Jubilující divadlo pracuje na Perverzi v Čechách
Divadlo Husa na provázku oslavilo v uplynulém týdnu 40. výročí svého vzniku. Tato scéna patřívala k centrům nejprogresivnější umělecké tvorby v Československu. Oslavy, které nyní proběhly pod vedením uměleckého šéfa Vladimíra Morávka, naznačují, že k vlastní tradici se divadlo staví svobodně a nabírá nový dech.
"Když jsme před deseti lety všechny sepisovali, došli jsme k číslu téměř 1200. Je to velký počet herců, kteří jsou dnes rozhodujícími herci naší generace, nejrůznějších muzikantů, scénografů, autorů..."
říká Petr Oslzlý, jeden z hlavních dramaturgů divadla. Husa na provázku se poprvé divákům představila v březnu roku 1968. Čtyřicáté výročí události si někteří její tehdejší účastníci, a především jejich následovníci, připomínají „permanentním festivalem“. Oslavy začaly už loni v listopadu. První část se odehrávala ve vzpomínkovém duchu na „zlatá šedesátá“ a vyvrcholila Excentrickým bálem, druhá část přinesla v prvním dubnovém týdnu řadu vzpomínkových koláží, diskusí, příležitostných představení a derniér. Proč toto rozdvojení? Vysvětluje Petr Oslzlý.
"Jménem této skupiny, která už přijala do štítu jméno Husa na provázku, jsem navštívil Adolfa Kroupu a nabídl se mu s touto skupinou jako kolektiv, který pro něho bude zdarma pořádat vernisáže a starat se vůbec o všechny kulturní programy, které v rámci svého provozovacího pověření směl pořádat. Ve Statutu Domu umění nestálo, co to má být za pořady. Stálo tam: doprovodné pořady. A my jsme té vágní formulace využili k tomu, že jsme tam mezi obrazy začali hrát divadlo."
"Já jsem Divadlo Husa na provázku znal a navštěvoval jsem ho, hlavně když vystupovalo v Praze na Chmelnici. Byl jsem s nimi spřátelen a dokonce Divadlo na provázku hrálo ještě v éře komunismu jednu moji kratší hru (Zítra to spustíme, pozn. V.F.), která ovšem samo sebou nemohla být uvedena pod mám jménem. A teď se sem tedy tímto způsobem vracím."
Jak se divadlo Husa na provázku za 40 let existence proměnilo? Co z jeho původní podoby přetrvalo a co naopak odnesl čas? Hovoří Petr Oslzlý.
"Tak vzal čas samozřejmě to, že již nejsme jednogenerační divadlo, dnes máme soubor tří generací, od těch nejmladších po nejstarší, z nichž někteří aspoň jako externí spolupracovníci v souboru zůstávají. Třeba Jiří Pecha, zakládající člen. Ale věřím pevně, že nevzal čas charakter divadla, jako jakési hledání alternativy k velkým divadlům. Nejde už o nějakou opozici, ale prostě o trochu jiný způsob práce. A především co nevzal čas, co naopak vyzrálo, poněvadž to získalo technické podmínky, je práce s variabilním prostorem."
Dnešní umělecký šéf Vladimír Morávek se z tradice divadla hlásí zejména k principu nepravidelnosti, který je podle něj blízký postmoderní estetice. Během oslav se divadlo rozloučilo s některými profilovými inscenacemi, které tvořily v posledních letech tvář divadla. Kromě inscenací Evy Tálské a Petra Scherhaufera je to také Morávkův vlastní projekt Svlékání z kůže, spojení čtyř inscenací děl Fjodora Michajloviče Dostojevského (Sto roků kobry). Téma, které zde započal, hodlá odkrývat nadále.
