Kalendárium
Kalendárium tentokrát otevře připomenutí lidické tragédie.
"Celý svět je s námi u hrobu padlých občanů Lidic. Celým srdcem a celou duší je tu Československo. Nesčetné zástupy lidí, tisíce, statisíce občanů. Uprostřed štědrých lánů je bolavá země nasycená krví, podupaná zběsilými katy. Široký lán, kde lidičtí kdysi hospodařili a v bohabojné práci žili a v práci umírali," zaznělo v rozhlasové reportáži zachycující první tryznu k uctění památky lidické tragédie. Konala se za účasti předních představitelů státu tři roky po vyhlazení středočeské obce, tedy 10. června 1945. A právě na ní bylo oznámeno, že Lidice budou znovu vystavěny.
O lékaři Janu Jeseniovi se všeobecně vědí dvě věci - že provedl první veřejnou pitvu v českých zemích a že byl jedním z popravených po porážce stavovského povstání, pro které se vžilo označení "sedmadvacet českých pánů." Zůstaneme dnes u té první věci - ona slavná veřejná pitva oběšence se konala v roce 1600 v Praze, přihlíželo jí prý na tisíc lidí a trvala několik dní. Průběh pitvy pak Jesenius zachytil v jednom ze svých spisů.
"Zítra je tomu 20 roků, kdy Arbes zemřel, bylo mu 74 let, byl osleplý, byl chud, jako byl po celý život. Kdyby byly vydány jeho sebrané spisy, obsáhly by nějakých 60 nebo 65 silných svazků. Kdyby byl Arbes býval spisovatelem velkého národa, byl by žil v přebytku všeho. K jeho šedesátce byl by mu vděčný národ věnoval nějaký zámeček a dnes by dojista bronzový pomník jeho zdobil některé velké náměstí Prahy, rodného města jeho," takto promlouval v rozhlase v roce 1934 o Jakubu Arbesovi Josef Svatopluk Machar. Z oněch děl, které by souborně vydány obsáhly 65 silných svazků, jmenujeme například romaneta Newtonův Mozek nebo Svatý Xaverius. Jejich autor se narodil 12. června 1840. Machara by jistě potěšilo, že dnes je po Arbesovi pojmenováno v Praze náměstí, na kterém stojí i spisovatelova socha.
"O něm se vědělo jenom, že byl pracovníkem archivu ministerstva vnitra, ale jestli měl děti nebo nějaké příbuzné, to jsme vůbec netušili. Takže jsem byl hrozně rád, že v roce 2000, poté co jsem napsal jeden článek, se mi ozvala praneteř, byla to praneteř manželky Jaroslava Kursy a on zemřel bezdětný. Takže pak nastalo další pátrání, já jsem psal všem možným Kursům, ale nikdo nebyl příbuzný. Nakonec pomohla náhoda. V roce 2005 jsem přes ČTK napsal výzvu, že hledám podobiznu Jaroslava Kursy a ozvala se mi praneteř přímo Jaroslava Kursy a poskytla mi dvě fotografie. A pak to šlo jako po másle, najednou jsem začal zjišťovat, kdo s kým se znal, takže v současné době jsem našel asi pět fotografií tohoto autora československé vlajky."
Její autorství nebývalo vždy připisováno jen archiváři Kursovi, ale také akademickému malíři Jaroslavu Jarešovi a Čechoameričanovi Josefu Knedlhansovi.
Celá řada nepředstavitelných tvorů, slavné osobnosti české historie a také opice Žofka, Mach a Šebestová a samozřejmě pes Jonatán, ti všichni ožívají prostřednictvím obrázků Adolfa Borna, který v těchto dnech oslavil 80. narozeniny.
