Jubilující divadlo pracuje na Perverzi v Čechách

Брно - Театр Гусь на веревке (Фото: Яна Шустова)

Divadlo Husa na provázku oslavilo v uplynulém týdnu 40. výročí svého vzniku. Tato scéna patřívala k centrům nejprogresivnější umělecké tvorby v Československu. Oslavy, které nyní proběhly pod vedením uměleckého šéfa Vladimíra Morávka, naznačují, že k vlastní tradici se divadlo staví svobodně a nabírá nový dech.

Husa na provázku v Centru experimentálního divadla
Husa na provázku je mezi divadly pojem. Podobně třeba jako Semafor, Činoherní klub nebo Studio Ypsilon. Vždy se tu dělalo divadlo na vysoké umělecké úrovni a aktuální, nikoli dobově poplatné. Specifická škola zdejších režisérů a dramaturgů, která má své kořeny v meziválečné avantgardě, poznamenala stovky divadelníků, kteří Husou prošli:

"Když jsme před deseti lety všechny sepisovali, došli jsme k číslu téměř 1200. Je to velký počet herců, kteří jsou dnes rozhodujícími herci naší generace, nejrůznějších muzikantů, scénografů, autorů..."

říká Petr Oslzlý, jeden z hlavních dramaturgů divadla. Husa na provázku se poprvé divákům představila v březnu roku 1968. Čtyřicáté výročí události si někteří její tehdejší účastníci, a především jejich následovníci, připomínají „permanentním festivalem“. Oslavy začaly už loni v listopadu. První část se odehrávala ve vzpomínkovém duchu na „zlatá šedesátá“ a vyvrcholila Excentrickým bálem, druhá část přinesla v prvním dubnovém týdnu řadu vzpomínkových koláží, diskusí, příležitostných představení a derniér. Proč toto rozdvojení? Vysvětluje Petr Oslzlý.

Petr Oslzlý,  foto: autor
"Ten vlastní vznik my proto takto ambivalentně rozdělujeme na 1967 - 1968, druhá polovina roku 1967 byla rozhodující pro vznik té ideje, a 15. března 1968 bylo první představení."

Z derniéry Havlovy Zahradní slavnosti,  foto: autor
Iniciátorem vzniku divadla byl tehdejší pedagog JAMU Bořivoj Srba, zakladateli jeho studenti. Jednogenerační studentský soubor však neměl střechu nad hlavou. Proto se obrátili na osvícené vedení Domu umění, přední brněnské galerie.

"Jménem této skupiny, která už přijala do štítu jméno Husa na provázku, jsem navštívil Adolfa Kroupu a nabídl se mu s touto skupinou jako kolektiv, který pro něho bude zdarma pořádat vernisáže a starat se vůbec o všechny kulturní programy, které v rámci svého provozovacího pověření směl pořádat. Ve Statutu Domu umění nestálo, co to má být za pořady. Stálo tam: doprovodné pořady. A my jsme té vágní formulace využili k tomu, že jsme tam mezi obrazy začali hrát divadlo."

V rámci Dne Zahradní slavnosti zahrála skupina The Plastic People of The Universe,  foto: autor
Oslav se minulý týden zúčastnil i dramatik Václav Havel. Před posledním uvedením Zahradní slavnosti, kterou mělo divadlo na repertoáru 18 let, se zúčastnil jako herec čtení ze své nové hry Odcházení.

"Já jsem Divadlo Husa na provázku znal a navštěvoval jsem ho, hlavně když vystupovalo v Praze na Chmelnici. Byl jsem s nimi spřátelen a dokonce Divadlo na provázku hrálo ještě v éře komunismu jednu moji kratší hru (Zítra to spustíme, pozn. V.F.), která ovšem samo sebou nemohla být uvedena pod mám jménem. A teď se sem tedy tímto způsobem vracím."

Jak se divadlo Husa na provázku za 40 let existence proměnilo? Co z jeho původní podoby přetrvalo a co naopak odnesl čas? Hovoří Petr Oslzlý.

"Tak vzal čas samozřejmě to, že již nejsme jednogenerační divadlo, dnes máme soubor tří generací, od těch nejmladších po nejstarší, z nichž někteří aspoň jako externí spolupracovníci v souboru zůstávají. Třeba Jiří Pecha, zakládající člen. Ale věřím pevně, že nevzal čas charakter divadla, jako jakési hledání alternativy k velkým divadlům. Nejde už o nějakou opozici, ale prostě o trochu jiný způsob práce. A především co nevzal čas, co naopak vyzrálo, poněvadž to získalo technické podmínky, je práce s variabilním prostorem."

Dnešní umělecký šéf Vladimír Morávek se z tradice divadla hlásí zejména k principu nepravidelnosti, který je podle něj blízký postmoderní estetice. Během oslav se divadlo rozloučilo s některými profilovými inscenacemi, které tvořily v posledních letech tvář divadla. Kromě inscenací Evy Tálské a Petra Scherhaufera je to také Morávkův vlastní projekt Svlékání z kůže, spojení čtyř inscenací děl Fjodora Michajloviče Dostojevského (Sto roků kobry). Téma, které zde započal, hodlá odkrývat nadále.

Václav Havel  (vlevo) a Vladimír Morávek,  foto: ČTK
"Sto roků kobry je projekt o životě bez Boha, o trýzni, tomu jsme se věnovali v uplynulých třech a půl letech. Teď v novém projektu Perverze v Čechách zase přemýšlíme o pojmu morálka. První díl byly Lásky jedné plavovlásky, k jejichž uvedení nám dal Miloš Forman souhlas, my jsme je uváděli jako podobenství doby, kdy všichni v něco věřili, nadšeně se domnívali, že není krásnější místo k narození, kde se dá tančit až do rána. A v rámci té euforie došlo k té strašné katastrofě, která ve svém důsledku tomuto národu uložila žít nemorální život ve lži, v předstírání, bez mravního imperativu. O tom je projekt Perverze v Čechách. Druhým dílem bude montáž z Havlových textů, tzn. právě o tom životě v 70. a 80. letech, a pointou bude pravděpodobně za rok nějaký nejsoučasnější text, který bude mluvit o tom, jak se žije v zemi, kde se, jak říká pan prezident, nikdy nežilo lépe, kde se dá cestovat kamkoliv, koupit cokoliv - a zdali to stačí."