Žytomyrský spolek volyňských Čechů oslavil 25 let své činnosti
Žytomyrský spolek volyňských Čechů patří k nejstarším na Ukrajině. Vznikl 6. května 1991 jako pobočka Československého kulturního sdružení J. A. Komenského. Předsedkyní se stala na dlouhých 23 let MUDr. Emilie Snidevič. Když se přestěhovala za prací do Čech, nahradila ji ve funkci prof. Ludmila Číževská.
Češi, kteří přišli na Volyň, se po práci scházeli, zpívali české písničky. Díky nadšencům vznikala divadla, dechové kapely. Na začátku třicátých let 20. století došlo na Ukrajině k politickým procesům, řada krajanů byla odsouzena k smrti či nucenému pobytu na východní Sibiři. Od roku 1937 byla výuka ve školách s menšinovým vyučovacím jazykem zakázána úplně. Krajanská činnost se začala obnovovat až koncem 80. let 20. století.
Výuce češtiny začne sloužit nové centrum
Oslav 25 let spolku se zúčastnil mimořádný a zplnomocněný velvyslanec Ivan Počuch, tajemnice Zdeňka Caisová, předsedkyně organizace krajanských spolků na Ukrajině Ludmila Muchina a další hosté.
Na Žytomyrské státní technologické univerzitě bylo slavnostně otevřeno „České centrum kultury a vzdělávání Václava Dlouhého“, které bude sloužit k výuce češtiny. Budou se tu pořádat výstavy, besedy, promítat české filmy. Univerzita spolupracuje se čtyřmi českými univerzitami ve Zlíně, Praze, Českých Budějovicích a Jihlavě. Od zřízení centra si slibuje zvýšení počtu studentů češtiny i objem vzájemné výměny studentů mezi univerzitami. Slavnostní pásku společně s rektorem univerzity přestřihl velvyslanec Ivan Počuch a studentům popřál, aby zde získávali globální pohled na ČR, seznamovali se s jazykem, životem v Čechách, dokázali se v něm orientovat a rozumět mu.
V muzeu je listina cara Alexandra II., kterou pozval Čechy na Ukrajinu
Ve Vlastivědném muzeu bylo veřejnosti představeno etnografické oddělení s mimořádně hodnotnou sbírkou české lidové kultury, která pochází od předků zdejších krajanů. Sbírkové předměty obsahují např. originální listinu ruského cara Alexandra II., ve které zval Čechy na Ukrajinu, významné či rodinné dokumenty, rukopisy, osobní doklady, fotografie nebo korespondenci krajanů se svými příbuznými v Čechách.
Cílem je, aby si návštěvníci udělali představu o životě v bývalých okolních českých vesničkách, seznámili se se zařízením domácností, hospodářstvím, řemesly, lidovým oděvem, uměním, náboženstvím a zvyky. Nechyběly národopisné sbírky z okolí, např. lidové kroje, výšivky, nábytek nebo sokolské náčiní, sbírka skla, porcelánu, keramiky a kameniny, které krajané pro tuto výjimečnou příležitost zapůjčili.
Krajané vzpomínali na učitele a muzikanta Ivo Mičku
Součástí oslav byla také prohlídka prostor pro výuku a setkávání v krajanském spolku. Děti představily celoroční projekt „Na procházce Prahou a životem Karla IV“. Starší krajané zavzpomínali nad knihou „Dva měsíce u volyňských Čechů“ a na rakovnického rodáka Mgr. Ivo Mičku, od jehož úmrtí plynuly čtyři roky. Pan Mička byl na Volyň vyslán Centrem humanitární pomoci krajanům jako češtinář, kulturní a osvětový pracovník, muzikant a novinář. V rodinách u žytomyrských krajanů pobýval na podzim v roce 2003.
Úspěch měla i výstava obrazů „Češi na Volyni“ Vitalije Pravdyckého, talentovaného ukrajinského malíře Žytomyrské oblasti. Promítaly se i fotografie ze života českých předků, jejich stavby, i dávno nepoužívaná technika. Fotografie je v mnoha případech to jediné, co po českých předcích zůstalo.
