Zemřel bývalý redaktor Svobodné Evropy a velvyslanec Richard Belcredi
Před Vánoci zemřel bývalý redaktor Rádia Svobodná Evropa Richard Belcredi. Bylo mu 89 let. Pochází z významného šlechtického rodu, který v roce 2010 oslavil své tisící narozeniny. Žil v Brodku u Prostějova, kde restituoval zámek.
Richard Belcredi se narodil roku 1926 v Brně - Líšni, kde rodina vlastnila zámek s hospodářstvím. Po únoru 1948 se rozhodli pro emigraci. Zůstal jen bratr Ludvík, který byl později poslán do tábora nucených prací.
Také Richard Belcredi původně s rodiči neemigroval, protože chtěl dokončit právnickou fakultu. Z té byl po roce vyloučen. Tehdy za ním přišel přítel a varoval ho, že ho chtějí zavřít do kárného tábora. Pod Lanžhotem přebrodil řeku Dyji a dostal se do Rakouska.
Díky náhodě se vyhnul atentátu
Na Univerzitě Svobodné Evropy ve Štrasburku začal studovat politické vědy. Koncem roku 1952 se zde objevil Pavel Tigrid, který sháněl studenty do Radia Svobodná Evropa. „Já jsem říkal: ,Tak nás tady nechte dostudovat a potom přijdeme'. - ,A kdepak, za dva roky jsi v Praze'. A než jsem se otočil, tak jsem byl v Mnichově. Tam jsem strávil třicet let ve Svobodné Evropě“, uvedl v roce 2012 Richard Belcredi v rozhovoru pro sdružení Post Bellum. Stal se tak jedním z prvních redaktorů Svobodné Evropy.
V roce 1981 se díky náhodě vyhnul bombovému atentátu. Kvůli nemoci manželky odešel z kanceláře dřív. V ten den vybuchla bomba nastražená Johannesem Weinrichem, členem teroristické organizace „Ruce světové revoluce“. Vedl ji známý terorista Illich Ramiréz Sanchez, známý jako Carlos.
Knihy se pašovaly v nádržích
Richard Belcredi byl také jednatelem společenství Opus bonum, které organizovalo proslulé Frankenské semináře, a společně s Pavlem Tigridem a dalšími lidmi také pašoval zakázanou literaturu do zemí východního bloku.
„Nádrže aut byly plné knih a časopisů. Byla tam jen malá škvíra na benzin, takže jsme museli pořád tankovat“, uvedl v rozhovoru pro sdružení Post Bellum.
Domů se dostal po 40 letech
S manželkou, která pocházela z rodu Rohanů, se Richard Belcredi setkal v Paříži. Zemřela v roce 1983. „Děti jsme k češtině nevedli. Copak jsem věděl, že bude nějaký Gorbačov?! Teď mně to kluci strašně vyčítají a učí se. Jeden žije v Mnichově a druhý ve Vídni. Dost často sem jezdí. Obzvlášť ten z Vídně. Vždyť je to sem sto dvacet kilometrů“, uvedl pro Post Bellum Richard Belcredi.
Domů se dostal po zhroucení komunistického systému po čtyřiceti letech. Navštívit místa svého dětsví jel hned v prosinci. Jeho rodiče se návratu již nedočkali a jsou pohřbeni ve Vídni. V restituci mu byl vrácen zámek v Brodku u Přerova. A v roce 1994 přijal Richard Belcredi post velvyslance ve Švýcarsku. V roce 1998 dostal Řád Tomáše Garrigua Masaryka za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva.
Zádušní mše se bude konat v kostele v Brodku u Prostějova 2. ledna. Pohřeb bude v Rakousku.
Rod Belcredi pochází ze severní Itálie a na Moravě se usídlil v 18. století po sedmileté válce. Do Česka se přiženili, a rychle se sžili s místním prostředím. V roce 1938 se rodina připojila k prohlášení české vlastenecké šlechty obhajující zájmy republiky a nedotknutelnosti státních hranic. To později znamenalo uvalení nucené německé správy na majetek rodu.
