu mají otáčivou vrtuli. Ta se točí díky tomu, že na okrajích pyramidy jsou uspořádány svíce. My známe tyto pyramidy malinké, ale málo kdo zná pyramidy, které mají třeba až 12 metrů a jsou centrem vánočního dění v krušnohorských vesničkách. Tradice těch obrovských pyramid vznikla asi tak ve třicátých letech minulého století."
Tady na stromečku vidím nevšední ozdoby. Odkud jste je přivezli?
"Tento stromeček je ozdoben výhradně ozdobami z tzv. leoninských drátků, nebo chcete-li vánočními ozdobami, které nesly společný název lameta. Stromeček nám sem přijeli nazdobit sběratelé z městečka Roth poblíž Norimberku, kde existovala továrna na výrobu tzv.leoninských drátků. Německo ale nemá pouze tyto ozdoby. Patří mu i další prvenství, a to jsou ozdoby skleněné. Pověstné a dlouhou historii má především městečko Lauscha, kde dnes fungují dvě sklářské továrny, ale původní výroba je známá už od 16. století."
|
A dostáváme se do Rakouska.
"Rakouské Vánoce, to je především nepřetržitý sled různých koncertů, muzicíruje se i v rodinách. Rakušané hudbu velice milují. Myslím, že každý zná píseň ´Tichá noc, svatá noc´, v originále ´Stille Nacht! Heilige Nacht!´, ale možná už nezná její zajímavou historii. Téměř před 190 lety ve venkovském kostele svatého Mikuláše v rakouském Oberndorfu zazněla poprvé tato vánoční píseň v podání Františka Josepha Mohra a Franze Xavera Grubera a kostelního sboru za doprovodu Mohrovy kytary. Vypráví se, že Joseph Mohr byl přinucen napsat slova pro tuto vánoční píseň a doprovodit ji kytarou, protože v kostele, kde sloužil, byly porouchané varhany a do začátku půlnoční mše nezbývalo tolik času, aby mohl zajistit jejich opravu. Mohr se údajně vydal za svým přítelem Gruberem, a spolu složili píseň, kterou pak v kostele zahráli. Zajímavé je, že tato píseň se velice rychle rozšířila, ale šířila se jako píseň lidová, hudba byla dokonce připisována známým skladatelům, tu Haydnovi, tu Mozartovi či Beethovenovi. Gruber se ještě za svého života velmi snažil, aby mu autorství bylo přiznáno, ale oficiálně se tak stalo až po jeho smrti, a to velice pozdě, až na sklonku 20. století, kdy se našel rukopis, na kterém je rukou připsáno v pravém rohu, že hudbu k těmto slovům složil Franz Xaver Gruber. Když vzpomeneme Josepha Mohra, tak ten umřel velmi chudý jako zcela neznámý člověk, nespojovaný s touto písni. Jediné, co se o něm tradovalo, že to byl velice hodný člověk, který všechno, co měl, rozdal potřebným. A možná že právě tato skutečnost je součástí takového zázraku té Tiché noc, že slova pocházejí z představ takové dobré duše, že melodii složil neznámý hudebník, a ani žádná známá pěvecká osobnost při jejím prvním uvedení nezpívala. A přesto se v této písni skrývá takové mocné poselství, a málo kdo nepocítí při jejím zvuku takové to vánoční krásné dojetí.
Spolu s kurátorkou výstavy Janou Šilhanovou doufáme, že Vás vánoční návštěva v několika evropských zemích potěšila. Hezké Vánoce.
|
