Zažil fašismus, komunismus i emigraci. Život Zdeňka Sternberga by mohl být námětem na film
V pondělí 19. ledna zemřel Zdeněk Sternberg, představitel významného šlechtického rodu, který žil v průběhu více než osmi století v Čechách a na Moravě. Až do své smrti žil na hradě Český Šternberk na Benešovsku, který byl rodině navrácen v restituci. Život Zdeňka Sternberga poznamenala nejen druhá světová válka, ale především komunistická totalita.
Rod Šternberků patří mezi nejstarší české šlechtické rody. Prvním známým příslušníkem byl Diviš z Divišova, který žil ve 12. století. Jeden z jeho potomků – Zdeslav, který pracoval pro krále Přemysla Otakara II. – se rozhodl kolem roku 1240 vybudovat honosné sídlo.
Nad řekou Sázavou nechal vystavět hrad, pojmenoval jej podle rodového erbu, zlaté osmihroté hvězdy, a podle dobového zvyku poněmčovat názvy, tedy Sternberg (Stern = hvězda, Berg = hora), a přijal nový přídomek ze Sternberga. Dnes hrad nese název Český Šternberk.
Hrad vlastní už 20 generací Šternberků téměř nepřetržitě. „Během těch staletí jsou pouze dvě krátká období, kdy rodu hrad nepatřil. Když byl zestátněn a pak ještě období 18. století, kdy vymřela jedna z větví Šternberků, ale pak ho jiná větev koupila," vysvětlila kastelánka hradu Zuzana Míková.
Hrabě Zdeněk Sternberg
Také hrabě Zdeněk Sternberg se na hradě 15. srpna 1923 narodil. Během druhé světové války, kdy měla 11členná rodina na hradě vymezen jeden byt, studoval na gymnáziu. Po znovuotevření vysokých škol studoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, ale z politických důvodů nebyl připuštěn k promoci.
V roce 1949 byl hrad komunisty znárodněn. Díky oblibě místních tam Jiří Sternberg, otec Zdeňka, působil - jako jediný příslušník české aristokracie po komunistických konfiskacích - ve funkci kastelána na svém vlastním hradě. Rodině komunisté vymezili tři pokoje v prvním patře a ostatní místnosti mimo prohlídkovou trasu zapečetili.
Sám Zdeněk pracoval v té době na šachtě v karvinských dolech, z toho dva roky jako příslušník Pomocných technických praporů. Jeho postava je zachycena v kultovním filmu Černí baroni, kde ho zosobnil Václav Vydra.
Od roku 1956 se Zdeněk Sternberg živil jako kulisák v Karlínském hudebním divadleVydržel tam 12 let. V té době byl pronásledován Státní bezpečností, která chtěla informace o jeho známých doma i v zahraničí. Odolával výslechům, domovním prohlídkám, výhrůžkám, různým zadržením i neustálým telefonátům. V roce 1968 s manželkou Alžbětou a synem Filipem emigroval do Rakouska, kde se postupně vypracoval až na zástupce ředitele potravinářského koncernu.
Po listopadové revoluci se Zdeněk Sternberg vrátil do Československa, kde v roce 1992 restituoval rodový majetek včetně hradu Český Šternberk. Od té doby tam i s manželkou bydlel. Zanedbaný hrad postupně rekonstruoval a zveleboval. Museli opravit jak veškeré pokoje, tak exteriéry. Většinu oprav financovali sami. K obývání si rodina upravila první patro, zbytek zpřístupnila veřejnosti.
Rodokmen
Je mezi nimi i pracovna, které vévodí rodokmen na stěně. Nejníže na kmeni je vyobrazen Zdeněk Sternberg. K rodokmenu se váže i jedna historka. Sternbergové o něj málem přišli, ale zachránila je návštěva jakési delegace.
"Když sem přišla státní správa, tak tu rodokmen viset nesměl. Byl uložen na půdě, naházen bez ladu a skladu v krabicích. Jednou po sestře pana Sternberga chtěli, aby tady provedla nějakou vysokou delegaci. Mysleli, jak to bude dobře vypadat, když je dcera bývalého majitele provede po hradě. A ona řekla: dáte mi ten rodokmen. Tak se jí ho podařilo získat. Tuším, že přes belgického velvyslance se rodokmen dostal na Západ. Tam si ho vyzvedl pan Sternberg, který byl už v té době v emigraci. Rodokmen nechal zrestaurovat. Po revoluci, když se sem vrátili, ho mohli zase dát na své původní místo," vysvětlila průvodkyně Bára Řeháková.
V roce 2005 obdržel Zdeněk Sternberg za své celoživotní postoje od prezidenta republiky státní vyznamenání – Medaili Za zásluhy.
