Na "střechu světa" tajně a bez povolení

Pavel Trčala z Brna je dalším Čechem, který stanul na Mount Everestu, ale jeho výstup provázejí nejasnosti a černá kaňka. Sedmadvacetiletý bankovní konzultant totiž vylezl na nejvyšší horu světa ze severní stěny s pomocí kyslíku tajně a bez povolení úřadů. Jak dokládá Josef Kubeczka v následující sportovní rubrice, tento přístup se nelíbí jiným českým horolezcům.

Pavel Trčala na Mount Everestu, foto: ČTK

Ekonomický analytik žijící ve Washingtonu neměl útok na vrchol Mount Everestu v plánu. V pětičlenné česko-ukrajinské expedici měl prý původně fungovat jen jako doprovodný lezec a šerpa, což ale v praxi znamenalo, že neuhradil poplatek za povolení k výstupu. A to je z pohledu tamních úřadů opravdu hrubé porušení pravidel hry. Tak to vnímá i vedoucí české expedice, která se nedávno také pokoušela o výstup na vrchol Mount Everestu, Josef Šimůnek.

"Nákladově vychází poplatek za jednoho člena na asi čtyři až pět tisíc dolarů, ovšem podotýkám, že z tibetské strany. Z nepálské strany to je výrazně dražší, protože tam se platí vyšší poplatek za povolení výstupu na Everest."

V případu Pavla Trčaly je mnoho nejasností. Josef Kubíček, vedoucí česko-ukrajinské expedice, jejímž byl Trčala členem tvrdí, že jeho výstup prý neproběhl načerno. Výprava měla povolení pro čtyři osoby k výstupu na vrchol a jednoho muže navíc v základním táboře, jímž měl být právě Trčala. Ale protože z expedice na Everest vystoupili nakonec tři muži, povolení čínských úřadů, podle Kubíčka vystavené na počet a nikoliv na jméno, se tak vztahovalo i na ekonoma z Brna.

Čeští horolezci však mají jiný názor. "Na tomto povolení nejsou jména, ale k tomu je přiložen jmenovitý seznam, který musí každá organizující agentura doložit. Takže lže," ohradila se horolezkyně Soňa Boštíková, členka výkonného výboru Českého horolezeckého svazu.

Čeští horolezci pochybují, že Trčala na vrcholu byl. Fotky, na nichž je na "střeše světa" zvěčněn, jsou podle jejich názoru podvrh. "Je to nesmysl. Fotku si dal dohromady, takhle tam nemohl vydržet ani chvilku," poukázal Martin Minařík na skutečnost, že Trčala se na vrcholu fotil jen s rozepnutou fleecovou bundou, bez kyslíkové masky a s holýma rukama na kovovém cepínu. "Když se podíváte na vrcholové fotky jiných expedic, na všech jsou horolezci v péřovkách. Také kyslíková maska se sundává na chvíli pod bradu, člověku se může rychle udělat špatně. Rukavice se sundávají na malou chviličku, prsty totiž hned omrzají," uvedl Minařík, jenž s Trčalou pobýval v tu dobu v základním táboře.

Mount Everest, foto: Carsten.nebel, Creative Commons 3.0

Josefu Šimůnkovi a členům jeho týmu se vinou počasí nepovedlo vystoupit na vrchol Everestu. Více než o větrném, nepříznivém počasí se mu však zdá o tom, co se děje na svazích této hory.

"Možná se mi zvyšuje krevní tlak díky těm některým výpravám, které tam lezou klasickou cestou jak ze severu, z tibetské strany, tak z nepálské strany, protože to, co se tam odehrává, to bych nechtěl nazvat ani horolezectvím."

Houstnou totiž davy těch, kteří šplhají na Mount Everest s kyslíkovými bombami doprovázení kolonou domorodých šerpů. Na takové lezce se dívá se značnými rozpaky jeden z těch, kteří už stanuli na vrcholu Everestu, Miroslav Caban.

"Člověk s kyslíkovou bombou má zlehčený výstup o dva tisíce výškových metrů, zhruba. Je to vyjádření doktorů, kteří zkoumali, jaký vliv má kyslík na Everestu na lidský organismus. Výstup je tedy potom úplně jinde a moje skupina tento výkon odmítá, tak že lezeme bez kyslíkového přístroje."

Lidské hemžení na úbočích nejvyšší hory světa má svoje stinné stránky, což je také důvod, proč výstup na Mount Everest přijde pořádně draho. Peníze, získané za povolení k výstupu, jsou totiž používány nejen ve prospěch domorodců, ale také hory samotné. Velmi dobře to ví v současnosti nejznámější česká horolezkyně Soňa Boštíková.

Mount Everest, foto: Rdevany, Creative Commons 3.0

"Samozřejmě, když člověk leze na hory, tak si tam vynosí všechno, co potřebuje. A když se vrací dolů a je hodně unavený, bojuje o život nebo se pokazí počasí takovým způsobem, že toho člověka správně zajímá jenom se dostat dolů, tak tam spousta věcí zůstává. Vítr si s nimi dělá, co chce, tak že se pak stane, že další rok místo, na kterém by mělo stát třeba pět stanů, je jedna velká hromada odpadků zamrzlá do ledu a nedá se s tím nic dělat. Nepálská vláda stanovila určitá pravidla pro fungování a expedice je musí dodržovat. Když je poruší, tak platí jakousi pokutu nebo příspěvek do pokladny, který jde na úklid. A pak se pořádají tzv. úklidové expedice. Na Everestu se to už projevilo velmi výrazně. Třeba o jižním sedle, kde se staví čtvrtý výškový tábor pro výstup na Everest, se říká, že je to nejvyšší smetiště světa. I z tohoto jižního sedla, z výšky osm tisíc metrů, už se uklízely odpadky. Vystoupala tam spousta šerpů a snášeli spousty materiálu. Postupně každá expedice má povinnost to, co tam donese - bombičky, plechovky, sklo, všechny tyto věci odnést do Namche Bazaru a tam je nahlásit."

To také vysvětluje, proč se místní úřady budou dívat nevraživě nejen na Pavla Trčalu, ale na každého horolezce, který se pokusí vystoupit na vrchol Mount Everestu tajně a bez placení. Zájem o dobytí nejvyšší hory světa ani v příštích letech určitě neochabne, a tak je zapotřebí Everest alespoň chránit, což ovšem bez peněz nejde. To až dosud brali na vědomí všichni čeští horolezci včetně Miroslava Cabana.

"Trošku takovým balzámem na mé duši je to, že nepálská vláda se postarala o to, aby se všechno odtamtud odváželo. Dokonce tam jsou povinné kontejnery, které se pak odváži pryč. To mě hrozně potěšilo a věřím tomu, že jednou dojde k úplné očistě celého Everestu."