Z rozhlasového archivu
Pro dnešní ukázku z archivu Českého rozhlasu jsem sáhl do roku 1935. Začíná slovy rozhlasového hlasatele: "V přestávce opery poslechněte si přednášku Dr. Pavla Eisnera Dva národy na jednom území". Už samotný fakt, že známý kritik, básník a překladatel byl rovněž velkým znalcem pražské německé literatury, dává tušit, o čem asi bude řeč.
"V Čechách a v zemi Moravskoslezské žijí vedle sebe v nerozlučném prolnutí lidé dvou národů, z nichž každý má svou svébytnou kulturu, své duchovní statky. A tyto duchovní statky zůstávají spoluobčanům druhé národnosti téměř šmahem neznámy a utajeny. Je mezi nimi něco jako čínská zeď. Znamenitými staviteli této čínské zdi byli v bývalém Rakousku Němci. Svou povýšeneckou nevšímavostí k duchovnímu životu českému. Je však na příslušnících dnešního národa většinového, aby nebyla napodobena tato neslavná praxe. Tato zhoubná praxe, jež se na rakouském Němectvu trpce vymstila. Ale ať politický protivník, ať spojenec při díle budovatelském, jednoho je potřebí: znát toho druhého, toho druhého ducha, tu druhou duši. A toho druhého ducha, tu druhou duši nelze poznat lépe, než v kulturním dědictví, a zde zas především v hlasech, jimiž promlouvá umění, jimiž promlouvá písemnictví."
Pavel Eisner dále uvádí, že čeští Němci tvoří "prastarou kulturní ornici, jejíž duchovní plodivost a rodivost je velmi značná," a připomíná mnohá jména, která se zapsala do "velké literatury německé". Zároveň ale zdůrazňuje jejich sounáležitost s českou zemí, což se v písemnictví projevuje "bohatou regionální členitostí". Je poutáno k rodné hroudě. "Ale, co je to ta rodná hrouda," táže se Eisner? A odpovídá, že jde přece o "částici společné vlasti nás všech".
"Je v Evropě velkou vzácností, aby dva národové dvěma literaturami usilovaly zvěčnit a světlem ráje obdařit jednu jedinou zem...takže obě literatury společně tvoří jednu jedinou mapu lásky, od Horní Plané až do Slezska, od Krušných hor daleko na moravských východ."
