Stejně jako v roce 1904 měly být následující OH o čtyři roky později pořádány na jiném místě. Tentokrát však přeložení největšího sportovního svátku planetynezpůsobily rozmary organizátorů. Zasáhla tzv. vyšší moc, tedy nevyzpytatelná příroda.
Italský běžec Dorando Pietri v cíli maratonu na OH 1908
Původně se měla olympiáda uskutečnit v Římě, ale po výbuchu sopky Vesuv věnovala italská vláda veškeré finanční rezervy na obnovu Neapole. Na poslední chvíli se pořadatelství zhostil Londýn, kde během pouhých deseti měsíců vyrostl zbrusu nový stadion, jehož součástí byla atletická i cyklistická dráha, plavecký bazén a také prostor pro gymnastiku i zápas. Velká část soutěží se tak uskutečnila na jednom místě což bylo velmi pozitivní pro všechny návštěvníky Her. Nevídané drama přinesl maratonský běh. Na stadion dorazil jako první Ital Pietri, ovšem na dráze se pětkrát poroučel k zemi. Organizátoři se obávali, že zemře vyčerpáním přímo před zraky královny a tak mu pomohli zpět na nohy. Pietri nakonec vítězně protnul cílovou pásku, ovšem následně byl rozhodčími diskvalifikován pro přijetí cizí pomoci. Hry byly výjimečné také nadměrným počtem šampionů starších čtyřiceti let. Absolutním rekordmanem se v tomto směru stal Švéd Oscar Swahn. Ten vybojoval zlatou medaili ve střelbě na běžícího jelena jako šedesátiletý a dodnes je tak nejstarším olympijským vítězem v historii. Po absenci v St. Louis se olympiády opět zúčastnili i naši sportovci, kteří při slavnostním nástupu poprvé pochodovali pod vlastní vlajkou. Nejúspěšnějšími členy české výpravy se poměrně nečekaně stali šermíři. Bronzové medaile vybojovali Vilém Goppold a družstvo šavlistů.
