Výstava ve Strakově akademii přibližuje osudy politických vězňů po únoru 48

V úterý byla na Úřadu vlády v Praze zahájena výstava Jedni z nás. Na 36 osudech politických vězňů ukazuje represe, jakých se dopouštěl komunistický režim po únoru 1948. Výstavu připravilo občanské sdružení Post Bellum, které ve spolupráci s Českým rozhlasem zaznamenává výpovědi pamětníků totalitních režimů.

Podle premiéra Mirka Topolánka, který výstavu Jedni z nás zahajoval, nesmíme ani dnes na dobu před 60 lety zapomínat:

"Nesmíme zapomenout na ty, kteří nevinně trpěli v komunistických kriminálech a lágrech, na šibenicích a před popravčí četou, kteří byli umučeni či zastřeleni na útěku či při přechodu hranic. Na ty, kteří přišli o život, o zdraví, o své blízké."

Výpovědi pamětníků a obětí totalitního režimu zaznamenává občanské sdružení Post Bellum. Novináři a historici tak za sedm let zachytili osudy více než sedmi set lidí. Jsou mezi nimi vojáci, duchovní, bývalí vězni nacistických koncentračních táborů, kteří byli znovu uvězněni komunisty, sedláci, učitelé, vědci. Podle Mikuláše Kroupy ze sdružení Post Bellum bylo natočeno na 1500 hodin rozhovorů:

"Kdybychom měli vydat knížku ze všech textů, tak by měla 6520 stran a zhruba čtyři tisíce fotografií. Hledáme médium, které by dokázalo ty naše příběhy zveřejnit, a asi neexistuje nic jiného než internet, kde bychom mohli umístit každou naši nahrávku, každý náš příběh."

Jedním z typických osudů lidí, kteří byli po roce 1948 perzekvovaní, je příběh generála Tomáše Sedláčka. Veterán 2. světové války bojoval v zahraničních armádách i ve Slovenském národním povstání. Po r. 1948 ho komunisté obvinili z přípravy vojenského spiknutí, vyšetřovatelé ho brutálně mučili a nakonec byl odsouzen na doživotí. Propuštěn byl na amnestii v r. 1960. Generál Sedláček se vernisáže výstavy ve Strakově akademii také zúčastnil.

Bohumil Laušman,  foto: ČTK
"Čím jsem starší, tím méně chápu, že tři roky po tak strašné 2. světové válce tady byl nastolen režim, který opět zřizoval žaláře, koncentráky a který popravoval. Kde se ve státě, který byl založen Tomášem G. Masarykem, vzalo tolik nenávisti a zrůdnosti?"

Do vězení se ovšem v 50. letech dostávali lidé i za absurdní provinění. Maminka paní Jany Roubalové byla odsouzena jen za to, že do jejího domu na Sázavě jezdili na neděli spolužáci jejího syna. Komunistická justice v nich ovšem viděla protistátní skupinu:

"Celá moje rodina byla zavřená. Můj bratr byl v Jáchymově, maminka byla v Rakovníku, bylo to hrozné utrpení."

Na vernisáži výstavy se sešly desítky politických vězňů. Život v komunistickém vězení tu připomněli plukovník Josef Zenáhlík a František Zahrádka. Bachaři jim nedovolili ani hrát na harmoniku:

"Dokonce v Muzeu 3. odboje v Příbrami máme i trestní lístky, kdy nás nachytali, samozřejmě zabavili nám hudební nástroje a příkladně nás potrestali." /Dále hraje harmonika/