Vladimír Morávek se vrací do Husy na provázku
V dnešní kulturní rubrice přinášíme rozhovor s režisérem královéhradeckého Klicperova divadla Vladimírem Morávkem. Ten se po mnoha letech vrací tam, kde kdysi začínal, do brňenského Divadla Husa na provázku. S Vladimírem Morávkem si povídal Vilém Faltýnek.
"Myslím, že jsem měl obrovské štěstí, že jsem během těch deseti let hledal a našel skvělé herce a tak jsem se tedy naučil věřit v ohromující sílu hereckého výkonu. K tomu už není potřeba nic jiného. Na začátku, když jsem byl ještě ten syn avantgardy, tak jsem myslel, že tu a tam do toho musí spadnout šutrák z prava a někdo musí mlátit vší silou do kolejnice, ale to už mě opustilo," připouští režisér Morávek. Dramaturgyně Lucie Němečková se zamýšlí nad příčinami rozkvětu Klicperova divadla, který je v kontextu oblastního divadla v této míře velice neobvyklý:
"Tímhle hradeckým zázrakem si láme hlavu spousta teoretiků, spousta divadelníků. myslím, že Hradec je výjimečný tím, že je tam nejen činoherní divadlo, je tam i loutkové divadlo Drak, od konce 80. let tam působí amatérské divadlo té slavné lidové školy Jesličky. Opravdu si myslím, že to sedělo na řediteli Zemanovi, který má perfektní divadelní myšlení, měl čuch na Vladimíra Morávka, který právě opouštěl Divadlo na provázku a navzdory jeho pověsti se ho tam nebál pozvat."
Jeho působení zde v této sezóně končí. Morávek se od září vrací do Husy na provázku.
"Já bych vlastně jenom rád všechno vrátil tam, kde to bylo. Když jsem kdysi na ten Provázek přišel, to bylo divadlo, které mě zcela oslnilo. Bylo to evropské divadlo, bylo schopno v evropském kontextu zářit. A tak toi je ten můj plán. Ono se mezitím trošku unavilo, spousta věcí se stala, a tak já cxhci, aby trochu nabralo síly, sestavit znovu nejtalentovanější možný tým a usilovat o totéž - být předním českým a předním evropským divadlem. To je ten plán."
Když jsem před časem hovořil s dosavadním (a stále ještě čerstvým) šéfem Husy Lubošem Balákem, mluvil podobně. Ale ten pokus se zřejmě nepovedl.
"A třeba povedl, a třeba nepovedl, kdo to posoudí? A hlavně, všechno, co věřím, že zúročím, všechno to bude mít kořeny vté éře, a třeba ne úplně nejslavnější, ale přesto v éře Luboše Baláka."
Tento Morávkův přechod předznamenává náročný projekt čtyř inscenací na motivy čtyř inscenací Fjodora Michajloviče Dostojevského pod názvem Sto roků kobry. Morávek je nyní, zvlášť po úspěchu jeho filmu Nuda v Brně, velice oslavován. Návrat do Brna lze také považovat za velkou satisfakci a uznání uměleckých kvalit jeho práce. Podle divadelního kritika Michala Čunderleho je ovšem možné si s úspěšchem klást také nejednu otázku nad Morávkovou prací.
"Ty pochybnosti nebo dotazy nebo rozpaky se týkají zejména toho, o co vlastně jde, co se říká tady tím způsobem inscenování a čeho se tím může dosáhnout. je to divadlo nesmírně dramatické, sázející na konflikty a na maximálně emotivní herectví a působení toho divadla. Zároveň se do toho třeba úplně nevejde ten Dostojevský jako takový. Síla Morávkova rozhodně není v tlumočení myšlenek, to v žádném případě, ale v tlumočení maximálně vybičovaných konfliktů. A to on umí vlastně velice dobře a v Čechách a na Moravě je v tomhle ohletu toho času asi nejdisponovanější.,"říká o režiséru Morávkovi divadelní kritik Michal Čunderle.
Morávkovo divadlo bývá označováno za barokní, expresivní, v jeho představeních zní velmi hlasitá hudba, herci křičí, co jim hlasivky stačí.
Proč herci ve vašich inscenacích tak často křičí?
"Aby pak mohlo nastat to hluboké, dlouhé a nepřerušené ticho."
Lucie Němečková: "Je pravda, že muzika občas hraje příliš nahlas a bývá mu to vytýkáno. Já myslím, že to všechno souvisí s Vladimírovým pohledem přes jakousi lupu, on všechno nazírá tak, že je to větší, širší, objemnější a zárověň prázdnější, kde to má být vyprázdněné. On věci vidí jasně a jak říkám, jako přes zvětšovací sklo. A to křičení? No, je to prostě expresivní divadlo..."
Michal Čunderle: "Je otázka, jestli je to produktivní cesta, jestli je možné se takto vykřičet, jestli to nabízí nějaké vnímání, nějakou komunikativní rovinu, jestli se z toho člověk něco dozví víc, než to, že někomu je jo ouvej."
