Zdeněk Fibich: Poem

0:00
/
0:00

Na nejednom díle z hudební klasiky se spáchalo násilí v podobě nejrůznějších úprav. A bývá jenom na síle hudební myšlenky, zda těmto úpravám odolá. Fibichům Poem je melodií, která se proslavila právě díky úpravě.

Zdeněk Fibich,  foto: Wikimedia Commons,  Public Domain

Většinou se říkává, že Poem je část Selanky v podvečer, což je taková symfonická skladba, velice milá, asi třináctiminutová, ale málokdo ví, že ten slavný Poem pochází ještě z jiného díla. Jde o rozsáhlý klavírní cyklus Zdeňka Fibicha, který se jmenuje Nálady, dojmy a upomínky.

Fibichův osobní život byl smutný, plný neštěstí a tragických úmrtí nejbližších, dětí i první manželky. Druhé manželství, kdy se oženil se sestrou své zesnulé choti, už bylo sňatkem z rozumu. Ve zralém věku, to bylo Fibichovi 42 let, se bláznivě zamiloval do mnohem mladší Anežky Schultzové z vážené pražské rodiny, kterou učil hudební kompozici. Jeho život se ze dne na den převrátil naruby.

A co bylo neméně důležité. Kromě citové exploze se u skladatele probudila neuvěřitelná tvůrčí plodnost, která mapuje hluboký a vášnivý milenecký vztah s mladou Anežkou. A takhle přišly na svět Nálady, dojmy a upomínky. Hudební historikové považují tento Fibichův cyklus za velice nesourodý, ale ono víceméně jde o autorovy osobní prožitky. Říká se, že je to vlastně jakýsi hudební milostný deník.

Jen tak pro zajímavost, některé skladbičky, kterým Fibich rád říkal kousky, mají názvy: Jak jsme spolu seděli na Žofíně, Jak šli poprvé na ulici… Někdy je v názvu kousku první osoba, někdy je to ve třetí osobě. Například Jak se Anežka učila. Fibich tu vyjadřuje půvaby Anežčina těla, její povahu, její rozmary, vypráví příběhy, které spolu prožili. Některé poznámky přidala i sama Anežka. Láska to byla vzájemná. Museli mít spolu krásný vztah.

Anežka Schulzová,  foto: Wikimedia Commons,  Public Domain

A z této záplavy klavírních kousků, kterých byly stovky, se najednou překvapivě vynoří tóny Poemu. Tam, kde bychom je nečekali. Málokdo zná do hloubky všechny Fibichovské opusy a jeho rozsáhlý cyklus.

Za popularitou Poemu stojí Jan Kubelík

Tato nevelká skladbička by se asi utopila v tom obrovském Fibichovském cyklu Nálady, dojmy, a upomínky. Asi bychom o ní ani nevěděli, kdyby se na scéně neobjevil český houslový virtuos Jan Kubelík. On Poem objevil, on ho tak vlastně nazval, to není Fibichův název. A co je zásadní? Houslový mistr Kubelík upravil původní melodii do dnešní známé podoby. Převzal vlastně úplnou předehru této melodie ze Selanky v podvečer, je to tedy předehra Fibichova, nikoli Kubelíkova. Ta ústřední melodie se tam samozřejmě několikrát objevuje. Má i zajímavou střední část, ve které zaznívají flétnová sóla. Fibich tím chtěl prý zachytit tlukot slavíků na Pražském Žofíně, kam denně docházel za svou milenkou Anežkou. Skladatel bydlel nedaleko, v Ostrovní ulici a na Žofín to měl kousek.

Dnes už v centru Prahy slavíci dávno netlučou. Ale pocity, které tam před mnoha a mnoha lety prožíval, nám zamilovaný Fibich odkázal do dnešních časů.

Cyklus Hity klasické hudby vznikl na základě projektu Lukáše Hurníka a Bohuslava Vítka Hit tisíciletí vysílaného v minulosti na stanici Českého rozhlasu Vltava. Audioverzi načetli Lubica Bergmanová a Jan Bumba.