Anarchista Messner už na Everest nepoleze

Do Prahy nedávno zavítal nejlepší horolezec všech dob - Reinhold Messner. Jako první člověk zdolal všech čtrnáct osmitisícovek a to za pouhých šestnáct let. Kromě toho přešel napříč Antarktidu, Grónsko i pouště Taklamakan a Gobi.

Reinhold Messner, foto: ČTK

Reinhold Messner považuje za největší úspěch své kariéry skutečnost, že ještě žije. Jak často se největší horolezecká legenda dostane v současnosti do hor?

"Lezení po horách jsem omezil, což souvisí s mým věkem. Když jsem byl mladý, tak jsem jezdil na tři až čtyři expedice ročně, poté jsem křižoval a přecházel písečné pouště a různé ledové planiny. Poté jsem si založil rodinu a do hor se dostával méně, max. na jednu expedici za rok. Začal jsem jezdit do Tibetu, zkoumat svatá místa i pátrat po stopách Yettiho. Všechnu tu nastřádanou energii z tehdejších let se snažím nyní věnovat svým čtyřem muzeím, k nimž by v příštím roce mělo přibýt poslední. Jsou věnovaná horám, vždy podle jednotlivých témat. To je spolu s rodinou moje hlavní náplň. Každý rok dělám jednu dobrodružnou cestu, jednu cestu s manželkou, aby nebyla nespokojená a hodně lezu se svým devatenáctiletým synem, který už je lepší než já."

Messner nostalgicky nevzpomíná na své výrazné úspěchy, ale naopak vděčí osudu za poznání druhé strany této mince.

"Mám za sebou i neúspěchy. Zhruba třetinu expedic jsem nedotáhl do úspěšného konce. Jsem za to ale šťastný, protože při neúspěších jsem se naučil daleko nejvíce. Hory na vás kladou velké duševní požadavky, s tím se musí člověk srovnat, je důležité horu pochopit, aby vás přijala. Souvisí to hodně s filozofií, člověk musí dávat svému konání smysl. Dnes už se samozřejmě nemohu s mladými měřit. To, co leze Adam Ondra, to nezvládnou ani čtyřicátníci, natož já v 65 letech."

Mount Everest

Reinhold Messner jako první zdolal Mount Everest bez použití kyslíku a zvládl i kompletní sólovýstup bez lan. Dnes už by však nejvyšší horu světa nepokoušel.

"Na Mt. Everest už bych si bez kyslíku netroufl. Snad bych ještě zvládl nějakou lehčí osmitisícovku známou cestou - třeba na Čo Oju nebo Gašerbrum. Ještě mám připraveno pár projektů, ale cíle přizpůsobuji svým možnostem. Hory se mi každým rokem zdají vyšší a vyšší."

Jeho kariéra však měla i stinné stránky. Při výstupu na Nanga Parbat v roce 1970 přišel o bratra Günthera, kterého pohřbil až v roce 2007. Do té doby čelil obviněním, že ho na kopci nechal. Až jeho nález po pětadvaceti letech dokázal, že Messner sourozenci pomoci nemohl.

"V roce 2005 byl můj bratr konečně po 35 letech nalezen. V roce 2007 jsme šli s dvěma bratry, sestrou a jejich rodinami na úpatí hory Nanga Parbat, kde jsme udělali smuteční ceremonii. Bohužel se toho nemohli zúčastnit moji rodiče, kteří už v tu dobu byli mrtví. Chtěl jsem ale rodině ukázat místo, kde se to přihodilo. Bylo to mé poslední setkání s touto skutečností."

Messner se nevyhnul ani dotazu na globální oteplování, které je v ČR poněkud výbušným tématem.

Reinhold Messner v roce 1981, foto: ČTK

"Na začátek bych chtěl říct, že změny klimatu vždycky byly, jsou a budou bez přičinění lidské činnosti. Ale faktem je, že už milión let se klima neměnilo tak rychle, jako v poslední době. Člověk výrobou pohonných hmot a další energie na to má velký vliv. Skrvny na slunci, postavení zemského jádra, oblaka zase neovlivníme - ty se mění bez našeho vlivu. Bylo by dobré, abychom snížili vypouštění CO2 a také se uměli přírodě přizpůsobit. Osobně si myslím, že světové klimatické setkání v Kodani nepřinese velké výsledky. Obama musí řešit nejprve sociální problémy a až potom se může věnovat klimatu. Čína zase spíše tlačí na ekonomiku. Evropa může díky Lisabonu konečně mluvit jedním hlasem. Žije zde 450 milionů lidí, jako jednotlivé státy není ta síla příliš velká, ale celá EU už má poměrně silnou pozici. Vůdčí pozici sehrává ve třech oblastech - mírové politice, sociálním modelu a ekologii. V EU je to velmi rozmanité a díky tomu máme mnoho možností exportovat zajímavé myšlenky do světa."

Ačkoliv se sám označuje za anarchistu, v letech 1999 až 2004 byl poslancem Evropského parlamentu za italské zelené. Za politickou zkušenost je Messner vděčný.

"Za tu dobu jsem se hodně naučil. Mám velký respekt k politice, protože jsem pochopil, jak je těžké někoho přesvědčit, kolik složitých kompromisů bylo třeba, abychom dospěli k určitým závěrům. Naštěstí máme demokracii. Ve druhém období už jsem do EP nekandidoval, abych měl čas na projekt horských muzeí. Samozřejmě to ale neznamená, že bych odešel z politiky. Můj hlas je stále slyšet a já se zapojuji do všeobecné diskuse. V Evropě jsme si za ta staletí vybojovali hodně práv - především jak jsem zmiňoval v mírové, sociální a ekologické oblasti. Politika pro mě znamená, že se můžeme zapojit kdykoliv, na to nemusíme sedět v žádném parlamentu."

Pětašedesátiletý Reinhold Messner na závěr podotkl, že se mu příliš nelíbí komercionalizace horolezectví a vytrácení čistoty výstupů. Ovšem bere to jako fakt, který nemůže ovlivnit, jen popsat.

"Je obrovský tlak na to, aby byl Everest zpřístupněn a dostalo se tam hodně lidí. Dříve se vydávalo jedno povolení za rok. Pak otevřela přístup i čínská strana, ale přestalo to být levné, když povolení stojí až 10 tisíc dolarů. Bohužel velká část peněz zůstane v Káthmándú. Ta situace na nejvyšší hoře světa není úplně podle mého vkusu, ale na druhou stranu turismus přináší lidem peníze a živobytí. Ale měli by tam chodit zkušení lidé a snažit se zachovat divokou přírodu. Dneska se snese z hory sedm tun odpadků. Na tu horu je ale vytvořen velký tlak."