Byla to obrovská výzva. Horolezci z Krkonoš zdolali vrchol himalájské hory Chumbu jako první
Čtveřice krkonošských horolezců se zapsala do světové horolezecké historie. Jako první na světě stanuli na vrcholu hory Chumbu v nepálské části Himálaje, která se nachází jen pár kilometrů od Mount Everestu. Podařilo se jim vytýčit novou trasu na západním svahu hory.
„Chumbu byl panenský vrchol. To je pro horolezce samozřejmě obrovská výzva. Pro nás ho objevil Jarda Bánský se Zdeňkem Hákem při jejich prvovýstupu na Kangchung Shar. A pozvali nás dva pokusit štěstí při prvovýstupu právě na tento 6896 m vysoký vrchol,“ vysvětluje vrchlabský horolezec, horský vůdce a člen Horské služby Krkonoše Radoslav Groh, který pokořil himálajskou velehoru společně s Jaroslavem Bánským, Zdeňkem Hákem a Petrem Kejklíčkem.
Výstup se českým horolezcům podařil po několika pokusech francouzských a japonských expedic. „Oni dolezli myslím na nějaký jihozápadní hřeben, samozřejmě nepostoupili až úplně na vrchol. Vylezli na ten náš sestupový hřebínek, který byl těžký i na sestup, a myslím si, že proto to i vzdali. A když mi Zděnek řekl, že je to kousek od Everestu, od takových velikánů, a vlastně si toho nikdo nevšiml a nikdo to nepokoušel dál, tak to byl skvělý výstup,“ usmívá se Petr Kejklíček.
Výprava se ale neobešla bez komplikací. Kromě toho, že expedice musela už během postupu do základního tábora čelit celé řadě různých nepříjemností včetně zdravotních, největší komplikací bylo onemocnění jednoho člena expedice - slovenského aplinisty Juraje Koreně horečkou dengue.
„Počítali jsme s tím, že Juraj bude řešit klíčové problémy ve stěně. Vzhledem k jeho vážnému onemocnění jsme ale byli rádi, že ho nakonec evakuoval vrtulník. Mrzelo nás to, ale o to víc jsme byli odhodlaní Chumbu slézt,“ přiznává Radoslav Groh.
Stopy ve sněhu
Česká expedice měla štěstí na počasí, které bylo pro výstup ideální několik dní. Na druhou stranu výstupová trasa vedla přes jednu z nejstrmějších a nejpřímějších stěn, a horolezci také museli překonávat úseky strmého ledu a zejména se probít přes místa navrstveného sněhu.
„Nebezpečí byl ten bořivý sníh, ve kterém to nešlo jistit. Takže člověk se spoléhal na svůj postup v těch sněhových pláních nebo v těch sněhových stěnách. A možná, že jsme si to trošičku udělali nebezpečné tím, že jsme to podcenili a nevzali jsme si s sebou sněhové kotvy, kterými by se šlo přijisťovat,“ popisuje Jaroslav Bánský.
Nejkrásnějším a nejsilnějším pocitem pro něj byla skutečnost, že tam se svými kamarády. „Už jen pokusit se o výstup je silný zážitek, ale tím, že to byla úspěšná expedice a stanuli jsme na vrcholu společně, bylo to top,“ svěřuje se.
Přestože byli Češi první, kteří na vrchol Chumby vystoupili, vlajka Česka tam nevlaje. „Že bychom tam něco zanechali, to ne. To bych spíš bral, že to tam znečišťujeme,“ vysvětluje Bánský. Na vrcholu ale přece jen něco zanechali:
„Co jsem teď poznal na Chumbu, tedy rituál Rádi, který nikdy nevkročí až na úplný vrchol, na nejvyšší bod toho kopce, zůstává třeba jenom metr pod, aby vzdal poctu hoře. Že vlastně nemusím vylézt až na úplný vrchol, když vím, že vlastně tady stojím. A tím jsme se řídili všichni. Takže nevstoupili jsme na nejvyšší bod. Takže vrcholové foto a stopy ve sněhu bylo vlastně to, co jsme tam zanechali.“
Milujeme Krkonoše
Všichni tři horolezci jsou z Krkonoš a všichni tři také potvrzují, že ačkoliv Česko nemá hory tak vysoké jako Himaláje nebo Alpy, je možné se na takovou výpravu v podmínkách Krkonoš připravit.
„My se tady v Krkonoších vlastně na ty Himaláje připravujeme. Milujeme Krkonoše, máme tady spoustu krásných kopců na sjíždění, na lezení, na skialpy a prostě tak nějak nám patří nám k tomu srdíčku ty Krkonoše,“ přiznává Petr Kejklíček.
„Krkonoše sice nepářou stratosféru jako Himaláje, ale máme tady, jak už říkal Péťa, nespočet krásných hor, které nás jak fyzicky, tak technicky připraví. A co možná Krkonoším chybí do nějaké vertikály a lezecké náročnosti, bohatě doženeme v nespočtu fenomenálních skalních měst a skalních oblastí v bezprostředním okolí Krkonoš. Tam se tedy připravujeme po té lezecké stránce a v Krkonoších po té fyzické a zejména duševní,“ dodává Radoslav Groh.
„Já bych navázal na ty naše krásné skály, hlavně pískovcové. Na tom písku se dá velmi dobře zdokonalit i morál, který je v horách potřeba. Pískovcové skály jsou totiž známé tím, že nejsou zbytečně pojištěny. Takže i morál dokážeme získávat při letním lezení na písku,“ uzavírá Jaroslav Bánský.
