Alternativní pohonné hmoty mají zelenou

Oldřich Jeníček (Foto: Autor)

Budeme v příštích letech jezdit obrazně řečeno stále více na obilí a řepku? Z obilí se vyrábí biolíh, který lze přimíchat do benzínu a z řepkového oleje zase metylester, který se přidává do motorové nafty. Využití biopaliv v dopravě je součástí evropského trendu podpory obnovitelných zdrojů energie. Jak si v tomto ohledu stojí Česko, to zjišťoval Zdeněk Vališ.

Oldřich Jeníček   (Foto: Autor)
Cílem Evropské unie je nahradit do roku 2020 jednu pětinu spotřeby klasických pohonných hmot alternativními palivy, zemním plynem, vodíkem a také biopalivy. Už v příštím roce by ale podíl biopaliv, tedy biolihu a metylesteru řepkového oleje, měl tvořit alespoň dvě procenta celkové spotřeby paliv. V dalších letech se pak má podíl biopříměsí každoročně zvyšovat až na téměř šest procent v roce 2010. Je Česká republika schopna dostát tomuto závazku? Oldřich Jeníček z ministerstva zemědělství si myslí, že ano, ale také upřesňuje.

"Tato směrnice z loňského roku staví ta směrná čísla trochu do pozice doporučených procent. Myslím ale, že Česká republika je na to docela solidně připravena. Tady už řadu let běží program uplatnění metylesteru řepkového oleje do motorové nafty a v menším rozsahu je tady podporováno i přidávání lihu do benzínu. Tyto dva programy by mohly splnit ten první nápor, který by měl zajistit dvě procenta biopaliv ke konci roku 2005."

To zní sice slibně, ale někteří odborníci přesto zvedají varovně prst. V Česku je už řadu let k dispozici tzv. bionafta, ve které je podíl metylesteru řepkového oleje dokonce 30 procent. Když se ale podíváme na celkovou spotřebu metylesteru v zemi, zjistíme, že tvoří jen jedno procento dnes užívaných paliv. A biolíh se dosud prakticky vůbec nepoužívá. Přitom všude v zemích Evropské unie už rostou jako houby po dešti lihovary, schopné dodávat potřebné palivo. Vyrobit takové palivo není vůbec tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Není líh jako líh. Jako příměs v palivu je možné využít jen zvláštním způsobem denaturovaný líh. A české lihovary k tomu nejsou patřičně technologicky přizpůsobené. Musely by tedy investovat. Jenže to má háček. Biopaliva vůbec jsou dvakrát až třikrát dražší než benzín či nafta. Zahájit jejich výrobu bez státní licence, která pro potřebnou kvótu zaručí úlevy od spotřebitelské daně, by bylo podnikatelskou sebevraždou. Ministr životní prostředí Libor Ambrozek říká, že ledy se už v tomto směru pohnuly.

Právní předpisy o daňových úlevách se tedy začnou upravovat na poslední chvíli. Jde samozřejmě o choulostivou záležitost. Vždyť bude také nutné zabezpečit, aby se biolíh s daňovou úlevou, který budou lít řidiči do nádrží svých automobilů, nemohl zaměnit s řádně zdaněným lihem, určeným pro lidská hrdla. S různým zdaněním stejného produktu jsme si už užili dost v mohutné aféře s topnými oleji. Jiné problémy nastávají u metylesteru z řepky, který se přidává do nafty. Kapacity na jeho výrobu Česko má. Na druhé straně zpracovatelé řepky nemají dosud jistotu, že dostanou od státu dotace, jaké dostávali v minulých letech. Potíž je v tom, že letos jsme vstoupili do Evropské unie a proto vláda se schválením dotace váhá. Teď totiž nic nebrání tomu, aby do Česka dovážela řepka odkudkoliv z unie. Jak naznačil i ministr financí Bohuslav Sobotka, mohlo by se stát, že z českých dotačních programů by vlastně měli zisk zahraniční producenti.

"Probíhá diskuse o tom, aby ty programy byly skutečně formulovány tak, aby efekty z těchto programů mohly inkasovat zejména čeští zemědělci. To znamená, aby nedocházelo k tomu, že v rámci těchto programů bude například podporována nadprodukce z jiných zemí Evropských unie."

Oldřich Jeníček z ministerstva zemědělství ale opět upřesňuje. Jak řekl Radiu Praha, nejde nyní o dotaci pro výrobce řepky, nýbrž pro výrobce samotného směsného paliva.

"Pokud jde o prostředky České republiky, tak ty jsou směrovány pouze a směsné palivo, které bude vyrobeno tady, v České republice. Evropská unie nedovoluje, abychom se třeba zavázali, že budeme zpracovávat ve výrobnách metylesteru jenom českou řepku. Jednou jsme vstoupili do Evropské unie, takže musíme respektovat volnost celého agrárního trhu unie. Můžeme si tady ale zajistit to, že metylester bude vyráběn v České republice. Tím podnikatelsky nikoho nezvýhodňujeme, ale Češi, protože jsou zde doma by určitou výhodu měli mít - třeba jen s menšími dopravními náklady. Dotace pak skutečně přijde na prokazatelně vyrobené směsné palivo. Tato vazba tedy řeší i to, že dotace nebude zneužita a zůstane tady v Česku."

Zazněly ale také hlasy, že z řepky je možné vyrobit palivo přímo, takříkajíc podomácku - čistě lisováním řepky. Takový produkt je stoprocentně bio a vychází dost levněji než průmyslová výroba směsné nafty. Pouze je třeba upravit motor pro spalování takového paliva. V Německu a Rakousku prý řidiči na zejména na venkově rádi podstupují takovou přestavbu svých dieselů. Podle Oldřicha Jeníčka však tudy cesta nevede. Přesvědčil se o tom ostatně přímo v Německu.

"Byli jsme se tam podívat na jedno družstvo, které mělo svou lisovnu, a svým členům poskytovalo olej z řepky do zemědělských strojů, které byly speciálně upraveny. Ta úprava není nikterak jednoduchá. Je to poměrně náročná záležitost. Ani tam v Německu to tedy není moc rozšířená praxe. Úprava motoru pak neumožňuje použít ani klasické, ani směsné palivo. Flexibilita, která by měla být zachována u těch vyšších strojů, není nákladově nijak vyvažitelná tím, že by se všechny zemědělské stroje přebudovávaly na řepkový olej a nemohly být potom použity s jiným palivem. Není to tedy program, který by řešil uplatnění biopaliv. Tady se musí především najít něco, co lze uplatnit plošně, aby se to dalo použít v běžném životě na území celého státu."

Občas se vedou rovněž spory o tom, zda je výhodnější soustředit se více na produkci metylesteru řepkového oleje nebo na výrobu biolihu. Budí to dojem, že ministerstvo zemědělství upřednostňuje řepku, ministerstvo životního prostředí zase biolíh. Oba druhy biopaliva ovšem mají své ekonomické výhody i nevýhody. A oba druhy mají společné výhody: jsou šetrnější k životnímu prostředí, zlepšují klima, snižují potřebu dovozu ropy a v neposlední řadě tím, že zvyšují zaměstnanost, pomáhají zemědělcům i celému venkovu. To ostatně potvrdil Radiu Praha i Libor Ambrozek, i když si vzal jako příklad jen biolíh.

"Jsme přesvědčeni, že to umožní významné využití české zemědělské produkce. Například výroba bioetanolu by znamenala využití až 200 tisíc hektarů zemědělské půdy. Stát sice do programu biopaliv prostřednictvím vratky na spotřebitelskou daň investuje, ale zároveň tím, jak pomáhá zemědělcům, ušetři na druhé straně řadu jiných podpor, které by jinak musel vynakládat."