Zachraňte naše děti, žádali před 25 lety krajané z válečného Daruvarska
V září a říjnu 1991 bylo do Česka odvezeno tisíc pět set dětí z válkou ohroženého Daruvaru a jeho okolí. Češi v Chorvatsku na to vzpomínají s hrdostí a smutkem. Výročí připomněl program „Aby se nezapomnělo“ a také dvě výstavy.
Když v srpnu 1991 začaly na Daruvar dopadat miny, krajané se zbraní v ruce bránili domov a Československý svaz hledal způsoby, jak uzavřít mír. Poslal apel i československému prezidentovi Václavu Havlovi.
Do Daruvaru přijela parlamentní delegace v čele s Viktorií Hradskou, která měla zjistit, jakou pomoc krajané potřebují, a dostala jednoznačnou odpověď: „Zachraňte naše děti!“ Stejný je i název výstavy, která ukazuje dramatické okolnosti jejich odjezdu a pobyt v Česku.
Děti odjely na čtyři týdny, zůstaly čtyři měsíce
Jen o dva týdny později odjel z Daruvaru první konvoj autobusů, které pro děti poslala československá vláda. O několik dnů později druhý, třetí, čtvrtý. Všechno pro odjezd se připravovalo v daruvarské České základní škole Jana Amose Komenského pod vedením ředitelky školy a předsedkyně Svazu Čechů Lenky Janotové, která celou akci vedla.
Patnáct set dětí, bez ohledu na národnostní příslušnost, bylo ubytováno v rekreačních střediscích po celé České republice. Odjely na čtyři týdny, a zůstaly čtyři měsíce.
O pobytu dětí pravidelně informoval týdeník Jednota. I články z této doby jsou vidět na výstavě, kterou připravila učitelka dějepisu Anna Vodvárková. Na vernisáži připomněla podmínky, za jakých odjezd dětí probíhal. Jak tehdy pracovali váleční reportéři, přiblížil na druhé výstavě autor fotografií Tony Hnojčík. Právě jeho fotografie se dostaly do mnoha novin a agentur.
Poděkování patřilo učitelům
V průběhu slavnostního večera se recitovaly básně a četly texty z knihy Listy svědectví a díků, kterou Svaz vydal v roce 1992. Účinkovali také ti, kteří byli před dvaceti pěti lety dětmi. A vzpomínali. Popisovali atmosféru, která panovala na ubytovnách, ovzduší nejistoty a naděje, zmínili nesobeckou péči svých hostitelů, jejich snahu pobavit je, aby se jim po domově co nejméně stýskalo.
Během večera několikrát zaznělo poděkování učitelům, kteří se o ně starali. Eva Zetová, členka souboru, který tehdy připravil pro daruvarské děti folklorní program, v dopise mimo jiné napsala: „Je dobře, že už je to minulost, že už snad nikdy nebudeme muset chránit děti před válkou“.
