Adolf Born - výtvarník, který objevuje humor

Při příležitosti letošních 75. narozenin výtvarníka Adolfa Borna uspořádala Správa Pražského hradu známému kreslíři, grafikovi a ilustrátorovi výstavu v Císařské konírně. Přehlídka se jmenuje Od La Fontaina k Livingstonovi a zahrnuje Bornovy ilustrace ke třem knihám, grafiky z cest a pastely a akvarely s různými tématy. Většina děl vznikla za posledních pět let, které uplynuly od předchozí Bornovy výstavy na témže místě.

Jádro nebo podstatnou část výstavy tvoří ilustrace a z těch ilustrací je určitým vrcholem poslední práce, pohádky bratří Grimmů. Můžete popsat, jak jste přistupoval k té pro vás možná trochu netypické látce?

"Tak neřekl bych, že vrcholem jsou grimmové, protože ten start s La Fontainem mi otevřel, abych řekl nadneseně, brány francouzských srdcí, protože za La Fontaina a pak za Dumase jsem dostal takový ten titul rytíř. Ale ti Grimmové mě bavili v práci tím, že člověk si musel najít korekci a svoji interpretaci, protože jejich pohádky často v sobě skrývají teda parádní porci krutosti, ale poněvadž je to pro děti, tak jsem musel trošku tu krutost (korigovat), aby to trošku bylo cítit, ať už barevně nebo nějakým chmurným prostředím, ale přesto ne tak na plné pecky, jako to tedy bratři Grimmové říkají."

Charakter vašich kreseb je velice výrazný a osobitý. Mohl byste ilustrovat libovolnou látku?

"Ne, ne. Úplně vážně chmurné věci... Vlastně taky jsem dělal E. A. Poea, ale já ho miloval už jako kluk, ty jeho hrůzyplný novely mě fascinovaly. Ale přesto jenom je mi blížší, když je v tom náboj humoru. Když jsem dělali třeba loutkový film Robinson Crusoe s přítelem Stanislavem Látalem, tak jsme zjistili, že osud toho robinsona je plný humoru. V jiném slova smyslu. Protože on byl neználek a teď najednou musel zjistit, jak se vyrobí mouka, najít někde obilí, zasít ho, pak ho okopávat, takže se potácel pořád v takových potížích, ve kterých my bychom se potáceli taky."

Budete v oblasti knižní ilustrace pokračovat?

"Byla mi nabídnuta Kniha džunglí, takže zase trošku z jiné části světa. Kniha džunglí mě taky vždycky fascinovala, ale nikdy by mě nenapadlo, že se na mě obrátí, abych ji ilustroval. Tak - když to dobře půjde, tak zaplať pámbů za to."

Na výběru exponátů pro vástavu se podílel Jarmil Srpa. Podle něj je Bornův styl nezaměnitelný a je výjimečný i v zahraničním kontextu.

"On je osobitý svým projevem, jeho poznáte na dálku, že je to on. Ta jeho známost ve světě je díky tomu, že on do těch obrázků vnáší radost. A já myslím, že je velká část současného umění, které je melancholické, depresivní a chybí v něm víc radosti."